Kamera:
Roger DeakinsHudba:
Carter BurwellHrajú:
John Turturro, John Goodman, Judy Davis, Michael Lerner, John Mahoney, Tony Shalhoub, Jon Polito, Steve Buscemi, Richard Portnow, Meagen Fay, Max Grodénchik (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Píše se rok 1941 a mladý neurotický scénárista prožívá v nehostinném hotýlku mučivý existenciální zápas při psaní scénáře na objednávku hysterického šéfa hollywoodského studia, nucený přitom odložit vlastní autorská kritéria. Jeho jediným přítelem v osamocení a prázdnotě je tlustý pojišťovací agent z vedlejšího pokoje, ironicky krásná, permanentně indisponovaná postava. Atmosféra je plná tajemství, stínů a Finkových obsesí. Film je proložený množstvím zvukových a obrazových znaků (makrodetaily, zvláštní záběry). Interiéry i exteriéry jsou důsledně stylizované (světlé barvy prostředí spjatého s vedením studia, resp. pochmurné červenohnědé odstíny a pološero Finkova působiště). Sugestivnost pohybů kamery (bratři Coenové se ve všech svých filmech famózními jízdami kamery těší z kinematografických možností), herectví a zvuku (zvuková rovina je povýšena do neobvyklé významové polohy) dramatizuje banality a vytváří falešné napětí s absurdními zvraty. Film je jakousi kombinací Kafky, Hitchcocka a Harolda Lloyda. Bratři Coenové ve svých znamenitých dílech představují vtipný surrealismus dneška, baví se hrou citátů, rafinovaností a klišé. Jejich absurdní noční můry plné krutosti a černého humoru prozrazují zájem o klasický "film noir" a drsnou školu a vytvářejí stylově vycizelovaný, skeptický obraz lidské existence. Lehké komediální nadsázce jejich filmů odpovídá částečně exaltovaný herecký projev i občasná, s kýčem hraničící symbolika. Patří k čelným představitelům podnětného proudu amerického nezávislého filmu. Film byl roku 1992 nominován na Oscara v kategoriích výprava, kostýmy, mužský herecký výkon ve vedlejší roli (Michael Lerner). (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (248)
Barton Fink je spisovateľ, ale okrem toho že napísal iba jednu úspešnú divadelnú hru, s ktorou aj tak nebol úplne spokojný, nič iného nenapísal. Ale aj napriek tomu dostane lukratívnu ponuku napísať scenár pre Capital Pictures a tak odíde z New Yorku do Los Angeles, aby napísal príbeh o obyčajných ľuďoch a ich snoch a túžbach. Lenže od prvého okamžiku to nebude mať vôbec ľahké. Na svojej ceste odstrániť spisovateľský blok , potkáva správcu hotela - buscemiho - ktorý vždy robí všetko preto aby boli jeho zákazníci spokojný. Osudovú ženu Judy Davis, do ktorej sa Fink bláznivo zamiluje, suseda z vedľajšej izby Goodmana, ktorý je okrem iného aj vyslanec pekla a pekný zabiják. Coenovci natočili pre nich nezvyčajný film, ktorý je pozoruhodný práve tým, že strieda žánre. Lenže práve toto striedanie mohlo dopadnúť lepšie, pretože balanc medzi komédiou, hororom a drámou je nevyvážený a preto film pomaly skĺzavá do ťažkopádnosti a určitej strnulosti, ktorá niektoré zaujímavé momenty podkopáva. Lenže na druhú stranu si to scenár vynahradzuje na dobre napísaných postavách, s ktorých najviac vyniká fantastický Goodman a tentoraz pomalej réžií , ktorá rozpráva o jednoduchých veciach trocha zložito ale predsa len zaujímavo. Kameraman je tentoraz iný a je to na snímke vidieť, ako keby kamera len pozorovala a nič viac. čo trocha zamrzí, ale rozhodne sa jedná o zaujímavý film, ktorý je ku koncu krásne poetický a rozpráva o komerčnosti ako o zle, ktoré sa nedá zničiť a ktoré naopak ničí naozaj talentovaných ľudí. v tomto prípade je načrtnutie veľmi zábavné, čo je kontrastom k nepodarenému osudu Bartona Finka. ()
