Klobouk plný deště

Tati, já jsem hadrák! Realistická studie amerického prostředí vyniká nejen psychologickou pronikavostí a citlivostí, ale i kritickým sociálním aspektem. V postavě autoritativního otce ztělesnil Jan Pivec, herec, který byl tehdy již nepochopitelně odepsán a umlčen, umělecky silný typ maloměšťáckého sobce a (skrytého) rodinného tyrana, který zneužívá svého svrchovaného postavení a ničí kolem sebe všechny lidské vztahy. Vedle vynikajícího Luďka Munzara, Petra Haničince a Jany Hlaváčové je to herec, jakých se nám v současnosti nedostává. Neměli bychom zapomínat na staré bardy a šmahem je odmítat jako přežité, jejich étos se totiž stále jeví jako funkční kontrast k současnému (ne)umění. (18.03.2018)

Od úvodu jsem uvažoval, proč komunisté pustili do televize film podle západního dramatika. Záhy jsem to pochopil. Muž závislý na drogách byla dobrá zpráva pro tehdejší představitele státu. Ať lidé vidí, co se tam v té hrozné USA děje. Dílo je zajímavá psychologická hra o vztazích v rodině poznamenaných drogami, ale i tak trochu složitým manželským životem. Jenže já si nemůžu pomoct, některé herecké výkony působily trochu přehrávaně. Kulisy celkově nebyly špatné, i když malinko jednotvárné, ale je těžké předstírat americký bejvák, když v něm máte dekorace typické pro naši vlast. Stejně tak se občas některé postavy chovaly podivně. Ptám se například, proč nevolali Munzarovi doktora hned po začátku záchvatu? Jinak to byl ale docela zajímavý herecký duel legend, které pospolu nebyli často vidět. (18.01.2021)

,,Když jsem se ptal, co to vyvádí, řekl mi, že pracuje. Jednou jsem mu totiž řekl, že kdo pracuje, bude mít peníze v kapse. Tak vykopal jednu jámu, dívá se do kapes. Vykopal druhou jámu a peníze nikde." Opravdu nemám rád téma drogové závislosti ve filmu, ale v tomhle zpracování si to klidně nechám líbit (rozhodně stokrát lepší než kultovní Mimikry). Svého času ryze americké téma podle americké divadelní hry nabylo teprve časem ještě větší význam i v našich končinách. Poměrně depresivní příběh tragikomicky - řekl bych místy až skoro poeticky - posouvá do zajímavého kontrastu svým výkonem vynikající Jan Pivec (před filmovou kamerou, bohužel, úplně naposled). Své postavě otce v rodině s rozvráceným manželstvím, finanční krizí a ke všemu se synem "hadrákem" (narkomanem) vtiskuje jedinečný ironický výraz, odlehčuje tísnivou atmosféru hlubokými a někdy i vtipnými myšlenkami. ,,Jednou pršelo, přijdu domů, a náš malý rošťák zase kopal. Vedle jámy mu stál klobouk. Tak jsem mu všechno vysvětlil. Nasadil si klobouk na hlavu a polil se vodou. Chudák malý, pracoval a měl z toho jen klobouk plný deště." Otec přichází do rodiny jako někdo nejen z jiné generace, ale i jiného pohledu na svět, vychování, hodnot. Hroutí se uvnitř ze šokujícího poznání o svém synovi, ale neztrácí svou sílu a odhodlání pomáhat své rodině, i za cenu zmarnění svého života... Výborný scénář pro čtyři výborné herce. Fuuuh, Luděk Munzar asi ještě v hnusnější roli než jako nacista v několika válečných filmech, ale na svou dobu zahráno výborně a ten hnus z drogové závislosti je tam projeven naplno! (95%) (18.03.2018)

Výborní herci v hlavních rolích a zajímavý příběh o feťákovi (dnes už sice provařený, ale to mu body neubírá) slibovali dobrou podívanou. Ve výsledku je ale tato inscenace hrozná nuda. Hlavní chybu vidím v neúnosné délce. Ačkoli herci podávají skvělé výkony (hlavně Jan Pivec a Jana Hlaváčová), ačkoli se tu křičí, brečí, dojímá, stejně mě z té nudy nic nevytrhlo, ani absťáky Luďka Munzara. Příběh by se dal podle mě se stejnou silou a vyzněním odvyprávět za půlku stopáže. (09.10.2006)

Československé televizní psychologické drama podle divadelní hry M. Gazza. Skvěle obsazená inscenace popisuje postupný rozklad jedné americké rodiny manželského páru Johnyho a Celie, manželova nevlastního bratra Pola a egoistického a despoticky dominantního otce. L. Munzar v roli Johnyho, těžce závislém na tvrdých drogách, z posledních sil skrývající své tajemství před blízkými, předvedl zcela výjimečný výkon, jenž se v průběhu díla stále zlepšoval, obzvláště skvěle zvládl absťákové scény. Podivné soužití v domácnosti s manželkou J. Hlaváčovou doplňoval Polo v podání P. Haničince, jenž jako jediný věděl o bratrově sebezničující závislosti a jenž ho dokonce finančně podporoval. Osobně v této věci vidím jistou nedokonalost, neboť nevěřím, že by se taková činnost dala tajit po dobu několika let, a toto jedině spatřuji na snímku poněkud nevěrohodné. Nadmíru působivou postavu sebestředného a prudkého otce, jehož návštěvy rozrušují už tak neklidnou domácí atmosféru, zahrál svým výjimečným způsobem mistr J. Pivec, pro něhož to byla poslední televizní role. Nevyhnutelné Johnyho smíření se skutečností a přiznání svého tajného počínání uspíšila trojice drogových dealerů ve složení A. Hardt, zvaný Máma, sebejistý M. Klásek a A. Pokorný, u nichž byl Johny zadlužen. Název díla pochází z otcova vyprávění o Johnyho pracovním nasazení a ambicích v mládí a tvoří tak v souvislosti s pozdějším jeho psychickým a fyzickým úpadkem zajímavý a melancholický kontrast. Velmi poutavě napsaný příběh se zdařilým stupňováním napětí spolu s perfektními, na emoce bohatými hereckými výkony a výborným závěrem vytváří z díla F. Filipa nevšední zážitek. (26.09.2016)