Hrbáč Lagardére

Odklon od oidipovské sktruktury, která incestně pervertuje jak konec Févalova románu, tak i obou předcházejících (mně známých, klidně jich může být víc) adaptací, je rozhodně osvěžující. Navíc tato změna není až tak svévolná a nereflektovaná, jak by se mohlo na první pohled zdát, protože po momentu kdy se Aurore Lagardérovi nabízí, jí on vysvěluje, že jakýkoli vztah mezi nimi by byl incestní, a tak tato možnost se nakonec "terapeuticky" realizuje pouze přes její matku. Sympatická verze. (15.01.2009)

Hrbáč potřetí a zase trochu jinak. Rozhodně to bylo zbytečně dlouhé a chyběla mi tu romantika. Ten film byl chladný. Závěr, kdy si Lagardére bere místo mladé Neversové starou, byl sice originální, ale přehnaný, nevěrohodný. Vždyť se proboha vůbec neznali. Musím ale uznat, že na rozdíl od jiných pokusů o znovunatočení klasiky, si autoři nového Hrbáče netrhli žádnou ostudu. (18.05.2008)

Francúzke filmy, historické filmy, TV filmy nemám rád.... Táto kombinácia ma zďaleka obchádza ale aj tak náhoda dala zadosť učinenie že som túto snímku, až nepekne dlhú a nudnú, videl v priebehu roka 2 krát. Pre mňa ide o filmvú hrôzu z nulovými hereckými výkonmi, hudbou o ničom, šermiarstvo takisto nestálo za nič a v neposlednom rade TV produkcia takisto neohúrila. Ale aspoň záver bol zaujímavý kedy hlavný hrdina zabil svojho úhlavného nepriateľa bodom meča priamo do čela. (15.09.2014)

„Si smiešny. A to je vo Francúzsku najhoršia urážka.“ Tento film som prvý raz celý videl až v roku 2019, ale v skutočnosti som ho od roku 2003 (kedy vznikol) videl v televízii asi miliónkrát. Ale zakaždým iba kúsok, tu jednu scénu, tam druhú, tam prvé minúty, inokedy finále. Nikdy nie celý. Až vo februári 2019 som v robote na poobednej nemal čo robiť, tak som si obľúbený filmík našich mám konečne pozrel prvý raz od začiatku až po záverečné titulky. A má to niečo do seba. Je to skôr príbeh intríg a plánu, než akcie, čo je dobre, nakoľko šermiarske scény zvyknú vo filmoch všeobecne bývať dosť nudné (a inými nie sú ani tu). Bruno Wolkowitch (v dvojúlohe) mi vždy pripadal slizký, ale ako-tak dostatočne to kompenzuje pár sympatických vedľajších postáv (jeho „dcéra“, dvojica komických kamarátov). „Spoločný nepriateľ je najsilnejšie puto.“ (18.02.2019)

Zřejmě ještě olympiádou nebo možná i předchozími zhlédnutými filmy naladěná na francouzskou vlnu, jsem viděla jedno z dalších zpracování Hrbáče. Celkem škoda, že si vévodu de Nevers Perez nezahrál v tomhle, nebo že se nepovedlo do role Lagardéra (při vší úctě k zdejšímu představiteli) obsadit někoho charismatičtějšího, jako byl Auteuil v dalším ze zpracování (kdybychom chtěli Maraise, asi bychom žádali moc). Za odlišný závěr od ostatních zhlédnutých zpracování film dostává hvězdičku navíc, jinak je to takové sice nic výrazně nepokazili, ale také mě to ničím nenadchlo... (20.08.2012)