96 hodín

„Now´s not the time for dick measuring..“ Máš pravdu Liame, nemá cenu se s tebou přeměřovat a já si tě přeji za taťku.. Pierre Morel se rovnou pustil do horké kaše a nabízí přímočarou jízdu ve stylu agenta Bournea zatíženého otcovskými povinnostmi a házejícího exkrement na logiku příběhu i politickou korektnost. Hlavní devizou je nekompromisní brácha žuly Neeson, jenž na trestné výpravě za záchranou panenství dcery mlátí zločineckou lůzu pistolí do ohryzků a přitom všem se drží výrazu ustaraného tatínka. Na můj vkus ještě mohl občas odlehčit atmosféru nějakým tím vtipem, když by třeba ve scéně mučení elektrickým proudem na rozloučenou prohodil: „Nechám ti rozsvíceno, ať se nebojíš..“ (05.11.2009)

NOC PLNÁ FILMŮ. 96 HODIN je překvapením roku, jež je přesně takové jako jeho hlavní hrdina: starý profesionál navracející se do akce, který se s ničím nesere a vše je ryze efektivní; přitom se to nebere příliš vážně a černý humor funguje naprosto bezchybně. "Osmdesátkový" klasický žánrový francouzský thriller neupadávající nikdy do schématičnosti či přiklánějící se ke klišé, který je ozvláštněn současným šoufl stylem bourneovských podívaných. Chytré, důmyslné a brilantní. (25.10.2008)

Johohó Liam Neeson jako ultimátní drsňák, který by klidně mohl chodit na pivo s Jackem Bauerem. Liam tam zabíjí tu albánskou špínu, jako by se nechumelilo, a když si na něj někdo otevře držku, nebo na něj nedejbože plivne, tak mu zabodne kolíky do kolen a usmaží no na homemade elektrickym křesle. Vše odsejpá, jak má na nudu není čas a všechny role mají známé tváře. Myslím že jedno zhlédnutí mi na obdivování Neesonova úctyhodného bodycountu nestačí. (25.09.2008)

Každé zdravě paranoidní fotřisko dobře ví, že Paříž je nová Sodoma, v níž hordy albánských draků číhají na nevinné americké panny a przní je v ten okamžik, co se podvozek Jumboleviathanů jen otře o de Gaula. V křišťálové kouli, jež zove analytik, však gunman Papá spatří rodiště a zaměstnání pánů přistěhovalců a nakope jim prdel. Brutalita je ospravedlněna, unesli mu přeci dceru. Tatam je pozitivní tolerance předchozích let, přichází "oko za oko, zub za zub". "Dost jsme vám, vy Albánci a Arabové, my zápaďané, dopřáli povyražení. Serete nás k zbláznění a konečně přišel čas nakopat vám řiť," dalo by se číst sdělení filmu. Pokud je to tak, pak je film jen výrazem primitivního vzteku, snad i pochopitelného, který jen již rozlobeným přinese na okamžik pocit: "Dobře jim tak, hajzlům." A pokud tomu tak není, cítím jen snahu přinést hrdinu drsnějšího než přinesli jiní, přesvědčivější násilí, zběsilejší akci, kterou tady tvoří spíše střih a pohyby kamery, než herci a kaskadéři. Raději mám o dění přehled alespoň takový jako hlavní hrdina. Dobře mi to zprostředkovává např. scéna únosu, o dost hůře různé rvačky a automobilové honičky. Kol a kolem vzato, nesmysl, co občas mírně zvýší hladinu adrenalinu v krvi. (12.05.2010)

"A BYLA TO BUŇKA, NE DůM." Unesli mu dceru a to neměli dělat. Kurva neměli. Psí oči Liama Neesona tvrdnou a kosti albánských překupníků s bílým masem začínají praskat. Taťka si jde pro svou holčičku a vyzbrojen manuálem laskavě zapůjčeným Jackem Bauerem, chvaty naučenými od Stevena Seagala a s v závěru krásně absurdní výkonností a neprůstřelností Ramba po bronsonovsku obhajuje zájmy bílé střední vrstvy proti hnusným společenským parazitům, které podle svého motta "nepotřebuju zbraň, stačí, když ji máte vy" splachuje do kanálu jejich vlastní krví. A není škoda každé rány, která padne vedle, protože žádná vedle nepadne. Besson se po UTRŽENÝ ZE ŘETĚZU zase jednou vytáh. Komplikovanějšího scénáře netřeba a naopak být tam obsazen místo božího Liama nějaký bouchač, nefungovalo by to ani zdaleka tak dobře. Iritující zběsilý bourneovský vizuál pro tentokrát velkoryse odpustím stejně jako hromadu dalších nepodstatných věcí. Tenhle film je můj splněnej vlhkej sen. A béčko roku. A díky za Holly "Christie wins!" Valance. (19.10.2008)