Le Retour à la raison
Return to Reason
Obsahy(1)
První film avantgardního režiséra Mana Raye je zároveň i prvním přiznaně dadaistickým filmem v historii kinematografie. Ironicky se jeho název překládá jako „Návrat k rozumu". Role hlavního dadaistického přístupu - náhody - se projevila i při samotné tvorbě filmu. Vůdce dadaistické skupiny Tristan Tzara totiž řekl Rayovi teprve den před promítáním, že by byl rád, kdyby režisér film dodal do programu. Man Ray zkombinoval narychlo několik hraných pasáží a svých „rayogramů" a snímek se skutečně promítal na posledním velkém dadaistickém večírku („Večírek vousatého srdce") 7. července 1923. Večírek pak skončil neslavně výtržnostmi z publika, které vyvolával Tzarův sok André Breton.
Narativní osu film nemá. Je kombinací živě natáčených pasáží (noční osvětlení na kolotočích, záběry nahého ženského těla) s „rayogramy" (nekamerové pasáže vzniklé osvitem drobných předmětů položených přímo na filmový pás).
(Hwaelos)
Recenzie (23)
Dadaismus na plátně. Avantgardní anti-film. Nemá smysl něco psát o nesmyslu. Želva, hrnek, auto. Mutující radiátor, milující jeho pantofli, se snaží o prolomení hříchu v neúporném sále plném trpaslíků. Pardon, nechal jsem se unést. Ve své podstatě je to celé hra. Hra s kontrastem a pohybem. S klavírní hudbou, která si hraje jen tak pro sebe. S erotikou i hřebíky. S rotujícím papírem. S divákem. S náhodou. S nesmyslem. Škoda jen, že z toho nečiší ani kapka nihilismu. ()
Dadaismus vproudil naplno i do filmového umění a pokud to netrvá moc dlouho, nechá se na to i koukat. Zejména doporučuji nepřeskočit závěr, ten je nej ;-) ()
La Retour a la raison můžeme považovat za jeden z prvních francouzských avantgardních filmů, které vycházejí z tradice dadaismu. Sám autor, americký fotograf Man Ray, tíhnul svými výtvory (alespoň ze začátku) právě k tomuto hnutí. Návrat k rozumu, jak zní český překlad, je skotačivou vizuální symfonií. Sice krátkou, ale působivou. Děj je zde zcela potlačen, hlavním elementem tohoto experimentu je "hra". Kmitání geometrických obrazců, hřebíků a jiných tvarů vytváří působivý černobílý kontrast. Závěrečná vizuální hra s ňadry odkazuje na erotismus - tolik vlastní právě nonkonformním směrům prvních let dvacátého století. ()
22 letá Alice Prin obnažuje ňadra a Man Ray na nich zkouší hru světla a stínu, což se zřejmě stalo ve filmu poprvé. (Viděno během Challenge tour Speciál 2015: Filmový lov.) ()
Presne také isté geometrické tvary, aké tu sú vytvorené z klincov, som si kreslil počas niektorých nudných prednášok na vysokej škole pred niekoľkými rokmi. ()
Tohle kdybychom si promítali někde v kavárně a pořád dokola, proč ne... ()
Je to technika přímého otisku na emulzi filmů např. hřebíků a do toho se promítají záběry reálného nočního světa. Závěrečný akt s prsatou ženou se světelnými efekty moc hezký. ()
Vzhledem k časově krátkým okolnostem, které byly u zrodu tohoto dadaistického snímku, musím uznat, že i jako neutrální divák vůči dada jsem nebyl po zhlédnutí zklamán, ale na druhou stranu mám radši smysluplné sledy záběrů. ()
Bebacek pravdu dí s technoparty. I ve mně to evokovalo zdařilé hrátky s meotarem nebo VJovo povedenou exhibici. Ale v roce 23 ? ou jé ()
Dadaistická hříčka s hřebíky, světlem a pohybem. ()
Hledej smysl v nesmyslu :) Tenhle snímek se dá docenit, jen pokud člověk zná okolnosti, za jakých dadaismus vznikl a dovede si představit atmosféru tehdejší umělecké doby. ()
Hmmm, takže oficiálne to všetko začalo s touto snímkou ? Dadaizmus a Avant garda kinematografií. Miešanie snového oparu je tu na prvý počin pomerne slušne spracovaný. Miešanie bielej a čiernej farby v epileptickom ošiali som teda nečakal. Až na pár takých nemastných-neslaných momentov je to špica. A ten koniec... na ten rok nevídaný počin ktorý trvá dlhšie ako krátky moment a je hlavne detaile, Ktorý robí to čaro. ()
Závěr filmu je sice pastvou pro oči a je jedním z důvodů, proč jsou mi tyto umělecké směry asi nejbližší, nicméně tohle je spíše takový náčrt Rayových schopností, a ten musím hodnotit spíše střízlivě. ()
Zrod filmového dadaismu, zajímavá obrazová sekvence. Pokud by u podobných filmů měl smysl popis děje, vypadalo by to asi takhle: hřebíky, zrnění, špendlíky, rýsováčky, negativy, cosi, žárovky, cosi, cosi, cosi, lunapark, ufo, cosi, tma, cosi, cosi, lampy, cosi, cosi, spirály, cosi, papír, vlas, drát, cosi, cosi, cosi, cosi (spoiler alert ), cosi co se sype, divná mřížka, stíny, cosi, cosi, kozy :-) Vše mimochodem rotuje, ubíhá, tak jako nelítostný, prchavý život... (endspoiler) Pěkná klavírní hudba Donalda Sosina, jinak mne nijak zvlášť neoslovilo. Dadaismus ve smyslu Tzary a jemu podobných mi to nepřipomíná obsahem ani formou, od dadaismu bych čekal spíše trhané cáry myšlenek, generující v hlavě náhodná čísla, a ne tyto poměrně ucelené záběry. Výtvarně je to docela podobné Ruttmannovým Opusům. Emak Bakia je mnohem zajímavější. http://www.youtube.com/watch?v=dNYhgcV3o-E ()
Prsa patri modelce Kiki de Montparnasse. ()
Na svoji dobu to musel být opravdu průkopnický film. Co postrádá na první pohled logiku, nemusí být beze smyslu. Hřebíky kombinované s obnaženým ženským tělem, proč ne. :-) ()
Man Ray asi o ten rozum přišel. Ani kozy mu nepomohly k návratu... ()
Prostě dada... ()
Zajímavosti: Film vznikl tak, že k němu přišel den před literárním čtením - Dadaistickým festivalem Tristan Tzara s plakátem, kde mimo jiné bylo napsáno Film od Man Raye, ale Man Ray neměl nic natočeného, tak nakoupil různé hřebíky a podobně a osvětlil 30 metrů filmu a druhý den pustil... *** Při premiéře toho filmu na literárním čtení proběhla rvačka do které museli dokonce zasahovat i policisté. *** ()
Taká ňáká lobotómia to bola, to povím teda skoro do inej dimenzie. ()