Futbaloví chuligáni

Poněkud plochý náhled do prostředí, kam se běžný občan nedostane a normálně uvažující člověk snad ani nechce dostat. Mě zkrátka záležitosti kolem fotbalových rowdies ani trochu neoslovují. Nechápu to jejich kastování do klanů, jejich identifikaci s klubem, kterou jsou ochotni hájit i za cenu násilí, nerozumím, proč si tak ochotně dávají do držky, proč si přímo domlouvají bitky s jinými klany a tenhle film mi to určitě neobjasnil, přestože se mi ve slovech jednoho z hlavních protagonistů Peta snažil myšlení těchhle hošanů s přebytkem testosteronu přiblížit. Je to umně a realisticky natočené s působivou atmosférou, je to skvěle zahrané (Charlie Hunnam válí), ale je to plytké. A to Woodovo vyznání a poděkování směrem ke svému rváčskému mentorovi v samotném závěru je až k pláči (tím nemyslím dojemné). (24.03.2006)

Někde to v nás je. A kdo říká, že ne, patrně odevzdal koule na matrice. Podvědomá touha patřit ke stádu, vypustit své atavistické já, bezmyšlenkovitě řičet, řezat, prostě skutečně existovat! A JE TO KRÁSA! Abych si tu nadšením nepobryndal kotníčkové botky, musím jedním dechem dodat, že někteří výjimeční jedinci dokáží časem primitiva v sobě zkrotit pivem a masivním přísunem gulášků s osmi. I deset sežeru. Vliv společnosti či vzdělávacích institucí považuji za podružnější. Ok, Frodo je prostě překážka, přes kterou náročný divák hravě hópne, americká linka nablblá jako Áda Gondíková a závěrečný zdvižený prst kazí zábavu, ale stojí to za to. Tímto zasírám pozdrav všem místním slávistickým USRALS, HULYDEGENS a RAF-DICKS. (07.01.2014)

Dlouho jsem tuhle uřvanou partičku odkládal, každopádně teď vím, že to byla chyba. Když se totiž divák oprostí od toho, že jde o lidi, kteří mají naprosto jinou filosofii než já a veškeré problémy řeší mnohdy bezhlavě pěstmi, tak drásavá a intenzivní atmosféra filmu si mě ale získala. Je třeba si zároveň uvědomit, že Hooligans nejsou filmem o násilí, ale o přehodnocování životních postojů, sounáležitosti, vztazích, přátelství.. Student žurnalistiky nedobrovolně končí na Harvardu, sedne do letadla a zamíří za sestrou do Londýna. Tam zjistí, jakým způsobem se dá také prožívat fotbalové šílenství. Projde několika krvavými bitkami a šokujícími situacemi, aby pochopil, že tyhle vlny opojení mohou mít dost fatální následky. Německá režisérka Lexi Alexander dobře zvolila pohled na fotbalové běsnění člověkem zvenčí, který o samotné hře příliš netuší a kterého začne pokřivená morálka silně pohlcovat. Proto je naprosto trefné, že ústřední roli získal chlapecký kukuč a antirváč Elijaha Wooda. I k ostatním hercům nemám výhrady, jiní vypadají skutečně děsivě (třeba boss bandy konkurenčního Millwallu). Ambice snímku každopádně trochu strhává přehnaná patetičnost, nepříliš důvěryhodné zvraty a vážnost některých dialogů. A taky ten závěrečný dovětek.. Ale jinak velké překvapení a výborné pocity po projekci. 80% (23.10.2011)

Díky tomuto filmu jsem líp pochopil. Nejsou to jen vyděděnci z rozvrácených rodin, které žene k agresi frustrace. Jsou mezi nimi i vzdělanci a učitelé. Někdo leze mezi laviny do hor, někdo skáče na gumě z mostu, někdo se chodí rvát na fotbal. Že přitom občas někdo zhebne, je jen dobře - protože je to adrenalin. Film má zejména skvělý závěr, bez něhož by byl nejmíň o jedno patro nižší. (01.11.2014)

Film co ve mě nezanechal žádnou stopu příchuti, nezaujal, nepobavil, nepřekvapil, zkrátka neoslovil. Poslední, co mi vadilo, byl tak výkon Elijaha Wooda, kterej to se svým obličejem měl dost těžký, ale docela to zvládl. Překvapil mě i Marc Warren svým fajn herectvím, ale zbytek jsem viděla už mockrát jinde a líp. Ponaučení co z filmu vyplynulo už mě minulo úplně. Ale některý emoční scény fungovaly dobře (hlavně ty z nemocnice) a ty bitky byly taky slušně nasnímaný a patřičně dravý. Lepší 2* (11.04.2011)