Hory mají oči

Wes Craven je tak trochu packal, ale nutno uznat, že občas má výborné nápady. V každém z uplynulých desetiletí měl alespoň jednu světlou chvilku, kdy se mu podařilo výrazně zaujmout vskutku široký okruh publika. V 90. letech to byl Vřískot, v 80's Noční můry z Elm Street, a v 70tých právě Hory mají oči. Ty disponují výborným námětem, což ostatně potvrdil i úspěšný Ajův remake, v němž bylo znovu dobře zúročeno hned několik silných scén. Např. působivé přepadení karavanu je v obou zpracováních takřka totožné (a v žádném z nich nechybí papoušek :-). Hory byly jedním z největších horrorových kasaštyků amerických kin druhé poloviny 70.let, a lebkoun Michael Berryman se stal díky nim nadlouho velice populárním maskotem. (Zvláště mezi rockery se Berryman těší dodnes mimořádné oblibě: Mötley Crüe ho prostě nemohli nemít ve videoklipu Smokin' In The Boys Room, a shock-rockový šílenec Rob Zombie zase ve svém filmu Devil's Rejects.) Na Horách, co mají oči, jsou pěkně vidět Cravenovy hlavní neduhy i klady: Ochotnická topornost a diletanství, které je současně přebíjeno obrovským nadšením pro věc, a nesmírnou odvahou vyhýbat se zaběhaným postupům, u podobných snímků běžným. Nejlepší filmy Wese Cravena totiž disponují jedním velkým kladem: Uměním nepředvídatelnosti. Jak ve Vřískotu, tak v Nočních můrách, ani tady nikdy dopředu nevíte, co vás v následujících chvílích čeká, a jakými podivnými zákruty se bude příběh ubírat. Víte, že něco se dít určitě bude, to ano. Ale kdy, jak a co, kdo přežije, a kdo zemře, to vskutku nelze spolehlivě předpovídat. Jsou horrory které nestárnou. Cravenovy Hills Have Eyes k nim bohužel nepatří. Jak ale ukázal úspěch Wrong Turn (jedné z novějších variací stejného tématu), příčina tohoto zestárnutí určitě nespočívá v samotném námětu. Ajova nová (mnohem bombastičtější) verze zase dokazuje, že problém není ani ve scénáři. Problémem je určitá levnost podání filmu, a jeho nechtěné diletanství. Tyto mouchy však rozhodně nevadily tisícovkám spokojených diváků, které v 70. letech udělaly z tohoto snímku hit, jenž se stal kultem. Jak už bylo řečeno, geniální diletant Wes Craven později ještě několikrát prokázal, že úspěch Hor nebyl náhoda, a že dobré (i když ne úplně originální) nápady obvykle dojdou ocenění. A to přesto, že jejich zpracování může být všelijakých (klidně i pochybných) kvalit. (30.09.2007)

Tady byl Craven ještě ve výborné formě a natočil mix explotation a slasheru. Klasické téma teroru nic netušící a nechápající nevinné skupinky lidí primitivními, agresivními domorodci je v rámci žánru vyloženě typický. Máme tu násilí, znásilnění, vraždy, napětí, akci. Ale je to vyloženě béčková záležitost, která si své místo na slunci vydobila zřejmě celkovou nenáročností na diváka a u nás v ČR ve své době docela značným "VHS-rozšířením". Prostředí je neokoukané a Craven docela ještě drsný. Ovšem Aja z tohoto starého grindhousového flicku udělal kult ... (09.12.2007)

Hills Have Eyes je výrazne horší oproti TEXAS CHAIN SAW MASSACRE. Obidva filmy sú si podobné a dajú sa zrovnávať, ale asi vo všetkých ohľadoch vyhráva TEXAS. Avšak ja patrím medzi fanúšikov pravého hororu, mám rád zhruba každý starší drsnejší horor (aj tie najdrsnejšie) a tento tiež. Horor o rodinke (s príjemnými a peknými babami, no čakal som že sa trochu osmelia a ukážu niečo pekné, no nič, tak nabudúce), ktorá nešťastnou náhodou uviazne v púšti, z čoho majú hlavne radosť členovia tunajšej zmutovanej zaostalej rodinky, ktorá túži po ich mase a trochu teroru. A vo vyprahlej púšti bez civilizácie začne boj o prežitie. Film s peknými ženami, úchylným (miestami) komickým ksichtom Michaela Berrymana, príjemnou hudbou a atmosférou. Trošku tradične natočený horor. Wesov LAST HOUSE ON THE LEFT je na tom lepšie (je o dosť drsnejší, úchylnejší, násilnejší a atmosferickejší). Ale aj Hills Have Eyes je dobrý. P.S: Zaujímavé zaobchádzanie s novorodencom, už v tak mladom veku v horore obklopené úchylákmi – paráda. (13.04.2007)

S tímhle se jak následující Kruté oči hor, tak pozdější remake vůbec nedá srovnávat. I když už to dneska asi nemá ty koule, přece jenom jsme už zvyklí na větší masakry (a to byl třeba právě problém Ajova remaku – to byl jenom masakr, nic více), má to perfektní atmosféru, která (opět na rozdíl od remaku, kde se v půlce filmu vytratí) trvá až do konce. O Cravenovi si nemyslím, že by byl kdovíjak dobrý režisér, ale tenhle film se mu docela povedl. 3,5* (22.09.2009)

Po letech jsem si připomněl jak tuto klasiku, tak i pozdější remake. A musím uznat, že původní originál je daleko špinavější, bezútěšnější a ve svém základu surovější. Drsný příběh rodiny, která je v pustině vystavena nočním můrám, nejhrůznější zkoušce, boji na život a na smrt. A v zabíjení je Craven neúprosný, nezná slitování. Stejně jako v pozdějším zfilmování i zde je jednou z nejsilnějších scéna točící se okolo útoku na karavan. Ještě drsnější mi však přijde napadení psem, jež mi připomnělo Fulciho Beyond. Výborný střih a cvičený pes dávají ve výsledku děsivý obraz, kdy napadený nemá šanci. Až hmatatelná zuřivost propukne u Douga, zdánlivě uťápnutého mladíka, když se rozhodne zachránit dcerku. A navrch jedovatý chřestýš! Takhle vypadá skutečný kultovní snímek, jenž dal inspiraci celé řadě dalších filmů až dodnes. Snad jen Brenda mohla v závěru na ječení ubrat, ale nezabrání mi to, abych hodnocení zvedl o jednu krásnou krvavou *. Komentář s krásným číslem 3333. (03.12.2020)