Cizí holka

„Vy ste sa o mňa báli?“ Silný televízny príbeh s obrovským sólo pre malú Luciu Matouškovú, vďaka ktorej znamenitému výkonu na diváka mocne zapôsobia všetky tie naoko obyčajné scény, plné emócií od smútku po ublíženie ľahko zraniteľnej detskej duši až po nájdenia šťastia. O tom, čo predvádza Matoušková, môže väčšina detských hercov snívať. (14.12.2004)

Tento televizní příběh určitě není špatný, herecké výkony jsou poměrně dobré a děj je citlivě převyprávěn. Přesto na mě to působilo až příliš komorně, nostalgicky - depresivně. Představitelka malé Katky je určitě talentovaná, přesto mě moc nepřesvědčila. Největším kladem filmu tak vidím přítomnost mé oblíbené herečky, jako vždy okouzlující Jany Preissové. Ta to však celé neutáhne. Takže 45% (15.08.2008)

Filmy Ludvíka Ráži mám rád, dokáže je točit s takovým zvláštním nostalgickým nádechem. Ale tady jsem tak nějak nepochopil, proč film vznikl. Tedy jistě, kvůli závěrečnému proslovu té holky, že ji si rodiče vybrali, na rozdíl od ostatních, které si rodiče vybrat nemohli. Ale děvče mi holt sympatické dvakrát nepřišlo, vlastně kazila, co mohla, někdy snad i schválně, podváděla, a měl jsem problém se v tom, jak to bylo podané, dohrabat nějaké její dobré a otevřené povahy. Navíc holka je furt v klidu - máma ji opustí, ona to neřeší, dostane se do domova, tedy cizího prostředí - je v pohodě, dozví se, že ji matka odvrhla definitivně - pohodička, ředitelka děcáku ji dohodí známým - ona se snaží makat... Moc citů neprojevuje, nebrečí, je předčasně moudrá, všechno stoicky snáší. (18.03.2013)

Ludvík Ráža uměl točit rodinné dramata s velkou věrohodností. Patří k nim i televizní hra Cizí holka o dívce, kterou si z děcáku vezme nová rodina. Malou výhradu bych měl k hudbě Jaroslava Uhlíře, ten jeden pořád dokola se opakující emotivní klavírní motiv už byl nudný až vtíravý, chtělo to aspoň s tou melodií více pracovat. Výborné herecké a přirozené výkony podávají Lucie Matoušková jako bezprostřední svérázná Kačka a Jana Preissová jako její nová maminka. (04.02.2018)

Jste na mě jako na cizí. Tak se mohla cítit česká Juliette Lewis - Lucie Matoušková, která spadá do slavného hereckého rodu Hlaváčových. Její maminka Dana jí jistě dala pár rad, jak nebýt totálně herecky mimo, teta Jana jí možná houkla radu, jak se nestydět mezi tolika slavnými českými herci. Režisér Ráž předvedl, že i televizní inscenace může zanechat v divákovi cosi hlubšího. Prostě tenhle počin není jen dutá a prázdná nádoba znějící v tónině, jakou by si přál idealistický, avšak pozvolna oslabující bolševik. Ten filmy o vzpurné mládeži z rozvráceného rodinného zázemí zatraceně neměl rád. A tak je z filmu cítit nervozní psychologický náboj, který je ale postupně oloupán na přijatelný film, v němž všechno dobře dopadne. Celkově je to hodně morálně posazeno. Holka z dětského domova se na nové prostředí hůře adaptuje, kalibrace neshod, následné prozření, které ale nemá tolik "buchvaldovské" vyznění, i když se nezmýlíte v žádném postupu scénáře, který lze snadno predikovat. Pro někoho může být určitým záporem i Matoušková. Na to, že jí má být deset let, působila vyspěle, ve svém projevu byla neokoukaná, sem tam i autentická, většinou si ale ve svém protivném projevu často víc než dost ubírala diváckých sympatií. Zkušená režie dala vzniknout dramatické inscenaci, která po normalizačních blábolech, pro změnu hodila oko na mládež vyrůstající bez potřebného rodinného komfortu. Tématicky určitě zajímavé, i ve studiových kulisách poměrně přesvědčivé, nechyběl emocionální náboj, jen ten zásadní efekt intenzivního prožitku se jaksi nedostavil. 60% (28.12.2015)