Barton Fink

Barton Fink je spisovateľ, ale okrem toho že napísal iba jednu úspešnú divadelnú hru, s ktorou aj tak nebol úplne spokojný, nič iného nenapísal. Ale aj napriek tomu dostane lukratívnu ponuku napísať scenár pre Capital Pictures a tak odíde z New Yorku do Los Angeles, aby napísal príbeh o obyčajných ľuďoch a ich snoch a túžbach. Lenže od prvého okamžiku to nebude mať vôbec ľahké. Na svojej ceste odstrániť spisovateľský blok , potkáva správcu hotela - buscemiho - ktorý vždy robí všetko preto aby boli jeho zákazníci spokojný. Osudovú ženu Judy Davis, do ktorej sa Fink bláznivo zamiluje, suseda z vedľajšej izby Goodmana, ktorý je okrem iného aj vyslanec pekla a pekný zabiják. Coenovci natočili pre nich nezvyčajný film, ktorý je pozoruhodný práve tým, že strieda žánre. Lenže práve toto striedanie mohlo dopadnúť lepšie, pretože balanc medzi komédiou, hororom a drámou je nevyvážený a preto film pomaly skĺzavá do ťažkopádnosti a určitej strnulosti, ktorá niektoré zaujímavé momenty podkopáva. Lenže na druhú stranu si to scenár vynahradzuje na dobre napísaných postavách, s ktorých najviac vyniká fantastický Goodman a tentoraz pomalej réžií , ktorá rozpráva o jednoduchých veciach trocha zložito ale predsa len zaujímavo. Kameraman je tentoraz iný a je to na snímke vidieť, ako keby kamera len pozorovala a nič viac. čo trocha zamrzí, ale rozhodne sa jedná o zaujímavý film, ktorý je ku koncu krásne poetický a rozpráva o komerčnosti ako o zle, ktoré sa nedá zničiť a ktoré naopak ničí naozaj talentovaných ľudí. v tomto prípade je načrtnutie veľmi zábavné, čo je kontrastom k nepodarenému osudu Bartona Finka. (30.01.2009)

Jedna ze starších "Coehovek" s výbornými Johnem Turturrem a Johnem Goodmanem. Začínající scénárista se snaží napsat svůj první scénář v podivném hotelovém pokoji, přičemž se seznámi s bodrým tlouštíkem z vedlejšího pokoje. Boj s prázdným papírem, na kterém se skvěla pouze jedna stupidní věta, byl natočen opravdu mistrovsky. Malou roličku si střihl Steve Buscemi a také John Mahoney coby permanentně společensky unavený spisovatel W.P.Mayhew se svou hláškou "malý společenský lubrikant". Dočkáme se rovněž mrtvoly v tratolišti krve a taky jedné tajemné krabice, sladkou tečkou pak pro mě byla kráska na břehu moře, kterou jsem poznala, jakmile se otočila zády... (27.03.2011)

Coeni opět zazářili. V tomto filmu se sice neodehrává nějaký pochopitelný ucelený příběh se zápletkou, což ale není na škodu. Hlavním kapitálem filmu jsou opět, jak už to u Coenů chodí, postavy. Všechny až do té nejméně podstatné jsou bravurně napsány a zahrány. A pak také ta vizuální forma. I když se film zrovna dvakrát nepovede, kamera je u Coenů vždy prvotřídní a v pefektní souhře s hudebním doprovodem. A pak je tam taky ta krabice. (22.06.2005)

Co se stane, když nadějný umělec cestuje z jednoho města do druhého, ale zapomene si do kufru přibalit své múzy? Tápání Bartona Finka, věčné posedávání za psacím strojem vedle podezřele se odlupující tapety a snaha inspirovat se od zkušenějšího (z kterého se vyklube akorát zkušenější alkoholik) je postihnuta velmi slušně. Zejména v začátcích film nasazuje vysokou laťku v podobě dobrých dialogů a lehce komické, ale i lehce úzkostné atmosféry. V druhé polovině však začíná zajímavost trochu upadat, ale to by tady nesměl být šílený a záhadný John Goodman, jehož postava přidává filmu jakoby další rozměr. 8/10 (29.11.2008)

Je mladý, je seriózní, je dramatik a dostal scénáristickou nabídku z Hollywoodu. Jenže sedí v zapadlém hotelu, sleduje odchlipující se zažloutlé tapety, trýzní se vedrem, samotou a trápí se nad prázdným papírem v psacím stroji. Ještěže je tu bodrý obtloustlý soused, se kterým se spřátelí. Joel a Ethan Coenovi jsou pověstní tím, že diváka potěší jízlivým gagem a vzápětí přimrazí do sedačky nějakou solidně násilnou scénou. Vesměs jejich filmy působí mimo jiné coby morality, kdy zlo v nich bývá víceméně pokaždé potrestáno. Jenže postavami napáchané škody jsou krvavé a kruté, takže to diváka ani moc neuspokojí. Pamatuje si spíš nevypočitatelné momenty, vybroušený styl a černý humor. U Coenů to mám poměrně jednoznačné: buď mě docela dost nadchnou, nebo naopak zklamou. Tohle je bohužel spíš druhý případ. Ještě před polovinou mě totiž tenhle příběh tak nějak přestal zajímat. A to pak nemůže dopadnout dobře. (27.07.2021)