Dracula

Coppola, ac se pomerne presne drzi knizniho zpracovani, znicil prakticky cele pojeti Draculy, tak jak ho videl Stoker. Vyrazna vytvarna stylizace musi byt k smichu kazdemu, kdo kdy videl nejake opravdu kvalitni zpracovani (1931, 1958). Oldmanova kreace by byla bezchybna v pripade, ze by Dracula mel byt priteplaly chudak, ktery se utapi v sebelitosti. Nudna a nezabavna kravina, Coppola je trapny. (27.12.2004)

Výtečné, některé scény mi braly dech (berte doslovně). Vzhledem, že vlastně tak 90% filmu je naprosto přesně podle knihy nechápu tu tragickou love story mezi Draculou a Minou Harkerovou, prostě se mi to zdálo absolutně zbytečné. Coppola se režie zhostil s bravurou sobě vlastní, většina scén jsou opravdové vizuální bonbónky a scéna večeře na Draculově hradě dokonce odkazuje, stejně jako přízvuk Garyho Oldmana, k Brovningově verzi s Belou Lugosim "I don't drink...vine." Opravdu skvělý film a nebýt těch pár (ale velice podstatných) odchylek od knížky bylo by to dílo dokonalé. (15.03.2006)

Dokonalé. Jsem rád, že stále existuje někdo, kdo dokáže (či dokázal) říct ne CGI efektům a pěkně postaru ale efektivně, dokáže "vykouzlit" efekty, které nejsou k smíchu. Myslím, že Coppola cítil, že k jednomu z nejznámějších příběhů všech dob, se spíše hodí starší efekty než počítače a já mu za to děkuju, protože právě díky tomu film získal jedinečnou atmosféru. Při sledování tohoto snímku mě kolikrát napadlo, proč se dneska takovéhle filmy netočí, načež můj spolubydlící řekl něco vcelku zajímavého: "To víš, dneska lidi zajímá spíše budoucnost a zapomínají na minulost." Na tom něco bude, kolik se dnes natáčí sci-fi filmů z post-apokalyptického světa? No nic, o tomhle zde nechci psát, chci psát o tomto dokonalém filmu, ale vše už bylo napsáno. Geniální Oldman, dokonalý Hopkins, "nevinná" a překrásná Winona, ještě krásnější (škoda, že po tomto filmu nějak zapadla) Frost a mladý a ještě neotesaný Reeves. Tihle všichni přispívají k tomu, že Dracula je opravdu poctivým filmem, který ukazuje, jak velký a geniální režisér je Coppola. Jeho další nesmazatelná stopa do dějin kinematografie. Už asi pátá. 100 %. (13.07.2012)

Draculovo pachtění za milovanou bytostí (nejlépe přes cizí mrtvoly) mě nechalo chladným. Přestylizované, bez gradace a napětí, forma vítězí nad obsahem a výsledek mne velmi nudil. Celé je to takové teatrální a bezkrevné (u filmu o krvesajovi dost podstatný nedostatek), neživotní herci deklamují texty a tváří se jako by krájeli cibuli. Lidské postavy jsou pojaty tak, aby žádná velectěného (a značně teplého - co na něm Mina vidí) grófa nepřevyšovala, přičemž Hopkinsův Van Helsing by dobře zapadl do Drákulovin. Tenhle film je sled naaranžovaných obrázků, jenže film se má hýbat, mít v sobě život, není to stroboskop. S knihou  mimochodem má film společného velmi málo, navzdory přidrzlému názvu "Bram Stoker's Dracula". Většinu zásadních myšlenek a motivů knihy je naprosto pošlapaných a překroucených. Třeba pojetí Drákuly jako vrcholu potravního řetězce, proto je v knize tak rozebírán Renfield a jeho pojídání hmyzu. A co oddanost a věrnost v případě Miny, která svého snoubence následuje do neznáma a naopak Harkerova odvaha bojovat za ni i proti vlastnímu strachu a vzpomínkám. Nebo obyčejné přátelství. Když romantický horor, tak Panna a Netvor. A co se týče Drákuly, nejvíc se mi líbila verze s Lawrencem Olivierem coby Van Helsingem. Ostatně i česká televizní adaptace s Iljou Rackem (který podle mě odpovídá popisu v knize velmi přesně) je velmi dobrá. (23.10.2007)

Najromantickejší horor, aký poznám - ak nie jediný. A práve to, že Dracula je tak kontrastná postava, zmietaná v dvoch najsilnejších živloch, v láske a nenávisti, ho v mojich očiach vyzdvihuje nad povrchné krvilačné hlúposti, pretože má napriek svojej búrlivej povahe a zlobe relevantné pohnútky, zámery a príčiny svojho konania. Môže nájsť človek, ktorý zavrhol Boha a pohrúžil sa do večnej tmy, odraz svojej jedinej lásky? Coppola natočil Draculu tak, ako som ho presne chcela mať. Surrealistický a snový, obohatený o skvostnú výpravu a scenár, ktorý ma najmä v úchvatných dialógových scénach medzi Minou a Draculom vynáša do filmového neba. Gary Oldman je najúžasnejší Dracula, akého si viem predstaviť - démonický, chladný a neprístupný, no tiež krehký a zraniteľný, utopený v slzách po stáročia trvajúcej bolesti. Monumentálna hudba, skvelé herecké výkony, magická výprava a nezabudnuteľný scenár v podobe konkrétnych emocionálnych scén - aspekty, ktoré sa postarali priam o transcendentný filmový zážitok. Jeden z mojich najmilovanejších hororov. (25.07.2011)