Hory mají oči

Craven stále ututláva inteligenčnú nízkosť tam, kde začal a neprináša okrem naturalizmu veľké možnosti uplatnenia strachu. Teda jeho teleportné stelesnenie sťa hôr a samoty využíva celá rada béčkových tvorcov a šibrinkovanie s rôznymi kamerovými uhlami je účelné. Hory majú oči je preto ekvivalentom bláznivých psychopatov, ktorý svoju hlúposť a sexuálnu frustráciu odbavujú na nevinnosti zaseklých turistov uprostred sveta nikoho. A protipólom, ktorý pre temné hory predstavuje neistota teritória, ktorá labilnejšieho jedinca obklopuje. Lenže on ju združil a zakčnil, čoho výsledkom je brutálny nárez, miestami ťažko neprístupný. Keď si ale predstavím, čo všetko sa natáča dnes, prižmúrim. (26.08.2016)

They burned the father, killed the mother, and raped the sister! Celkem povedený buranský horor... Typická americká rodinka vs. parta primitivních neandrtálců s vysílačkama a velkou radostí cokoli ukrást nebo zničit. Sice první polovina ubíhá pomaleji než by měla, ale druhá to celé vynahradí. A hlavně finální čtvrt hodina je velmi zábavná, protože ty zaostalý hovada se konečně pořádně naserou a je velká radost se na ně dívat. Celý film působí reálně, nejsou v něm žádný nadlidi nebo mutanti. Hlavně Michael Berryman je pro svojí roli jako dělaný. (08.04.2006)

Naivní měšťáci versus kanibalští divoši v kalifornské poušti. Ti první tu hledají zděděný stříbrný důl a uvíznou tu, ti druzí tu bydlí. Film pojednává o souboji dvou rozdílných rodin, z nichž jedna zabíjí proto, aby přežila, a druhá proto, aby se najedla a tím pádem vlastně taky přežila. Později se totiž ukáže, že městská rodina se od té divošské zas tolik neliší poté, co je odtržena od civilizace a moderní technologie. Aby se měšťáci mohli v divočině postavit proti divochům, musí se z nich stát také divoši. Můžete v tom vidět jakýsi sociální komentář, nebo jen dementní béčkovou vyvražďovačku. To je na vás. Craven umí skvěle navodit atmosféru nehostinné pustiny, ale film lze doporučit spíše jen fanouškům filmových zvrhlostí, Wese Cravena a holohlavého týpka Michaela Berrymana. (11.07.2003)

Fungující horor nejen po atmosférické a gore stránce, ale i po reflexi, kterou doboví režiséři chtěli tvořit. Navíc k mrtvolám vyjadřují postavy nějakej cit, lítost, smutek a ne sebestřednej strach a řev, kde si jenom uvědomujou, že jsou další na řadě. I mi to přijde logické a rozumné, těžko uvěřit těch 62% tady. (17.06.2012)

Wes Craven je tak trochu packal, ale nutno uznat, že občas má výborné nápady. V každém z uplynulých desetiletí měl alespoň jednu světlou chvilku, kdy se mu podařilo výrazně zaujmout vskutku široký okruh publika. V 90. letech to byl Vřískot, v 80's Noční můry z Elm Street, a v 70tých právě Hory mají oči. Ty disponují výborným námětem, což ostatně potvrdil i úspěšný Ajův remake, v němž bylo znovu dobře zúročeno hned několik silných scén. Např. působivé přepadení karavanu je v obou zpracováních takřka totožné (a v žádném z nich nechybí papoušek :-). Hory byly jedním z největších horrorových kasaštyků amerických kin druhé poloviny 70.let, a lebkoun Michael Berryman se stal díky nim nadlouho velice populárním maskotem. (Zvláště mezi rockery se Berryman těší dodnes mimořádné oblibě: Mötley Crüe ho prostě nemohli nemít ve videoklipu Smokin' In The Boys Room, a shock-rockový šílenec Rob Zombie zase ve svém filmu Devil's Rejects.) Na Horách, co mají oči, jsou pěkně vidět Cravenovy hlavní neduhy i klady: Ochotnická topornost a diletanství, které je současně přebíjeno obrovským nadšením pro věc, a nesmírnou odvahou vyhýbat se zaběhaným postupům, u podobných snímků běžným. Nejlepší filmy Wese Cravena totiž disponují jedním velkým kladem: Uměním nepředvídatelnosti. Jak ve Vřískotu, tak v Nočních můrách, ani tady nikdy dopředu nevíte, co vás v následujících chvílích čeká, a jakými podivnými zákruty se bude příběh ubírat. Víte, že něco se dít určitě bude, to ano. Ale kdy, jak a co, kdo přežije, a kdo zemře, to vskutku nelze spolehlivě předpovídat. Jsou horrory které nestárnou. Cravenovy Hills Have Eyes k nim bohužel nepatří. Jak ale ukázal úspěch Wrong Turn (jedné z novějších variací stejného tématu), příčina tohoto zestárnutí určitě nespočívá v samotném námětu. Ajova nová (mnohem bombastičtější) verze zase dokazuje, že problém není ani ve scénáři. Problémem je určitá levnost podání filmu, a jeho nechtěné diletanství. Tyto mouchy však rozhodně nevadily tisícovkám spokojených diváků, které v 70. letech udělaly z tohoto snímku hit, jenž se stal kultem. Jak už bylo řečeno, geniální diletant Wes Craven později ještě několikrát prokázal, že úspěch Hor nebyl náhoda, a že dobré (i když ne úplně originální) nápady obvykle dojdou ocenění. A to přesto, že jejich zpracování může být všelijakých (klidně i pochybných) kvalit. (30.09.2007)