Hracia skrinka

Strhující. Jessica sice není mladá (40 let v době natáčení), ale její postava je nasměrována před složité rozhodnutí: pohřbít svého ještě žijícího otce. Tím hodně napovídám, jak to celé dopadne, i když pozornému divákovi je vše jasné od úvodu. Moc se mi líbil průběh soudu - jeden svědek po druhém, prokuratura, obhájkyně. Pak jedeme do nemocnice, případ se zdá být vyřešený, ale do konce filmu zbývá ještě 20 minut. Je zřejmé, že to zásadní teprve přijde. Skvěla vybrán byl do své role Armin Mueller-Stahl. Hraje tu tak trochu sebe sama, myšleno tou emigrací. Ve filmu sice hodně mluví, mnohem důležitější jsou ale záběry jeho tváře a očí. Modré, bezelstné, napadá vás Paul Newman. Autentičnost je zvýrazněna maďarskými dialogy. Čekáte "chuťovky" esesácké školy, a ony přijdou. Konec je zásadní, nepřekvapivý, ale v tomto případě jediný obhájitelný. Skvělá práce Costy-Gavrase, je to můj 6. film od něj. V hlavní roli v původním dabingu exceluje Simona Stašová. (09.12.2017)

Tohle si běžný člověk jako já ani neumí představit. Něco jiného je postupné poznání, že rodiče, které milujeme, třeba nebyli dříve žádní svatouškové, ale zjištění, že je váš otec lidská zrůda co za války mučila a vraždila nevinné muže, ženy i děti, no v tomhle jsem s Ann Talbot soucítila, vůbec si nejsem jistá co bych dělala a jestli bych to nakonec řešila jako ona. Neposuzovala bych film jako thriller, protože tady jsou karty rozdány celkem jasně a tak jediní, kdo skutečně věřili v Laszlovu nevinu byli jeho blízcí a Anna, ta i přes svou inteligenci a zkušenost hlavně proto, že tomu věřit chtěla. Ale i tak pro ni bylo dost obtížné vyslýchat u soudu svědky a jejich emotivní výpovědi, když se jí z celého případu dělalo až fyzicky nevolno. Takže drama, to ovšem neznamená, že by tady byla nouze o překvapivé zvraty a napětí, jen je to všechno tak nějak reálnější, včetně výkonu Jessicy Lange, která si v podstatě krade celý film pro sebe. Film, jehož hlavní pointu, vystihl dokonale žalobce v rozhovoru s Ann v Budapešti: "Nejde o to pomstít se jednomu senilnímu dědkovi nad hrobem, ale o to, aby se nezapomínalo jakým zvěrstvem byl holocaust". Souhlasím. (23.11.2013)

Krev není voda, ale co když se obojí mísí v toku Dunaje, na jehož březích umíraly tisíce i v době, kdy bylo zřejmě, že trapnost jménem druhá světová má na kahánku? A dokrvava zbarvený proud se vine dějinami dál a dál jako pouto, které spojuje oběti a viníky a rodiče a děti, co svět světem stojí. Jakkoli bylo zřejmé, v jaké pochmurné deltě tahle plavba vyústí, na mé manikúře se ty dvě hodiny projevily dost neblaze – a mému rozpoložení po závěrečných titulcích moc nepomohl ani pohled na spící ratolesti. (14.09.2013)

Hodne prijemny prekvapeni, Mesto silencu i Amen. byly fajn filmy, ale stejne jsem od tohohle Gavrasovo kousku moc necekal. A zacatek opravdu nepusobi jako uzasnej film. Rozbiha se klasicky soudni drama a to je navic zdrzovany tim, ze fotrika haji dcera a tak se obcas musi resit taky nejaky ty rodinny problemy. Jenze za chvily se film zameri ciste na soud, zacnou prichazet svedci rikajici, jakej je fotrik netvor a popisujici, jak mucil lidi. Celej film tak hodne zacne hrat na emoce a zaroven je pekne napinavej a az do posledni chvile nechava Gavras na pochybach, co ze je vlastne fotrik zac. No a nevim teda, ale me stoprocentne o pravde nepresvedcil ani zaver. Co se tyce hercu, Stahl je perfektne charismatickej a zvladne jak hodnyho dedu, tak nasranyho, potencialniho zabijaka. S Lange je to trochu horsi, sice dostala nominaci na oskara a nerikam, ze hraje spatne, jen jednu chvily breci, hned se zase usmiva, pak je nastvana, pak zas breci. Proste behem jednoho rozhovoru zvladne vystridat treba tri nalady a misty to bylo takovy otravny. No a samozrejme musim zminit Gavrasovo perfektni rezii, kdy ackoliv film pusobi trochu lacinejsim dojmem, zaroven to je skvele atmosfericka podivana. (03.01.2010)

"To nejsem já", opětovně tvrdí poameričtělý (zřejmě samozvaný) velitel pronacistické strany NYKP (Strana Šípových křížů) Mike László. A zřejmě mluví pravdu, i když ji zřejmě nemá. Byla to jen krátká epizoda z jeho dlouhé minulosti, se kterou se již vyrovnal - a možná tím hůř. Tím hůř také pro dceru, která ho jako zkušená právnička obhajuje při procesu, při nemž slyší něco, co by dcera o otci nikdy slyšet neměla, a samozřejmě nechtěla. Jádrem filmu (nemyslím v morálních, právních, ani politických pojmech), je odpověď na dvojotázku: Proč chtěl otec na dceři, aby ho obhajovala, a proč to dcera po krátším váhání přijala. Já ji neznám. Možná chtěla povýšit "právo" soudržnosti jedné rodiny nad právo obecné "odplaty". Možná ani on ani ona nepochopili, že to, co není možné dnes, bylo možné kdysi, kdy i toto bylo možné, a co zřejmě bude možné i v nějaké další sekvenci naší budoucnosti. Pozn. 1: V životě jsme málokdy svědky tak niterného vztahu mezi otcem a dcerou. Pozn. 2: Ke Garvasovým filmům přistupuji s absolutní nedůvěrou, která je vždy relativně rozptýlena, kdyby nebyl tak skvělým režisérem, byla by rozptýlena absolutně. Pozn. 3: Jak pan László říká za všech okolností: Ve zdravém těle, zdravý duch. Pozn. 4: Autor literární předlohy Joe Eszterhas měl shodou okolností (viz Eric Lichtblau: The Nazis Next Door: How America Became a Safe Haven for Hitler's Men) podobný příběh. Po doznání jeho otce, Istvana Eszterhase, k psaní a vydávání protižidovských traktátů, se ho Joe zřekl a znemožnil mu až do smrti setkat se s jeho vnuky. Pozn. 5: Proces ze strany obhajoby je založen na principu zpochybnění svědectví prostřednictvím zpochybnění svědků. To se podařilo dokonale, přestože svědkem a jeho svědectví není přímý vztah ani úměrnost. (01.05.2018)