Svätá hora

V každém projektu 100 se objeví alespoň jeden film, který lze svým obsahem nebo formou považovat za tak trochu více nekonvenční. Minulý rok to byla skvělá maďarská Taxidermia, letos je to Svatá hora Alejandra Jodorowskeho. Vysoká úroveň uměleckého zpracování je nám jasná hned po první scéně. Hned po začátku jsme zasaženi vlnou do absurdních výšek vyhnaných bizarností, které si s přílišným násilím rozhodně hlavu nedělají. Ukřižované ovce, opancéřované žáby, hromadné vraždy a všude okolo rozjásaní turisté, kteří si vše natáčí na kameru. Příběh tu není podstatný. Avšak každá scéna, ať už jakkoli absurdní, působí dojmem, že má ve filmu své pevné místo. Děj je přímo nabitý symbolikou a odkazy a svým způsobem reflektuje problémy současného světa. Postupně film začíná upouštět od své zpočátku vážně se tvářící masky a dospěje až ke konci ala Monty Python. Paradoxně je to možná odlehčený konec, který z celého filmu dělá mírně rozporuplný zážitek. Pro mě ale určitě jeden z nejlepších uměleckých filmů a zážitek na celý život. (23.02.2008)

Chvála totální absurditě, která vládne surreálnem.... Opravdu zajímavý film, který bohužel v druhé půli ztrácí svou neovladatelnou šílenost ze začátku - nejspíš to je konečně se objevivším dějem. Osobně se mi nejvíc líbily scény znázorňující smrt a bolest prostřednictvím barev a ovoce, bylo to výtvarně naprosto dokonalé.... Nejoblíbenější postavou se stal velmi "estetický" chlapík z Venuše.... Úplný konec opravdu odpovídá tomuto stylu, i když mě nijak zvlášť nepřekvapil. (09.03.2008)

Marný pokus aspoň o vzdálené popsání obsahu, pokud možno bez spoilerování: První třetina je naprosto okouzlující, plná barev, nečekaných scén, šokujících i jakože-šokujících záběrů a satirizujících výjevů. Co proto zde dostává zejména církev, nebo spíš okázalé projevy zbožnosti typické pro Jižní Ameriku (výroba Kristů, biskup s Kristem v posteli, "dívky" na mši atd.). Pak se "hrdina" dostane k "Mistrovi" a objeví se nové postavy. Děj zpomalí, začne se dlouze vysvětlovat, obraz najednou hlavně ilustruje text a film se lokalizuje v čase - občas až příliš adresné ironizování soudobé morálky, politiky apod. (ne, že by něco z toho nezůstalo dodnes aktuální). Základní znalosti alchymie, astrologie a mystiky hlavně v téhle části nejspíš dost zjednoduší čtení příběhové linie a pomohou vychutnávat početné obrazové žertíky. Třetí část se naštěstí zase rozběhne trochu barvitěji - skupinka postav se vydá na cestu ke Svaté hoře. Je třeba projít mnoha očistnými procesy (dojde na scénky absurditou občas připomínající Monty Pythony a občas šokující surrealistickým (rozhodně by stálo za to porovnat film s předlohou, i když René Daumal a Le Grand Jeu souvisí se surrealismem jen velmi volně) dnes už spíš staromilsky působícím stylem - už ten repertoár snů (nebo snad traumat?) několika postav ke konci filmu), aby nám všem na závěr mohl být "stržený závoj z očí" - velmi žertovným způsobem, bourajícím dosavadní iluze, ale v rámci "děje" vlastně zcela zákonitým. Je velmi dobře, že existují i takové filmy (kdy film sám není cílem ale pouhým prostředkem vyjádření), i když si moc nedovedu představit, že by něco podobného mohlo vzniknout i dnes. Nejspíš by na to autor nikdy nesehnal peníze a určitě by ho v půlce natáčení (asi i dřív, viz leguáni vs žáby) zlynčovali ochránci zvířat, kterých se ve filmu objevuje hojné množství (zvířat, ne ochránců) a s některými opravdu není zacházeno moc hezky (na druhou stranu nutno uznat, že do lidí se tu střílí mnohem častěji, ale ochránci lidských práv ve filmu zatím nejsou tak vlivní). Doporučení: nebrat to, co vidíme, až tak vážně – viz taky motto v úvodu autorova životopisu. (04.12.2012)

Vrcholné básnické dílo Jodorowského. Čistá obrazová orgie s nekonečnou imaginací. Toto alchimistické dílo vyčaroval jeden z nejpodivnějších a tajemstvími nejopředenějších mužů této planety. Film, zdánlivě bez příběhu je však velmi komplikovanou kompozicí čirých fantasií a filosofických myšlenek. Sám režisér pak zastává místo duchovního guru, aby ukázal, že alchimie celuloidové skutečnosti je někde jinde... (14.02.2008)

Surrealistické poňatie Jodorowského akéhosi duchovného posolstva začína byť pre mňa vskutku zábavné, aj keď občas ťažko stráviteľné, až nestráviteľné. Stretnutie reality s ilúziou, agresie s nehou, čistoty so zvrátenosťou, materializmu s láskavosťou, arogancie s múdrosťou a to vykreslené detailne vo všemožnych farbách a polohách. Najkontroverznejší duchovný film, ktorého spirituálny rozmer je nepochopitelný. (18.10.2010)