de_FACTO

Když jsem byl malý kluk, moje maminka s úsměvem o určitých svých oblíbených filmech mluvila jako o "filmech na žehlení", tzn. že je mohla vidět mnohokrát, vždy se jí líbily a ne vždy u nich musela dávat 100% pozornost - a tak u nich klidně mohla žehlit. Tohle je můj film na žehlení, mami.

Hlasuju pro, oběma rukama. Safdies se musí sledovat. Connie je vlastně Kafkovskej K., bizarně reagující na bizarní svět. A Buddy Duress? Buddy Duress je Joe Pesci naší generace, mark my words anebo aspoň otevřete oči. Točit film z ulic, cpu ho do hlavní (vedlejší hlavní!) role. Hned. Ty řeči o "svěžím hlase" a "kultovním potenciálu" nelžou. Ad absurdums xxx.

Safdies nesmí sníst Hollywood; prosím. Uncut Gems je jako Good Time o jednom charakteru a jeho vzpouře osudu, přičemž on sám sobě si je svým osudem. Mnohem civilnější (to se týká i Sandlerova zosobnění Howarda) pohled do ulic, které čpí, než jsem zprvu čekal - tady jsou věci skutečně takové, jaké jsou; neromantizované, nervní a mnohdy šupácké. Žádné mladé oči si neřeknou "Jednou chci být jako Howard", ale kdo mu nepřeje, ať ten prstýnek střelí alespoň za 50G a následně s nima vyhraje 200? Jak v Conniem, tak v Howardovi stále vidím něco Kafkovského; a narozdíl od Connieho, Howard svět, ve kterém žije, důvěrně zná - a tak balancuje na jeho absurdní hraně; je to radost i prokletí. "Nejde o to, vyléčit se, ale naučit se žít se svými neduhy." A.C. Jestli Safdies uloví, aby udělali třeba pokračování Jokera, nebo pokud se se jim podaří je jakkoliv domestikovat, budu upřímně zklamaný. Nejsou jen esteticky omamní jako zmiňují všichni kolem; netradičními postupy tvoří originální, silné charaktery, které se pouličním způsobem rvou se světem, ze kterého nehodlají utéct - jsou nesmiřitelní do poslední vteřiny. A to ať už pro ně přijede anton nebo záblesk žlutýho světla. Praise a radost. A tužba, že se Safdies nebudou měnit; jen zrát.