Sedem rokov v Tibete

Annaud se pokouší napnout mezi ošklivější polovičkou Angeliny Jolie, himálajskými vrcholy, osudem tibetského lidu a naším srdcem horolezecké lano, které se při bližším průzkumu ukáže být pavučinou. Ne, nebudu do něj tlouct kvůli tomu, že z člena SS a NSDAP a ještě předtím Oberscharführera SA, který svůj prvovýstup na severní stěnu Eigeru v červenci 1938 věnoval Hitlerovi - a jsou tací, kteří vědí, že věnovat je v takovém případě co - udělal to, co udělal, přestože by to v případě nezakrývané pravdy mohl být o mnoho lepší film a přestože se mi zločiny fýrerova režimu hnusí neméně než zločiny toho rudého a jen o něco méně než to, co jeho ideologie udělala z nejkrásnější věci, jakou znám, protože se nejmenuju ani prokurátor Urválek, ani soudce Lynch. I když se můj oběd při pohledu na mistrně utajený skutečný důvod expedice, jíž se Harrer účastnil (kdo uhodl, že se jednalo o jeho jmenovcem Himmlerem podporovaný projekt pátrání po kolébce árijské rasy, vyhrává čokoládu) a slizký závěr (který dostává pravé grády s vědomím, že reálný Harrer byl svobodný a bezdětný) opakovaně pokoušel vrátit stejnou cestou, kterou přišel, nebudu se tady ztrapňovat tirádami, jak je to všechno hnusné, pokrytecké a nepatřičné. Ono je to totiž především lacině líbivé, nudné a tupé a v oné kýčovitosti, nudě a tuposti se Harrerova takzvaná proměna topí stejně jako Brad Pitt ve snaze mě přesvědčit, že nehraje patetický doplněk panenky Barbie, ale živého člověka. Lézt na vachrlatý můstek mezi filmem a životem nemůžu s čistým svědomím doporučit, ale se svědomím čistším než všechen neměstský sníh na světě doporučuju začíst se do knih toho, kdo jako první odhalil tvář míst, která pro všechny ze Západu do té doby byla totéž co Šangri-la a kterým status legendy ze smutných důvodů asi už zůstane, protože ani legendy neožívají po desetiletích vnuceného zimního spánku. Se svědomím jako lidskou nohou nedotčený ledovec doporučuju zamyslet se nad tím, kdy a jak roztávají v lidském srdci ledovce větší těch alpských. Se svědomím průzračným jak horská bystřina doporučuju začít vyplňovat tu propast mezi tím, co je, a tím, co by v našich představách být mělo. A nadevšechno doporučuju spíš přemýšlet než soudit, i když by to nad Harrerovým prohlášením z roku 1938 bylo asi snadné: "Porazili jsme severní stěnu Eigeru a její vrchol jsme překonali, abychom mohli dojít až k našemu Führerovi." Tentýž člověk v roce 1964 píše: "Horu nelze ani porazit, ani znásilnit. Lze na ni jen vylézt." Soudit? Do srdce vám skutečně vidí jen hory. A ty mají ve zvyku o tom, čeho byly svědky, mlčet. (13.08.2008)

Hodne zajimavej film, kde se mi ale vic libila prvni polovina. V ty se skupina horolezcu vydava na namahavej vylez na Nanga Parbat, aby se to postupne zmenilo v dobrodruzny drama dvou muzu, ktery se chtej zachranit. Je tu celkem sviznej dej, paradni zabery a skvelej Pitt v roli takovyho spis nesympatickyho frajirka a parchanta. Druha pulka filmu se skoro cela odehrava v zakazanym meste mezi spoustou tibetanu, Pitt tu uz hraje hodnyho chlapce a kolikrat se tu nic moc nedeje a rozjede se to spis ke konci, kdy se na scene objevi cinska armada a Dalajlama. To je dalsi vec, kterou musim pochvalit, krome paradniho Pitta a zdatne mu sekundujiciho Thewlise je totiz ten malej kluk hrajici Dalajlamu neskutecne perfektni a jeho postava fakt uzasne sympaticka. Celkove slusny 4*. (28.11.2008)

Tam kde je předloha strhujícím a nijak přikrášleným (místy k Tibetu i dosti kritickým) cestopisem do "Zakázaného města", tam je adaptace barvotiskovou hollywoodskou pohádkou. Byť ne špatnou. Problém je, že film zatajuje Harrerovu minulost. To Harrer v předloze z pochopitelných důvodů (myšleno z jeho pohledu pochopitelných) sice také, ale tam to nikterak nevadí, jelikož narozdíl od snímku je především o Tibetu jako takovém a nikoli o Harrerovi (resp. jeko vztahu ke Kundunovi). (23.06.2010)

Perfektně annaudovsky výpravné a uvěřitelné takovým tím způsobem, který po dobrodružství dychtícího diváka pohltí a přenese v čase a prostoru někam úplně jinam aniž by si uvědomoval, že sleduje film. Autenticita, kterou současná kinematografie plná rozeznatelných digitálních triků nedokáže už úplně napodobit. Příběhově je to pojaté hollywoodsky velkolepě, asi i co do skutečného příběhu hodně zjednodušeně, ale Annaudův cit pro vyprávění a feel "toho světa tam venku" jsou tu silné jako málokde. (19.07.2023)

Knihu jsem četl už opravdu hodně dávno, takže jsem si z ní pamatoval jen rámec děje. A to samé platilo i o filmu, takže tohle repete beru spíš jako premiéru. A ještě podotýkám, že tu nehodlám diletantsky politizovat, protože i když osud Tibetu a Tibeťanů "díky" sousedství obřího čínského bratrance považuju za hodně smutný, je to zároveň i osud logický a neodvratný. Jinak film je to hodně podařený, epický, estetický, po výpravné, vizuální i herecké stránce jsem naprosto spokojený a spokojený jsem i s dostatkem zajímavých informací (zvídavý divák může z filmu načerpat spoustu vědomostí o tibetském mahájánovém buddhismu, zvycích a mentalitě Tibeťanů i jejich nedávné historii). Jen Harrerova samolibá a sebestředná osobnost v Pittově podání mi nebyla vůbec sympatická, takže děj jsem příliš neprožíval a zůstával na povrchu. Ale budu věřit, že Harrerovo západní ego se pod vlivem východní moudrosti opravdu poněkud obrousilo a umenšilo, vždyť dalajláma s ním prý udržoval přátelské styky až do jeho smrti (2006). (06.03.2021)