Jedna ze starších "Coehovek" s výbornými Johnem Turturrem a Johnem Goodmanem. Začínající scénárista se snaží napsat svůj první scénář v podivném hotelovém pokoji, přičemž se seznámi s bodrým tlouštíkem z vedlejšího pokoje. Boj s prázdným papírem, na kterém se skvěla pouze jedna stupidní věta, byl natočen opravdu mistrovsky. Malou roličku si střihl Steve Buscemi a také John Mahoney coby permanentně společensky unavený spisovatel W.P.Mayhew se svou hláškou "malý společenský lubrikant". Dočkáme se rovněž mrtvoly v tratolišti krve a taky jedné tajemné krabice, sladkou tečkou pak pro mě byla kráska na břehu moře, kterou jsem poznala, jakmile se otočila zády... ()
Coeni opět zazářili. V tomto filmu se sice neodehrává nějaký pochopitelný ucelený příběh se zápletkou, což ale není na škodu. Hlavním kapitálem filmu jsou opět, jak už to u Coenů chodí, postavy. Všechny až do té nejméně podstatné jsou bravurně napsány a zahrány. A pak také ta vizuální forma. I když se film zrovna dvakrát nepovede, kamera je u Coenů vždy prvotřídní a v pefektní souhře s hudebním doprovodem. A pak je tam taky ta krabice. ()
Co se stane, když nadějný umělec cestuje z jednoho města do druhého, ale zapomene si do kufru přibalit své múzy? Tápání Bartona Finka, věčné posedávání za psacím strojem vedle podezřele se odlupující tapety a snaha inspirovat se od zkušenějšího (z kterého se vyklube akorát zkušenější alkoholik) je postihnuta velmi slušně. Zejména v začátcích film nasazuje vysokou laťku v podobě dobrých dialogů a lehce komické, ale i lehce úzkostné atmosféry. V druhé polovině však začíná zajímavost trochu upadat, ale to by tady nesměl být šílený a záhadný John Goodman, jehož postava přidává filmu jakoby další rozměr. 8/10 ()
Je mladý, je seriózní, je dramatik a dostal scénáristickou nabídku z Hollywoodu. Jenže sedí v zapadlém hotelu, sleduje odchlipující se zažloutlé tapety, trýzní se vedrem, samotou a trápí se nad prázdným papírem v psacím stroji. Ještěže je tu bodrý obtloustlý soused, se kterým se spřátelí. Joel a Ethan Coenovi jsou pověstní tím, že diváka potěší jízlivým gagem a vzápětí přimrazí do sedačky nějakou solidně násilnou scénou. Vesměs jejich filmy působí mimo jiné coby morality, kdy zlo v nich bývá víceméně pokaždé potrestáno. Jenže postavami napáchané škody jsou krvavé a kruté, takže to diváka ani moc neuspokojí. Pamatuje si spíš nevypočitatelné momenty, vybroušený styl a černý humor. U Coenů to mám poměrně jednoznačné: buď mě docela dost nadchnou, nebo naopak zklamou. Tohle je bohužel spíš druhý případ. Ještě před polovinou mě totiž tenhle příběh tak nějak přestal zajímat. A to pak nemůže dopadnout dobře. ()
Galéria (98)
Zaujímavosti (25)
- Tapety v pokoji se odlupují pouze tehdy, když se v místnosti nachází - anebo právě odešel - John Goodman. (MrCreosote)
- V čase 34:30, kdy jde Barton Fink (John Turturro) za Billem Mayhewem (John Mahoney) na pokoj číslo 15, tak při odchodu jsou na ceduli pokojů čísla 37 až 49. (SniperG1)
- V závěru filmu, kdy se Barton Fink (John Turturro) a Jack Lipnick (Michael Lerner) – převlečený za plukovníka – baví o scénáři k filmu, tak se v průběhu scény mění postavení stužek na uniformě Lipnicka. V jednu chvíli jsou stužky srovnané, o chvíli později jedna z nich visí dolů a pak zase naopak. (VelkejViktor)
Reklama