Lovec jeleňov

,,Však jsme to vyhráli..." ,,Jo" ,,Už musím jít pracovat." V jednom z nejlepších filmů americké kinematografie 70. let, v přesvědčivém sociálně-protiválečném snímku Lovec jelenů, je válka reflektována jako pouhá epizoda života, ovšem tak důležitá, že ovlivňuje kvalitu života samého. Válka v objektivizovaném pohledu - to je ta věc v hlavě, která lovci jelenů vychýlí zbraň v rozhodující fázi výstřelu, to je ruská ruleta se životem. Právě motivem ruské rulety se tenhle snímek proslavil a tento leitmotiv vinoucí se větší částí filmu sice odkazuje k ruskojazyčnému původu hlavních postav a jejich komunity, sociálně a především hodnotově však stojí k ruské ruletě v opozitu. Je to vlastně absurdní paradox - silně socializovaní a ukotvení hrdinové tohoto příběhu živící se manuální prací a tím si utvrzující hluboce fixovaný žebříček životních hodnot utápí sice svůj život v alkoholu, ale i přesto si ho velmi váží a cení si ho. K uspokojování svých potřeb nepotřebují praktiky dekadentních carských plukovníků znuděných životem. Ty k nim přinese až absurdní svět války negující dosavadní hodnoty a tříštící pevnou sociální kotvu jejich komunity. Jako jsou různé cesty k zobrazení života, jsou i různé způsoby filmového zobrazení války - někdo použije princip vizuálně otřásající (Apokalypsa), jiný autentizující (Četa), v Lovci jelenů je válka vylíčena spíše v psychologických dopadech na život a psychiku člověka. A všechny vyobrazení dohromady utvoří celistvý obraz hrůzy Vietnamu... Podobné filmy: Apokalypsa, Četa, Olověná vesta, Oběti války, Narozen 4. července, Nebe a země, Tábor tygrů (21.07.2008)

V tomhle filmu je taková scéna; Robert De Niro se vrací domů, a když už z dálky vidí obrovskou oslavu připravenou na jeho počest, požádá taxikáře, aby vůbec nezastavoval a odvezl ho do hotelu. Je to jeden z mnoha střípků skládanky o tom, jak je návrat do "normálního" života pro veterána z Vietnamu těžký. Zvlášť, když vaši přátelé očekávají, že budete radostně znovu lovit jeleny a popíjet s nimi po večerech v baru. Jenže lze něco takového očekávat od člověka, který viděl umírat lidi a musel se svým nejlepším přítelem hrát ruskou ruletu? Lovec jelenů je zvláštní film. Zobrazuje sice válku, ale na spoustu mrtvých a vojenské operace si moc nepotrpí. Místo toho ukazuje psychickou změnu několika přátel, kteří bezstarostně odjeli tisíce kilometrů bojovat za svou zemi. A to, co předvádí Walken s De Nirem, je naprosto nepopsatelné. Už od prvního momentu jim věříte každé slovo a když dojde na závěrečné "posezení" ve Vietnamu, psychicky vás tenhle film doslova rozmáčkne. Kvůli čemu byste byli vy ochotní zahrát si ruskou ruletu? (16.04.2008)

Je jedno, že toho moc nenatočil a že v pozdější fázi své tvorby prokazoval jistou stagnaci. Stačily tři filmy – LOVEC JELENů, NEBESKÁ BRÁNA a ROK DRAKA, aby se Michael Cimino stal v mých očích jedním z největších světových filmařů 20.století. Je strašná škoda, že Cimina divácké nepochopení a finanční potíže později zdeptaly natolik, že ztratil tvůrčí jiskru a uzavřel se do sebe. Budu parafrázovat filmového kritika Jaroslava Bočka při jeho hodnocení ´Markety Lazarové´ a napíšu, že ´Lovec jelenů´ a ´Nebeská brána´ jsou zjevení, obrovité balvany, které tu vyrostly a náhle pohnuly našimi filmovými a estetickými měřítky. Ciminův film je vyprávěn pozvolna, v celé své epické šíři, jakou můžeme vidět třeba u stěžejních děl Davida Leana. Ruská ruleta, ve které se hraje přímo o životy hlavních postav, je tu jakousi metaforou války a člověk se musí jenom pousmát nad nepochopením ze strany Jane Fondové, která Cimina obžalovala (samozřejmě neprávem) z rasismu a „podkuřování“ vládní garnituře. __PS: Díky bohu za blu-ray technologii. Na modrém nosiči vypadá Lovec jelenů oproti vyblité dvd edici přímo fan-ta-sti-cky. (09.04.2014)

Michael Cimino překonal sám sebe a natočil jedinečné drama, v němž zachycuje osudy několika členů malé rusínské komunity z amerického městečka. Muži odešli bojovat do Vietnamu a někteří se nevrátili, na jiných pak válka zanechala trvalé stopy, ať už fyzické, či psychické. Hereckým výkonům dominuje asi Christopher Walken, což ale v žádném případě neznamená, že by ostatní herci své role nějak nezvládli. Naopak, je to jedna z největších přehlídek úžasného herectví a asi všichni hlavní hrdinové by si za své výkony zasloužili Oscary. (31.07.2002)

Lovce jelenů je těžké hodnotit. Na jednu stranu obsahuje herecké výkony jaké se nevidí každý den i neuvěřitelné množství silných scén, ze kterých se rychle neoklepete. Natož že byste na ně snad někdy zapomněli. Na druhou stranu má naprosto neopodstatněnou délku stopáže. Přes hodinu se čeká na Godota (3/5), ten se pak na čtyřicet minut dostaví (5/5), jenže se rychle klidí ze scény a tak se čeká dál (4/5). Tentokrát na konec, kdy se Godot ještě na pár minut přeci jen vrátí (5/5). V každé z částí by se našly celé pasáže, které jsou tam navíc či by šly výrazně prostříhat, aniž by to mělo výraznější dopad na film jako celek. Mění cokoli z oho zásadnost Lovce jelenů? Samozřejmě že ne, jen ho všichni znají a všichni si ho pamatují "kvůli tamtomu". A přitom o to vůbec nejde a je tomu věnována minoritní část stopáže. (10.02.2008)