Barva granátového jablka
Cvět granata
The Color of Pomegranates
The Colour of Pomegranates
Réžia:
Sergej ParadžanovScenár:
Sergej ParadžanovKamera:
Suren ShakhbazyanHudba:
Tigran MansurjanObsahy(1)
Barva granátového jablka se svým pojetím nepodobala ničemu, co bylo do té doby v zemích bývalého Sovětského svazu natočeno. Film o arménském básníkovi osmnáctého století jménem Sajat-Nova se radikálně rozešel s tradicí životopisných filmů. Ve statických, plošných obrazech se po vzoru perských miniatur a křesťanských ikon odvíjí básníkův život od jeho narození až po smrt v klášteře. Snímek je rozdělen do osmi kapitol. V úvodu vidíme básníka coby chlapce obklopeného bezpočtem knih a rukopisů, jejichž stránky obrací vítr. Básník se dostává ke dvoru, potkává múzu poezie, jež se stane jeho milenkou. Jako mnich v kostele vyzdobeném freskami prosí svou múzu o rozhřešení. Dále ho vidíme v rodinném kruhu a konečně vizi jeho smrti. Závěr se vztahuje k zavraždění básníka perskými dobyvateli před tbiliskou katedrálou roku 1795. U oficiálních kruhů vyvolala Barva granátového jablka značnou nevoli. Prominentní režisér Sergej Jutkevič provedl v rámci větší srozumitelnosti některé úpravy, ale i tato druhá verze byla sovětskou distribucí sabotována. V příštích letech byl Sergej Paradžanov opakovaně vězněn, sedmnáct let mu nebylo dovoleno režírovat filmy. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (63)
Nádherný film, na kterém je ale poznat, že je neúplný - už bez Parajanovy přítomnosti byl notně zkrácen a sestříhán jiným režisérem - původní verze měla prý být mnohem delší. Barva granátového jablka (neboli Sajat Nova - Král básníků / Král slunce) je spíše než příběhem poezií, spíše než portrétem je absrtaktním obrazem - ale přesto přece tolik filmem. Jedna z bran k novým možnostem filmového umění. ()
Vo filme Farba granátového jablka dominuje prezentácia duchovných (predovšetkým kresťanských) súvislostí. Podstatnú úvahu o tomto filme ako mystagogickom umeleckom diele nájdeme v publikácii Vladimíra Suchánka Topografie transcendentních souřadnic filmového obrazu (piata kapitola). Skrz charakter kompozícií záberov, pripomínajúci stredovekú ikonografiu, je do diela vštepená christologická podstata filmového štýlu. Christocentrická podstata tohto filmu je iniciovaná hneď v úvodnej scéne, pomocou zobrazených znakov: granátové jablká sú vďaka svojej červenej šťave symbolom krvi Kristovej, ryba je jedným z najstarších kresťanských symbolov a tŕňová koruna je explicitným odkazom na Kristovo utrpenie. V syžete filmu je možné sledovať iniciačné stupne, ktoré duchovne poznamenávajú životnú púť básnika Sajat-Novu: v detstve je definovaný duchovný stav čistoty ľudskej osoby, v mladosti básnik spoznáva duchovný rozmer bytia, skrz objavenie erósu (milostný vzťah s gruzínskou princeznou Annou), v zasvätení (mníšstvo a kňazstvo) nachádza útočisko pred profánnym svetom a skrz smrť sa navracia k Bohu do večnosti. Samotná syžetová skladba filmu by sa dala prirovnať k akémusi univerzálnemu „kruhu spásy“. ()
Filmová podobenství mám docela rád, ale tento „životopisný“ snímek o arménském básníkovi mě minul hodně velkým obloukem. Jedná se v podstatě o sérii symbolických a alegorických obrazů, jejichž význam mi zůstal naprosto neochvějně skryt a já se docela nudil... [Dubnová Challenge Tour 2015 - 30 dní, 30 filmů, 30 zemí] ()
To na čom fičal režisér? Musel to byť teda riadne kvalitný matroš ... Nádherné obrazy, hudba, kostýmy, farby ... Bez slov ... Statická kamera ... Nedozvedel som sa o diele Sajat-Novu nič nové (nevedel som ani predtým o ňom nič), ale bolo to skvelé pripomenutie filmov s úžasnými vizuálnymi symbolmi konca šesťdesiatych rokov .... Taký arménsky raný Jakubisko a Havetta v jednom :) Ja sa nečudujem súdruhom z otrjadu cenzury, že ten film zakázali. Veď z neho nemohli absolútne tí kádrováci nič pochopiť. A keď oni nevedeli, pospolitý ľud by tiež nevedel ... Zakázať !!! 4**** ()
Přes neznalost poesie daného básníka se nedokážu zbavit pocitu absolutního zhmotnění slova do obrazu. Štáva granátového plodu prosakuje do bílého plátna. Metafora je následně nahrazena čistou dýkou, která přesto barví látku do ruda. Každý další záběr ze mě vyráží další údiv z výtvarné propracovanosti. Absence narativní linie vyrovnává hutnost mizanscény. Neznám tvorbu a život Sajat-Novy, dostatečně ani arménské reálie. Přesto mě ale nepřestává fascinovat protínání křesťanství a orientu, ornamentálnost zakavkazska a způsob, jakým ji Paradžanov přetváří (anebo naplňuje). Krása, krása! ()
Galéria (32)
Fotka © Armenfilm Studios
Zaujímavosti (7)
- Podle arménského režiséra Artavazda Pelešjana je tento film jediný, který dokáže pracovat s barvou jako s výrazovým prostředkem. (trojúhelník)
- Film inšpiroval Arama Bajakiana, amerického gitaristu arménskeho pôvodu, k vytvoreniu samostatného albumu, ktorý pomenoval "Music Inspired By the Color of Pomegranates". (vypravěč)
- FIlm byl v roce 1996 použitý k přípravě videoklipu skupiny Juno Reactor - píseň "God is God". Juno Reactor následně vytvořili v roce 2014 celý nový soundtrack k filmu. (AdaMM)
Reklama