Somewhere Tonight
Somewhere Tonight
Réžia:
Michael Di JiacomoScenár:
Michael Di JiacomoKamera:
Thomas KistHudba:
Giulio CarmassiObsahy(1)
Stárnoucí Leroy a samotářská Patricia nemají na první pohled mnoho společného – snad jen ve stereotypu usazené neveselé životy. A taky neuspokojené touhy, které jim možná pomůže naplnit jejich vztah, jenž tak trochu nepravděpodobně navážou přes erotickou seznamku. Obě postavy mají problémy se sociální interakcí a místy si počínají až abnormálně, ale humanisticky vyznívající dílo ukazuje jejich bláznovství jako krásné, nikoli zasluhující odstup. Film vykresluje fobie obou postav s laskavým pochopením a nijak se nevyžívá v jejich odlišnosti, i když ta zůstává klíčovou charakteristikou. V Leroyově chování lze nacházet moudrost, která ho přibližuje Chancemu z legendárního Byl jsem při tom Hala Ashbyho. Snímek byl inspirován filmem zavražděného nizozemského režiséra Thea van Gogha 06 z roku 1994, podle jehož dalšího filmu natočil podobně komorní snímek i Steve Buscemi. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Videá (1)
Recenzie (26)
Zajímavý nápad s dorými herci, který byl tak trochu nešťastně zpracován. Film se nehorázně vleče a příběh vůbec nikam nepostupuje. Takové přešlapování na místě. U filmu tohoto typu je nesmírně důležitá kvalita a síla dialogů. Ta je naopak minusem celého filmu a vy tak vlastně nemáte na co koukat ani co poslouchat. Somewhere tonight můžete vklidu vypustit a mrzet vás to fakt nemusí. ()
Socializaci a kontakt s okolním světem vymění dva lidé za osamělé životy ve stereotypu a izolaci. Příběhu, který by se lépe vyjímal na divadelním jevišti, škodí příliš patetické dialogy plné afektu a nadbytečných dialogů. Film nevyužívá potenciálu, který příběh oddělených životů, jenž se k sobě vzájemně přibližují nabízí. Tím, že scény probíhají odděleně nedochazí k patřičné herecké interakci, čímž je obraz ochuzen o tělesné reakce a pohyb postav při vzájemné komunikaci. Ani vtipné hudební a filmové odkazy slibný námět od průměru nezachrání. ()
Hlavně ze začátku mě to několikrát slušně romzrdlo usměv, třeba jak si John při telefenování nasadil tu masku a viděli ho v okně ty fagani, to bylo hotovo. Jo a pokud budu mít někdy zvíře nebo psa určitě mu dám jméno Dokonalej Helmut, no ty vole kdo na takový jméno pro psa vůbec přišel, ten člověk by měl minimálně premiér naší země. "Dokonalej Helmute k noze" "nebojte se slečno, to je Dokonalej Helmut, ten vám nic neudělá" "Dokonalej Helmute, panička je fuj" já se jednou z těch origoš scénaristů nebo koho fakt poseru. Jinak samotný film je takový intimnější příběh dvou lidí z nichž jeden (John) mně byl hrozně sympatickej a jednomu (Katherine) bych neoloupal ani mandarinku. Ohledně hereckých výkonů chválím zase, zejména Johna. ()
Kristova noho, tak strašně depresivní film jsem ještě neviděl. Naprosto všechno se odehrává doma u hlavní postavy, telefonující se ženou z erotické seznamky. Obě dvě postavy jsou, profesionálně řečeno "no-lifeři", bez společenskýho života, jejímž vrcholem je návštěva sourozence. A vůbec největší terno v celým filmu bylo stržení starých novin z oken. Je pravda, že pár vtipných momentů tam bylo, ale vzhledem k té depresivní atmosféře jsem se ani nemohl zasmát. Netradiční závěr mohl už jen přidat, a nakonec přece jen můžu říct, že jsem i celkem rád, že jsem to přetrpěl až do konce. 40% ()
Pro mě obrovské překvapení. Obdivuhodně zdařilá sonda do lidské duše. Jestli se mě někdo zeptá, co řikám na film, pravděpodobně odpovím... "Obě postavy mají problémy se sociální interakcí a místy si počínají až abnormálně, ale humanisticky vyznívající dílo ukazuje jejich bláznovství jako krásné, nikoli zasluhující odstup" - kdo byl v Thermalu, ví :)) 90% [MFFKV 2011] ()
Reklama