Reklama

Reklama

Farba granátového jablka

  • Česko Barva granátového jablka (viac)

Obsahy(1)

Barva granátového jablka se svým pojetím nepodobala ničemu, co bylo do té doby v zemích bývalého Sovětského svazu natočeno. Film o arménském básníkovi osmnáctého století jménem Sajat-Nova se radikálně rozešel s tradicí životopisných filmů. Ve statických, plošných obrazech se po vzoru perských miniatur a křesťanských ikon odvíjí básníkův život od jeho narození až po smrt v klášteře. Snímek je rozdělen do osmi kapitol. V úvodu vidíme básníka coby chlapce obklopeného bezpočtem knih a rukopisů, jejichž stránky obrací vítr. Básník se dostává ke dvoru, potkává múzu poezie, jež se stane jeho milenkou. Jako mnich v kostele vyzdobeném freskami prosí svou múzu o rozhřešení. Dále ho vidíme v rodinném kruhu a konečně vizi jeho smrti. Závěr se vztahuje k zavraždění básníka perskými dobyvateli před tbiliskou katedrálou roku 1795. U oficiálních kruhů vyvolala Barva granátového jablka značnou nevoli. Prominentní režisér Sergej Jutkevič provedl v rámci větší srozumitelnosti některé úpravy, ale i tato druhá verze byla sovětskou distribucí sabotována. V příštích letech byl Sergej Paradžanov opakovaně vězněn, sedmnáct let mu nebylo dovoleno režírovat filmy. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (63)

Offret 

všetky recenzie používateľa

Vo filme Farba granátového jablka dominuje prezentácia duchovných (predovšetkým kresťanských) súvislostí. Podstatnú úvahu o tomto filme ako mystagogickom umeleckom diele nájdeme v publikácii Vladimíra Suchánka Topografie transcendentních souřadnic filmového obrazu (piata kapitola). Skrz charakter kompozícií záberov, pripomínajúci stredovekú ikonografiu, je do diela vštepená christologická podstata filmového štýlu. Christocentrická podstata tohto filmu je iniciovaná hneď v úvodnej scéne, pomocou zobrazených znakov: granátové jablká sú vďaka svojej červenej šťave symbolom krvi Kristovej, ryba je jedným z najstarších kresťanských symbolov a tŕňová koruna je explicitným odkazom na Kristovo utrpenie. V syžete filmu je možné sledovať iniciačné stupne, ktoré duchovne poznamenávajú životnú púť básnika Sajat-Novu: v detstve je definovaný duchovný stav čistoty ľudskej osoby, v mladosti básnik spoznáva duchovný rozmer bytia, skrz objavenie erósu (milostný vzťah s gruzínskou princeznou Annou), v zasvätení (mníšstvo a kňazstvo) nachádza útočisko pred profánnym svetom a skrz smrť sa navracia k Bohu do večnosti. Samotná syžetová skladba filmu by sa dala prirovnať k akémusi univerzálnemu „kruhu spásy“. ()

Jezinka.Jezinka 

všetky recenzie používateľa

Nikdy, nikdy, nikdy bych se sama od sebe nedívala na film s tímhle názvem. Asi to je malicherné jako důvod, ale nemám ráda granátová jablka. A nemám ráda filmy bez děje. Taky nemám ráda životopisy lidí, o nichž jsem v životě neslyšela a zejména spisovatelů, od nichž jsem nic nečetla. Ještě že mám starší sestru, která občas neváhá použít přesvědčovací metody tzv. sourozenecké. ()

Reklama

honajz2 

všetky recenzie používateľa

Tak něco takového jsem snad ještě nikdy neviděl. Jo, lyrických filmů už jsem pár viděl, ale všechny vypadaly jinak, než Barva granátového jablka. Sled zvláštních, promyšlených záběrů, které tak nějak "vypráví" o životě Sajať-Novi (asi se to tak skloňuje). Ale i přesto, že některé záběry působí opravdu dokonale a má to celé 78 minut, i přes to je ten film nudný. Když už to vypadalo, že se do toho konečně dostanu a začne mě to bavit, tak to vždycky po pěti minutách přešlo a pak se tu po čase zase vrátilo, ale že by mě od určité části začal ten film bavit celý, to se nestalo. Takže ve finále mi tu zůstal zajímavý a originální film, u kterého jsem se ale dost nudil. 3* ()

Ilicka

všetky recenzie používateľa

Tenhle film je pro mě nehodnotitelný - obrazově samozřejmě podmanivý a fascinující a nádherně barevný, ale obsahově jsem se prakticky nebyla schopna chytit. Jedná se o filmovou poezii, pro mě naprosto neprostupnou, protože Sajata Novu znám tak maximálně podle jména a nikoli podle veršů - vrstvení symbolů a metafor pro mě nemělo žádný větší význam. Takže pardon pane Sergeji, snad příště a u jiného filmu. ()

Jakubisko odpad!

všetky recenzie používateľa

Lol ? Dopsáno po vychladnutí: LFŠ 2007 ... Jsou filmy, jejichž poetičnost mi opravdu uniká... když někdo kyne z okna džbánem plným bahna, nezažívám žádnou duševní katarzi, či co že sem to měl zažít... "Básník zemřel, ale jeho básně přežijí navždy"...howgh... A pro všechny kdo se na mě sesypou - poezii mám vážně rád, moc...ale tohle nebyla poezie ale sračka :)) ()

Galéria (32)

Zaujímavosti (8)

  • Režisér měl s uvedením titulu velké problémy, jelikož film neprošel při schvalovacím procesu tehdejší sovětskou cenzurou. Přestože byl radikálně zkrácen a přejmenován, byl nakonec v Sovětském svazu zakázán. V roce 1973 byl po dalších roztržkách se sovětskými úřady režisér Paradžanov dokonce uvězněn. (ČSFD)
  • Ačkoli mnohé náboženské rekvizity, které ve filmu vidíme, jsou vzácné artefakty, Paradžanov, jehož jméno je ve filmu uvedeno jako „autor“, je doplnil vlastními prvky. Navrhl řadu kostýmů, včetně zelených šatů, které má na sobě Anděl v závěru filmu. (Fediak22)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bolo zmenené