Dych života

Bond schopný rychlých pohybů i tehdy, kdy mu je vidět do obličeje? Oproti Mooreovi, jehož dubléři už ani nemuseli předstírat, že jde o jednoho člověka, protože by jim to nikdo nevěřil, jde o skvělou volbu. Dalton je úžasná změna a měl přijít na řadu zásadně dřív. Krom této castingové záležitosti ale zbytek Bondovky nestačí k úplnému štěstí. I pan režisér měl být odstřelen - také zásadně dřív. (03.09.2011)

Bonda - Daltona mám sice ještě radši v pětihvězdičkovém Povolení zabíjet, ale to nic nemění na tom, že Dech života je dost povedená věc! Hodně dělá především Dalton osobně - ten chlap je prostě sympaťák. Vtipy sice vzaly za své (pár fórů tady je, ale víceméně jen k pousmání), zato napětí a vcelku živě podanou akci tu máme od začátku do konce, a hudba, kterou John Barry pro tenhle díl složil, je jedna z mých nejoblíbenějších. Filmaře bych chtěl pochválit za pečlivost, s jakou přeměnili Vídeň na Bratislavu. Slovenské nápisy všude, kam se podíváte, lidé mluví slovenštinou, která se ozývá z rádia i televize... pěkné. Moje nejoblíbenější část je stejně ale ta závěrečná afghánská. Že by odtud opisoval Rambo 3 natočený o rok později? (20.02.2010)

Výměna utahaného starého pána Rogera Moora, kterého musel zastupovat kaskadér i při pití šampaňského, za naspeedovaného agresora Timothy Daltona mě úplně vytrhla z komfortní zóny. V něčem se skutečně jedná o návrat ke Conneryovskému pojetí řeznického psa, který k sobě ženské strhává za nadloktí, ve většině situací jedná jako chladnokrevný psychopat a to, že mají děvčata takové tendence propadat jeho charismatu, je zejména z toho důvodu, že jsou úplně pitomá. Z Daltona navíc ještě jde cítit ta osmdesátková zrychlenost, netrpělivost, impulzivita a agrese, díky čemuž sice působí hrozivě a nevyzpytatelně v akčních a dramatických scénách, vůbec mu však nesedí pokusy o gentlemanství, romantiku či vtipné glosování. Jako Bond celkově ale je Living Daylights dramaturgicky výborně ošetřené dobrodružství s hromadou obsahu. Ocitneme se zde na Gibraltaru, v Anglii, Československu, Rakousku, Maroku i Afgánistánu a to i přesto, že tento Bond má zatím nejmenší počet států, ve kterých se natáčel, snad s výjimkou Dr. No. Na druhou a poslední bondovku s Daltonem se docela těším, ale zároveň jsem rád, že po ní už půjde do prdele, protože tohle pojetí protagonisty neutáhne celou mnohadílnou sérii. Takových hrdinů tehdy totiž bylo spousty. (13.10.2019)

Velkým kladem této zas-o-něco-jiné bondovky je preciznost, s kterou na nás narafičili tehdejší Československo, resp. Bratislavu. Skutečně v každém detailu si tvůrci vyhráli s vytvořením iluze tehdejšího města za Železnou oponou. Ať už to je různými nápisy ve slovenštině nebo slyšitelnou slovenštinou, starými škodovkami, trabanty nebo žiguli VB. Přesto všechno pedantství mě ale nakonec zarazilo, proč se slovenská Bond girl jmenuje Kara Milovy. Pořád mi vrtá hlavou, zda to náhodou neměla být Klára Mílová. A těch nešvarů navzdory preciznosti se najde poměrně dost. Ale kdo by řešil takové detaily. A nyní už k Bondovi samotnému. Timothy Dalton na mě působí spíš jako nějaký tatík nebo veksláček. Z nonšalantnosti populárního agenta mu cosi chybí. Řekl bych, že Dalton se nehodí do žádného akčního filmu, natož do bondovky. Maryam d'Abo naivní ženštinu zahrála výborně. Celou dobu mě její mírná nablblost štvala, a jestli to byl záměr, tak se to povedlo na jedničku. Celkově film poměrně odsýpá a dočkáme se i klasických bondovismů, což jsou právě ty nesmyslné situace, které dělají bondovky bondovkama, ty většinou z hlediska fyziky absolutně nesmyslné situace. Zde spíše z hlediska reality jako takové. Tvůrci zde dali facku každému Čechovi a Slovákovi, který dostal od Pohraniční stráže kulku do zad, když se všelijakým způsobem pokoušel prchnout přes státní hranice. Bond to zvládá kluzmo na futrálu od čela. Jen proklouzne pod závorou celnice, která jakoby vypadla z Třech veteránů. Za strašný bondovismus považuji také samotný závěr. Ten zcela překonává i to, jak Pierce Brosnan v Goldeneye dohnal ve vzduchu padající letadlo, totiž jak dobrotivý agent KGB odměnil uprchlou Slovenku tím, že jí umožnil cestovat po světě a to ještě jako slavnou virtuosku. A ještě se na její koncert nahrnou Mozarta chtiví Mudžáhedíni... Bože, to už bylo opravdu moc. Celkový dojem prostě je, že se jedná spíše o pitomou agitku, že Západ je prostě lepší, než Východ, než o ryzí špionážně akční film s novou tváří v hlavní roli. Dal bych dvě, ale ta třetí je za úvodní akci na Gibraltaru - ta byla super. (09.11.2012)