Cizí holka

Bylo by to citlivá televizní hra, kdyby byla propracovanější. Lucie Matoušková sice dokáže skvěle vyjadřovat emoce, byla to jedna z nejtalentovanějších dětských hereček, jenže zároveň s tím je přirozená až moc. Je tak přirozená, že docela klidně přijímá přesunutí do jiné rodiny a fakt, že se jí matka vzdala. V jednu chvíli říká, že si pro ni maminka jistě přijde, v druhou jako by někdo přepnul ovladačem se se situací smiřuje. Šedesát pět minut je docela krátkých, abych tvůrci postihli všechyn potíže spojené s adopcí. Divák má tak akorát možnost sledovat ukradení prstýnku a sourozenecké pletichy. Zároveň se vcelku klidně ukazuje, jak se děti v domově stávají kusem hadru s nímž se šibuje sem a tam a mluví se o nich, jako by ani nebyli lidskými bytostmi. Jako by na jejich názoru a životě nezáleželo. Alespoň tak na mě působila rozmluva mezi Věrou Galatíkovou a Gabrielou Vránovou. A tak jediné, k čmeu dle mě tato inscenace slouží je uvědomění si, jak moc jsou děti citlivé a že jsou to také lidské bytosti, byť mají dětský rozum, mají ho. Možná právě proto je třeba s nimi pořádně mluvit a vše vysvětlovat. Že zkrátka i oni mají své city, byť to někdy dávají najevo svérázným způsobem. (19.05.2020)

Kdysi jsem viděl ve Studiu kamarád. Jde o dětský film, který jsem si rád ve stáří zopakoval. Příběh je oproštěn od všech zbytečností a složitostí a zjednodušeně "táhne přímo na bránu", což filozofům asi nebude vyhovovat. Témata adopce dětí z dětských domovů mají u nás tradici (Indiáni z Větrova aj.), i tady se jedná o "cizí holku", která přijde do nové rodiny. Pomalu ale jistě zapadá do trošku zidealizovaného prostředí rodiny a propracovává se mezi spolužáky ve škole. Lucie Matoušková v roli cizí holky je výtečná a rodičové Preissová+Štěpnička dodají humor a nadhled. Koření Věra Galatíková...70% (10.11.2013)

Jste na mě jako na cizí. Tak se mohla cítit česká Juliette Lewis - Lucie Matoušková, která spadá do slavného hereckého rodu Hlaváčových. Její maminka Dana jí jistě dala pár rad, jak nebýt totálně herecky mimo, teta Jana jí možná houkla radu, jak se nestydět mezi tolika slavnými českými herci. Režisér Ráž předvedl, že i televizní inscenace může zanechat v divákovi cosi hlubšího. Prostě tenhle počin není jen dutá a prázdná nádoba znějící v tónině, jakou by si přál idealistický, avšak pozvolna oslabující bolševik. Ten filmy o vzpurné mládeži z rozvráceného rodinného zázemí zatraceně neměl rád. A tak je z filmu cítit nervozní psychologický náboj, který je ale postupně oloupán na přijatelný film, v němž všechno dobře dopadne. Celkově je to hodně morálně posazeno. Holka z dětského domova se na nové prostředí hůře adaptuje, kalibrace neshod, následné prozření, které ale nemá tolik "buchvaldovské" vyznění, i když se nezmýlíte v žádném postupu scénáře, který lze snadno predikovat. Pro někoho může být určitým záporem i Matoušková. Na to, že jí má být deset let, působila vyspěle, ve svém projevu byla neokoukaná, sem tam i autentická, většinou si ale ve svém protivném projevu často víc než dost ubírala diváckých sympatií. Zkušená režie dala vzniknout dramatické inscenaci, která po normalizačních blábolech, pro změnu hodila oko na mládež vyrůstající bez potřebného rodinného komfortu. Tématicky určitě zajímavé, i ve studiových kulisách poměrně přesvědčivé, nechyběl emocionální náboj, jen ten zásadní efekt intenzivního prožitku se jaksi nedostavil. 60% (28.12.2015)

Osmdesátá léta byla plná zajímavých námětů filmů a inscenací pro děti a mládež, zpracování tohoto patří k těm zdařilejším. Těžko říci, jak se na podobné inscenace dívají dnešní děti, ale to se asi jen tak nedozvím. Minimální prostředky, zajímavý příběh a skvělé herecké výkony dělají z tohoto filmu něco, co stojí za zhlédnutí. (24.02.2013)

Jo, jsem asi starý sentimentální trouba. Dvě scény mi vehnaly slzy do očí. Poprvé, když Kateřina u nové rodiny popisuje, jaké to bylo, když jí máma nechala na rozloučenou řízek a ona na něj ani neviděla, protože jim odpojili nezaplacenou elektriku. Druhá, když na konci říká do ticha: "vy jste se rodičům narodili a nemůžou vás vrátit. Mně si ale naši vybrali." Co se týče poznámek o "odbornících" a citlivosti, co nejen zde v pár komentářích zaznělo. Ano, dnes na všechno potřebujeme znalecký posudek a pět výchovných poradců. Já za sebe říkám, že to je na hovno (odpusťte mi klačtinu). Tzv. odborníkem na výchovu dítěte a rodinnou psychologii není nikdo a tím méně osoba, která začasto ani sama děti nemá. Chovám k těm lidem dost značný odpor, v praxi tito lidé tak akorát do všeho kafrají, všemu rozumí, nařizují a tak dále, ale ve skutečnosti celý proces odlidšťují a ti jeho protagonisté, na kterých skutečně záleží, na něj nemají vliv. Kromě toho je podezírám, že to dokonce přečasto nedělají ani s dobrým úmyslem, že jim jde jen o koryta a o vykazování činnosti. Proti tomu radši zvolím tohle trochu drsné, ale na druhou stranu skutečně průkazné řešení "tady máte dítě na dva dny, vyzkoušejte si to oboustranně." (05.12.2016)