Ťažko ho zabiť

Ked som začal pozerať tento film tak som sa triasol ako huspenina. Seagalo uz bol vtedy môj oblubeny herec ale nevedel som, čo od tohto filmu môžem očakávať. Zrazu pobežal nadpis Hard to kill a naskočila dynamická hudba ktorá hovorila za všetko. Bitky sú rýchle presne v seagalovskom štýle. Zlomených rúk tam je neurekom, a je to asi jediný film kde sa seagal vizliekol do polo naha. Kelly LeBrock je ešte v tých rokoch očarujúca a celkom jej to zo seagalom sekne. Najlepší je záporák ktorý oddelá jeho žen a seagal mu potom krk prepichne s tágom. A na to povie "Za mou ženu, jdi do prdele a umri". Proste najdynamickejší, najromantickejší seagal akého som kedy videl. Dať pod 4* je obrovský hriech. A na to, se múžete spolehnout. :))))))))))))))))))))))))))) (16.09.2006)

„Jdi do prdele a umři!“ Seagalova nesmrtelná hláška. Pokud se nepletu, tak tohle bylo mé první setkání se Seagalem a hrozně se mi to líbilo. I dnes je to pro mě jeden z nejlepších (ne-li nejlepší) Seagalových filmů, jen je škoda, že už je zřejmě více než jasné, že tohle už nikdy nepřekoná. Akce takřka od začátku do konce, není to nijak moc dlouhé, tak akorát. Vždy se na to rád kouknu znovu, nejen kvůli LeBrock :-) (29.11.2008)

Tohle becko je uz snad klasika. Seagal tu je uz sice mirne vrascitej, ale rozhodne nic strasnyho, jako v jeho novejsich filmech a hlavne neni tlustej jako prase. Bitky a prestrelky tady v jeho podani nepusobi nijak smesne a pribeh to ma celkem slusnej a docela napinavej. Sice sem to uz videl hodnekrat, ale tohle je jeden z mala filmu se Seagalem na kterej se klidne kouknu znova. (18.05.2005)

So Stevenom Seagalom je lepšie si nezačínať. Už vôbec nie mu zastreliť manželku a urobiť osudovú chybu, a nestreliť jeho samotného ranou istoty. Pretože i po pár rokoch kómy vám okamžite pôjde zarputile po krku, pokiaľ vás nedostane. No a samozrejme, že si hneď nabrnkne atraktívnu oddanú ošetrovateľku. Hlavne nezabúdajte, že "Ťažko ho zabiť". Jednoducho Seagal. ** (30.03.2008)

Včera jsem se v komentáři k novýmu (a děsnýmu) Rambovi otřel o Seagala, no a při tý příležitosti jsem se rozhodl znova zkouknout pár jeho starejch fláků. A začal jsem tímhle. No co k němu dodat - Mistr po sedmiletým kómatu chvíli na to jezdí na nemocniční posteli výtahem sem a tam, pak si nechá v čínský čtvrti obstarat akupunkturní jehly, prošpikovanej medituje před sochou Vznešenýho a nedlouho poté už zase skáče přes kaluže a masakruje nepřátele. Seagalovy hlášky, Seagalovy grimasy, Seagalův gel ve vlasech, Seagalovo lámání rukou a nohou. Seagalovky jsou prostě specifickej žánr, člověk u nich může řvát smíchy i vzteky, Seagala nesnášet, obdivovat ho, nebo se mu smát. Já osobně si jeho filmy většinou perverzně užívám (jejich nechtěná zábavnost je na vysokým stupni), ale taky u nich občas trpím jako zvíře. Tentokrát je scénář přece jenom o něco slabší, těžkopádný, kostrbatý, nepříliš epický. Seagalovo ego už tu dosahuje galaktických rozměrů, takže některý scény působí až parodicky, což je ovšem u jeho filmů hodně častej jev. Na druhou stranu Stevenovi asistuje moc pěkná zrzka (jedna z jeho někdejších žen, se kterou má tři děti). Každopádně vám ale nehrozí to, co u novýho Ramba - tedy otrávená nuda. (25.11.2019)