Pred súmrakom

Ufffffff.... Dokoukal jsem tento romatický film a nemám slov. Pro mě neuvěřitelně krásný film. Rozhovor dvou lidí, dvou milenců, jenž se ve skrytu duše milují a postupně odkrývají své "dokonalé" životy. Okolo 80 minut dlouhá procházka a stále komunikující dvojce lidí. Je zvláštní, že něco takového může fungovat. Úžasně dokonalé role zde předvedli oba hlavní(resp. jediní herci) Ethan Hawke a Julie Delpy. Naprosto realistická konverzace s tématy naprosto odlišnými. Jednou se mluví o problémech se sexem a jindy se mluví o věření v nadpřirozeno, magii, posmrtný život. Oba jsou chvíli usměvavý a září v druhé chvíli se rozčíli a rozčileně na druhého křičí jeden argument ze svého života za druhým. Režie Richarda Linklatera je klidná, plynulá a příjemná. Je vidět, že se hlavní herci a režisér tohoto tématu ujeli velmi rádi a s citem. Je velmi cítit i podíl herců na scénáři. Hudba, která skvěle podkresluje příběh a rozhovor je příjemná. Díky tomuto všemu film uteče rychle jako voda. Začne pohltí vás konverzací a vyplivne nakonci, za 80 minut, s úsměvem na rtech a údivem v očích. Krásný film, který by si neměl správný romatik ujít. Nepotřebujete ani znát předešlí díl. Vás by snad nezajímalo jestli se ty dva znovu uvidí... :) (25.01.2005)

║Rozpočet $2,7milióna║Tržby USA $5,820,649║Tržby Celosvetovo $15,992,615║ Ethan Hawke a Julie Delpy si pekne obratne počínajú s dialógmi, až radosť počúvať miestamy, občas sa navodí aj fajn atmosféra s emóciami ale to je asi tak všetko, nič viac, niečo tomu ešte chýba aby to bol silnejší zážitok, lebo predpoklady by to fakt malo, len keby sa nestavilo len na takú jednoduchosť. Niečo podobné v zrovnaní je aj film Once len ten ma vystavanú omnoho farbistejšiu kostru príbehu. /65%/ (06.10.2008)

Přestože Před soumrakem se tváří velice podobně jako jeho předchůdce, jsem přesvědčen, že je diametrálně lepším filmem. Jednak sděluje více na menším prostoru (čímž vyplývá na povrch kvalita scénáře) a hlavně to sdělení je zajímavější, intenzivnější a mnohem vyspělejší. Postavy už nežijou v iluzích, mají vlastní životy a partnery, ale přesto je mezi nimi ona nevyslovitelná a silná vášeň. Před soumrakem je emotivnější svou vnitřní naléhavostí, Celine a Jesse /chtějí/, ale vědí, že to nejde, nemají však sílu odolat a tak se samovolně nechají unášet v síle nekonečného dialogu. Film však nespěje k vyslovitelné romanci, či nějakému aktu, nýbrž jen k poetickému "Já vím"... 9/10 (27.07.2009)

Nepopsatelně krásné. Nemohu svými slovy vyjádřit ani setinu oněch pravdivých a úchvatných dialogů, které ze svých úst pronášejí dva, s nimiž si osud tak rád hraje. Po "prvním díle", který mne docela nudil, ale i tak je nakonec výborný, jsem nečekal mnoho. Vlastně jsem se hodně obával, že budu notně zklamán. Díky bohu (jsem jako Celine a nevěřím v náboženství, držím si nadhled), že tomu tak nebylo! První minuty ve mě sice podivně hlodalo a já cítil, že to možná nebude úplně to pravé, ale nyní bych jakémukoliv filmu na světě dal přednost před tímto. Něco tak zasraně pravdivého (jaký pěkný kontrast, použít vulgární slovo v kontextu s romantickým filmem) aby člověk v dnešní době pohledal, a já bych z fleku mohl do svého díla (kniha, film) promítnout podobné emoce. Takže se ptám: proč se zatím jen Linklaterovi povedlo tak bezchybně reflektovat svoje zkušenosti do scénáře? Protože co je život jiného, než nejlepší hollywoodský scénář? Přiznám se, že od momentu, kdy pár nasednul po příjezdu lodí do auta, jsem byl permanentně "rozložen na molekuly" (ha, konečně vím, z jakého filmu všichni kradou tuto větu!). Bude to znít divně, ale takhle silně se mnou naposledy emocionálně zahýbalo Frodovo rozhodování opustit Společenstvo a vydat se do Mordoru... prostě jen přirovnávám podobně silné filmové momenty, i když ten v Before Sunset je tématicky trochu někde jinde. Abych to shrnul: já zažil (zažívám - 28.01.2010) něco podobného, a totálně jsem se našel v Celine, která je zklamaná, a ví, že na světě není pro lásku tolik místa, jak si všichni myslíme. Jsem teď v podobném stavu: proč se mám snažit? Jsem šťastnější sám. Zklamaný. Jen snad jeden poznatek mi v dialozích citelně chyběl, a to jednoduchý fakt, že ten, koho nejvíce miluješ, Ti nakonec nejvíce ublíží. Ale nebylo by to už klišé? Z tohoto filmu si odnáším desekrát více užitečných mouder, než z jakékoliv knihy, kterou jsem v poslední době četl - a proto já čtu. (28.01.2010)

Věřím, že když se člověk kouká na tenhle film a potom ho má hodnotit nebo o něm něco napsat, tak vždycky bude psát o svých vlastních pocitech. Je tady hodně komentářů, které honosí příběh a zachycení reality, další zase zatracují nesmyslnost námětu... Nechci lidem brát jejich názor (což bych stejně nemohla udělat), ale myslím si, že ve skutečnosti se v jejich hodnocení hodnotí jejich vlastní já, jejich vlastní bytost, vlastní představy, vlastní přístup k životu. Film sám o sobě představuje jenom jakousi platformu pro naši vlastní mysl. Zrovna teď jsou skoro tři hodiny v noci, ale já bych nemohla jít spát a říct si, že ten komentář napíšu až zítra. Jistě, možná že zítra si sednu a opravím to, co jsem teď s mžourajícíma očima napsala, ale nemohla bych prostě vypnout svoje myšlenky a jít si lehnout a přemýšlet až zase potom. Všechno, co se mi honí hlavou, chci napsat teď, protože ten film ve mně svým kouzlem probudil touhu přemítat, hloubat, možná představovat si, co bych dělala sama, jestli bych se zachovala "líp" nebo "hůř" než hrdinové po tak dlouhé době, nebo prostě jen "jinak". Takže se mi ten film líbí, protože se mi líbí o těch věcech přemýšlet. Líbí se mi představovat, že ne úplně všechno, co řekli, byla pravda, a potom hádat, co tedy nebyla pravda a co ve skutečnosti chtěli říct. Takže ve skutečnosti mi tenhle film prožitkem připomíná čtení knihy než cokoliv jiného - ale je pravda, že každá knížka není pro každého a některé prostě baví číst jen někoho. Jenomže pokud to nezkusíte, tak nezjistíte, jak to je. ♥♥♥ (13.09.2008)