Bellevue

Těkavý stín je život, špatný herec, jenž chvíli svou, div prkna nezboří a pak už – kde nic, tu nic. Je to příběh vypravovaný blbcem. Hrůzostrašný, leč nesmyslný veskrz. Je to průšvih, když člověk najednou zjistí, že všechno, co dělá, dělá špatně a nic není tak, jak by mělo. Plzeň nebo Benátky, hraj jak chceš, nic se nezmění. Člověk nemá chtít, nač nestačí. Rudolf Hrušínský i Blanka Bohdanová vytvářejí portréty dvou životních ztroskotanců, kteří marně touží po svobodě a uznání, přirozeným, takřka nenuceným způsobem, že je nelze nevnímat současně a naléhavě zároveň. V předvečer přišedší normalizace jeden z posledních filmů, jehož explikovaná deziluze výborně koresponduje pravděpodobně také s tehdejší atmosférou ve společnosti. Přece jenom je to mizernej jízdní řád. (05.03.2018)

Co ? Co zase mlčíš ? - Těmito dvěma otázkami stále bombarduje Hrušínský svou manželku. Dvojice, která si nemá již co říci a tráví spolu svůj poslední den. Ona jede do zahraničí za někým, koho vlastně vůbec nemiluje, ale je důvodem proč odejít. Hrušínský hraje špatného herce, který je tak zaslepen svým egem a sobectvím, že nevidí svou neschopnost. Manželka s ním zůstává nakonec jen díky strachu z nových věcí a je na ní vidět, že nakonec lituje, že se rozhodla právě tak, jak se rozhodla. On si to stejně neuvědomuje a v létě zase bude psát na nějaké angažmá :-) Pravdivá ukázka našeho každodenního života, který nás sice nudí, ale zároveň je to jistota ! (16.01.2009)

Expozice zachycuje špatného herce, který dodýchává svou poslední životní roli vším, co si kdy myslel, že si osvojil. V odcizeném – již rozvedeném – vztahu s líčící se herečkou, jež tuší kdesi vpředu spíše vidinu než pevninu přímořského zkolébání bezstarostného dolce far niente, napíná slova svého monologu jako tětivu, ale namísto šípů má jen částice. Bezobsažný projev, který jen ojediněle vzbudí u partnerky repliku, odpovídá rukám hmatajícím ve tmě po čemsi známém. Co? Co? Co? Rytmus naslepo rozdávaných bodanců, to je jeho pravý tep, a ten potvrzuje, že je život jinde. A to na jevišti, kde nevalně zaskočí za nemocného kolegu, ale šťastný, že postava v něm ožila, jiskří její energií i mimo scénu a stejně rychle chladne, když zjistí, že možná tento svět, kde může jedině žít, i když špatně, zřejmě ztratí. Drama uzavírá scéna milosrdenství, kdy se druhdy mlčenlivá žena obětuje – namísto, aby odjela na vysněný jih s vysněným mužem, – uléhá vedle toho, kdo nakonec po vteřinách projeveného souladu opět sahá po jehlách svých vyprázdněných slov. (02.02.2024)

Televizní inscenace, na kterou musíte být opravdu dobře naladěni, protože mimo jednoho divadelního představení se v podstatě odehrává pouze v jednom pokoji formou monologu/dialogu ústředního manželského páru. Pana Hrušínského si nesmírně vážím, několikrát jsem si během sledování vzpomněla na jeho božského Kopfrkingla, ale tahle forma mi bohužel vůbec nesedla. (19.06.2020)

todle je nejlepší tv věc, kterou jsem viděl, klenot... Hrušínského minimálně stokrát zaznějící "co?" za jeho každou druhou větou vytváří z diváka spoluučasníka jeho psychického "teroru" "nebohé oběti" jeho manželky. Klaustrofobická atmosféra tohoto dílka je velmi autentická a jeho poselství je velmi přesvědčivé...skoro to svádí napsat, "todle je jak ze života". (12.03.2009)