Cizí holka

Příběh o hledání a nalézání, o zápasech a protivenstvích, o tom, že své místo v životě najde každý tam, kde se cítí doma. Inscenace sice nezapře svou literární předlohu, která je v mnoha ohledech zjednodušující, přesto vyniká sdělnou režií a přirozenými hereckými výkony Jany Preissové, Věry Galatíkové, Taťjany Medvecké, Jiřího Štěpničky a teprve jedenáctileté Lucie Matouškové, která tehdy úspěšně pokračovala v šlépějích svých předků, slavných sester Hlaváčových. (04.02.2023)

Příběh je silný, herecké obsazení je výborné, ale bohužel šroubovanost některých scén (rozhovory o Kačce sice za dveřmi, ale de facto před ní) a vedlejší linka ( Petrovy úniky s propadlíkem působí nechtěně komicky) snižují celkový zážitek. Závěrečná scéna (Kaččin monolog před třídou) dokládá nepřirozenou šroubovanost. Pobaví zadaný slovní příklad: Z 20 rodičů má 16 auto a 9 má pračku. Kolik rodičů má auto i pračku? (24.02.2013)

Filmy Ludvíka Ráži mám rád, dokáže je točit s takovým zvláštním nostalgickým nádechem. Ale tady jsem tak nějak nepochopil, proč film vznikl. Tedy jistě, kvůli závěrečnému proslovu té holky, že ji si rodiče vybrali, na rozdíl od ostatních, které si rodiče vybrat nemohli. Ale děvče mi holt sympatické dvakrát nepřišlo, vlastně kazila, co mohla, někdy snad i schválně, podváděla, a měl jsem problém se v tom, jak to bylo podané, dohrabat nějaké její dobré a otevřené povahy. Navíc holka je furt v klidu - máma ji opustí, ona to neřeší, dostane se do domova, tedy cizího prostředí - je v pohodě, dozví se, že ji matka odvrhla definitivně - pohodička, ředitelka děcáku ji dohodí známým - ona se snaží makat... Moc citů neprojevuje, nebrečí, je předčasně moudrá, všechno stoicky snáší. (18.03.2013)

Jo, jsem asi starý sentimentální trouba. Dvě scény mi vehnaly slzy do očí. Poprvé, když Kateřina u nové rodiny popisuje, jaké to bylo, když jí máma nechala na rozloučenou řízek a ona na něj ani neviděla, protože jim odpojili nezaplacenou elektriku. Druhá, když na konci říká do ticha: "vy jste se rodičům narodili a nemůžou vás vrátit. Mně si ale naši vybrali." Co se týče poznámek o "odbornících" a citlivosti, co nejen zde v pár komentářích zaznělo. Ano, dnes na všechno potřebujeme znalecký posudek a pět výchovných poradců. Já za sebe říkám, že to je na hovno (odpusťte mi klačtinu). Tzv. odborníkem na výchovu dítěte a rodinnou psychologii není nikdo a tím méně osoba, která začasto ani sama děti nemá. Chovám k těm lidem dost značný odpor, v praxi tito lidé tak akorát do všeho kafrají, všemu rozumí, nařizují a tak dále, ale ve skutečnosti celý proces odlidšťují a ti jeho protagonisté, na kterých skutečně záleží, na něj nemají vliv. Kromě toho je podezírám, že to dokonce přečasto nedělají ani s dobrým úmyslem, že jim jde jen o koryta a o vykazování činnosti. Proti tomu radši zvolím tohle trochu drsné, ale na druhou stranu skutečně průkazné řešení "tady máte dítě na dva dny, vyzkoušejte si to oboustranně." (05.12.2016)

„Vy ste sa o mňa báli?“ Silný televízny príbeh s obrovským sólo pre malú Luciu Matouškovú, vďaka ktorej znamenitému výkonu na diváka mocne zapôsobia všetky tie naoko obyčajné scény, plné emócií od smútku po ublíženie ľahko zraniteľnej detskej duši až po nájdenia šťastia. O tom, čo predvádza Matoušková, môže väčšina detských hercov snívať. (14.12.2004)