Somewhere Tonight
Somewhere Tonight
Réžia:
Michael Di JiacomoScenár:
Michael Di JiacomoKamera:
Thomas KistHudba:
Giulio CarmassiObsahy(1)
Stárnoucí Leroy a samotářská Patricia nemají na první pohled mnoho společného – snad jen ve stereotypu usazené neveselé životy. A taky neuspokojené touhy, které jim možná pomůže naplnit jejich vztah, jenž tak trochu nepravděpodobně navážou přes erotickou seznamku. Obě postavy mají problémy se sociální interakcí a místy si počínají až abnormálně, ale humanisticky vyznívající dílo ukazuje jejich bláznovství jako krásné, nikoli zasluhující odstup. Film vykresluje fobie obou postav s laskavým pochopením a nijak se nevyžívá v jejich odlišnosti, i když ta zůstává klíčovou charakteristikou. V Leroyově chování lze nacházet moudrost, která ho přibližuje Chancemu z legendárního Byl jsem při tom Hala Ashbyho. Snímek byl inspirován filmem zavražděného nizozemského režiséra Thea van Gogha 06 z roku 1994, podle jehož dalšího filmu natočil podobně komorní snímek i Steve Buscemi. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Videá (1)
Recenzie (26)
Zajímavý nápad s dorými herci, který byl tak trochu nešťastně zpracován. Film se nehorázně vleče a příběh vůbec nikam nepostupuje. Takové přešlapování na místě. U filmu tohoto typu je nesmírně důležitá kvalita a síla dialogů. Ta je naopak minusem celého filmu a vy tak vlastně nemáte na co koukat ani co poslouchat. Somewhere tonight můžete vklidu vypustit a mrzet vás to fakt nemusí. ()
Hlavně ze začátku mě to několikrát slušně romzrdlo usměv, třeba jak si John při telefenování nasadil tu masku a viděli ho v okně ty fagani, to bylo hotovo. Jo a pokud budu mít někdy zvíře nebo psa určitě mu dám jméno Dokonalej Helmut, no ty vole kdo na takový jméno pro psa vůbec přišel, ten člověk by měl minimálně premiér naší země. "Dokonalej Helmute k noze" "nebojte se slečno, to je Dokonalej Helmut, ten vám nic neudělá" "Dokonalej Helmute, panička je fuj" já se jednou z těch origoš scénaristů nebo koho fakt poseru. Jinak samotný film je takový intimnější příběh dvou lidí z nichž jeden (John) mně byl hrozně sympatickej a jednomu (Katherine) bych neoloupal ani mandarinku. Ohledně hereckých výkonů chválím zase, zejména Johna. ()
Obě postavy něco hledají, obě jsou šílené, společně si pomáhají získat víc životního prostoru, kyslíku, sebedůvěry i důvěry v lidi a svět. Nakonec překonají všechno, co jim kdy zabraňovalo vidět dál než za zdi domu, ve kterém žijí. Michael Di Jiacomo vytváří dialogový snímek nabitý vtipem i emocemi. S citem se chápe postav, které by společnost označila za "šílené" a odvrátila od nich tvář. Před očima diváka je nechává navzájem ničit bariéry, které si celý život pracně utvářely. Ukazuje, jak důležité je někoho potkat, s někým něco sdílet, a to i za cenu toho, že nakonec skončíme úplně jinde a s někým jiným. Kolumbus přece taky hledal Indii a našel Ameriku. Není důležité, co člověk hledá, důležité je, že vždycky něco najde. ()
Malé je milé, malé je krásné. Důkaz, že někdy stačí dva lidé, dva příliš obývané byty a dvě telefonní sluchátka k pohlazení po duši. John a Katherine roztomile toporní, staromódní a svoji. Poetické, romantické a svěží. Dokonalý první polibek přes telefon. Kéžby mě někdo taky takhle políbil. [46th MFFKV] ()
Vezmeme-li v úvahu fakt, že film stojí na konverzaci dvou lidí přes telefon, nedá se celému štábu upřít obrovský potlest za to, že tento film dokázali ukočírovat k produktu, který za 85 minut nezačne ani jednou nudit. Je to vtipné, je to zajímavé a netradičně poutavým koncem i nesmírně originální. Jen také bohužel lehce zapomenutelné. [MFF Karlovy Vary 2011] ()
Reklama