Cizí holka

SPOILER!! Keď vidím tieto staré filmy spred roka 1989, zaráža ma, ako sa zmenilo myslenie. Tá doba bola nesporne v mnohom jednoduchšia, ale zdá sa, že aj drsnejšia. Ak si dnes niekto ide adoptovať dieťa, pristupuje k tomu veľmi citlivo a empaticky a 10 odborníci si vás preklepnú a radia vám, čo a ako. K tej Kačke tu bolo pristupované podľa mňa ako k balíku sena. Decko príde do domova, je z toho mimo a hneď ho, bez toho, aby jej niečo vysvetlili, po známosti posunú do rodiny, kde jej povedia, že jej matka o ňu už proste nemá záujem. Jala ma hrôza z toľkej surovosti a ja bych si po takej informácii asi hodil mašľu. A Vraj môžeš zostať v rodine, ktorá ťa nechce, alebo sa vrátiť do domova. Ak sa takto za socíka pristupovalo k sirotám, tak poteš Pánbuh. (13.09.2015)

Kdysi jsem viděl ve Studiu kamarád. Jde o dětský film, který jsem si rád ve stáří zopakoval. Příběh je oproštěn od všech zbytečností a složitostí a zjednodušeně "táhne přímo na bránu", což filozofům asi nebude vyhovovat. Témata adopce dětí z dětských domovů mají u nás tradici (Indiáni z Větrova aj.), i tady se jedná o "cizí holku", která přijde do nové rodiny. Pomalu ale jistě zapadá do trošku zidealizovaného prostředí rodiny a propracovává se mezi spolužáky ve škole. Lucie Matoušková v roli cizí holky je výtečná a rodičové Preissová+Štěpnička dodají humor a nadhled. Koření Věra Galatíková...70% (10.11.2013)

Ležíte na kavalci, vosmej kousek v hrdle, pětatřicátej čvaňhala, fotbal jenom na óó dvojce, tak si dáte osmou reprízu téhle holčičky, se kterou jste v dětství rozhodně nechtěli kamarádit a najednou div ne s nudlí u nosu zjišťujete, že byste ji adoptovali. Takovej je to doják. Jestli to takhle nějak funguje i v reálu? Rád bych tomu věřil, ale nějak se zdráhám. (04.02.2018)

Příběh o hledání a nalézání, o zápasech a protivenstvích, o tom, že své místo v životě najde každý tam, kde se cítí doma. Inscenace sice nezapře svou literární předlohu, která je v mnoha ohledech zjednodušující, přesto vyniká sdělnou režií a přirozenými hereckými výkony Jany Preissové, Věry Galatíkové, Taťjany Medvecké, Jiřího Štěpničky a teprve jedenáctileté Lucie Matouškové, která tehdy úspěšně pokračovala v šlépějích svých předků, slavných sester Hlaváčových. (04.02.2023)

Jste na mě jako na cizí. Tak se mohla cítit česká Juliette Lewis - Lucie Matoušková, která spadá do slavného hereckého rodu Hlaváčových. Její maminka Dana jí jistě dala pár rad, jak nebýt totálně herecky mimo, teta Jana jí možná houkla radu, jak se nestydět mezi tolika slavnými českými herci. Režisér Ráž předvedl, že i televizní inscenace může zanechat v divákovi cosi hlubšího. Prostě tenhle počin není jen dutá a prázdná nádoba znějící v tónině, jakou by si přál idealistický, avšak pozvolna oslabující bolševik. Ten filmy o vzpurné mládeži z rozvráceného rodinného zázemí zatraceně neměl rád. A tak je z filmu cítit nervozní psychologický náboj, který je ale postupně oloupán na přijatelný film, v němž všechno dobře dopadne. Celkově je to hodně morálně posazeno. Holka z dětského domova se na nové prostředí hůře adaptuje, kalibrace neshod, následné prozření, které ale nemá tolik "buchvaldovské" vyznění, i když se nezmýlíte v žádném postupu scénáře, který lze snadno predikovat. Pro někoho může být určitým záporem i Matoušková. Na to, že jí má být deset let, působila vyspěle, ve svém projevu byla neokoukaná, sem tam i autentická, většinou si ale ve svém protivném projevu často víc než dost ubírala diváckých sympatií. Zkušená režie dala vzniknout dramatické inscenaci, která po normalizačních blábolech, pro změnu hodila oko na mládež vyrůstající bez potřebného rodinného komfortu. Tématicky určitě zajímavé, i ve studiových kulisách poměrně přesvědčivé, nechyběl emocionální náboj, jen ten zásadní efekt intenzivního prožitku se jaksi nedostavil. 60% (28.12.2015)