Šašek a královna

Divadelní představení jsem neviděl, ale filmová verze mě opravdu dostala. Jde o chytrou hříčku na téma moci a lidské zvůle těch výše postavených. Jde samozřejmě o záležitost, která vzhledem k tomu, že jde o alegorii, nesedne každému, ale herecké obsazení, kdy je znát, že manželská dvojice v hlavních rolích si v té době po herecké i lidské stránce báječně rozuměla, je výborné a jízlivě ironický humor intelektuálního ladění v mých očích filmu přidávají. Celkový dojem: 80 %. (16.04.2009)

Sice vím dobře, že film se oproti divadelní hře v mnohém liší, ale jelikož jsem zatím jenom o ní slyšel (což je pro mě jako Brňáka ostuda, ale vidět bych jí určitě chtěl), nemohu nijak srovnávat - hlavně nějaké porovnávání je úplně mimo mísu, protože film, stejně jako divadlo, rozhlas či kniha mají individuální spektrum možností a je tak naprosto neobjektivní hodnotit přísněji jen kvůli (byť sebelepší) předloze. Jako samostatný film je toto dílo brilantní. Aby ne, když má základní herecké obsazení z hry a scénář taktéž ošetřil sám Polívka. Víc než svérázný převod díla mě totiž vadí, jakmile se na tom nepodílí povolané osoby. To tu však nemusím řešit a mohu se jen rozplynout nad geniálním hereckým, komediálním a mimickým výkonem Bolka Polívky (omlouvám se tímto panu Trojanovi, ale Bolek si mé místo na výsluní asi zaslouží více). Přemýšlím, jak jeho talent popsat co nejpřesněji, pak si však uvědomím, že lépe to ocitoval Radek99 (jeho nejlepší komentář, dokonce ve mě vyvolal i touhu po návštěvě divadla). Sice to, co napíšu, bude znít trochu nefér, ale bohužel - v tomto filmu platí, že on je tahounem a zbytek se může více či méně přetrhnout, ale nedostihne jej. Navíc si myslím, že toto prolínání času není vůbec špatná dějová linie, přece jen, lze se tak přesvědčit, že se v podstatě, co se lidských vztahů týče, toho moc nezměnilo. Rozhodně skvělá nadčasová komedie, jak se však dívám na to hodnocení, chtělo by to opravdu zapomenout na divadlo a nechat se unést filmem. (17.08.2009)

Československý film inspirovaný divadelním představením napsaným B. Polívkou. Autor divadelní předlohy se ve snímku V. Chytilové objevil v hlavní roli kastelána Slacha, podivína a abstinenta, jenž mívá fantasmagorické představy laděné do červené barvy, jimiž je film bohatě prostoupen a na jejichž kontrastu s realitou je v podstatě snímek založen. Do místa, kde Slach bydlí, zavítají náruživý nimrod Herr König a jeho exotická francouzská partnerka Regina, do níž se kastelán zamiluje, stává se ve svých divokých představách jejím poníženým šaškem a ona královnou s dominantními sklony. Herecké výkony především B. Polívky a jeho tehdejší manželky Ch. Poullain jsou sice působivé, avšak právě díky jejich přehrávání je příliš znatelný divadelní původ a styl filmu. V každém případě se ve filmu paní Chytilové, plném jejích typických bizarností a netradiční práce s kamerou, odehrává jakési psychologické podobenství podpořené výbornými hereckými výkony. Kromě zmíněné manželské dvojice se představil v roli Němce Königa výborný J. Kodet v překvapivé, pro něho netradiční poloze a také V. Brodský v menší roli Vlachova nemluvného přítele. V. Chytilová natočila opět výstřední film, v němž mohu doporučit extravagantní výkon B. Polívky a Ch. Poullain, avšak obávám se, že to na vyšší hodnocení stačit nebude, zejména v porovnání s jejím předchozím počinem Vlčí boudou, jenž mě, ač plný neherců, jednoduše bavil více. (05.04.2017)

Slabá komedie? Nepodařená adaptace? How dare you?... Film jsem viděl dvakrát - v roce 1988 a více než třicet let poté - a dvakrát mě silně zasáhl. Poprvé mě šokovala jeho svoboda - roztančená kamera, záměrná světelná nevyváženost, příběh narušující logická pravidla vyprávění, prolínání žánrů, množství (zdánlivých?) politických narážek, to vše působilo v letech zahnívající normalizace a její unylé filmové tvorby jako zjevení. To je rovina, kterou dnešní divák o generaci mladší může jen sotva docenit. Film má ale hlubší rovinu, díky které působivost rozhodně neztratil. Dvojitý sen kastelána Slacha, v němž se stává šaškem, pokoušejícím se bavit okouzlující, ale bezcitnou královnu/slečnu Reginu, se mění v krutou hru bez pravidel a nakonec se prolne do skutečnosti šokující pointou... Vítězství šaška nad brutální mocí zůstává precizně vystavěným, nadčasovým podobenstvím. Kromě autorského a hereckého mistrovství B. Polívky a Ch. Poullain a vynikající režisérské reinterpretace V. Chytilové bych chtěl zdůraznit hudbu J. Bulise, která mi připadá kongeniální. (01.04.2021)

Famózní divadelní představení, díky němuž je dnes Polívka tam kde je (kdepak vlastně je?), převedené na filmové plátno. Úkol to přetěžký, ale v podstatě zvládnutý dobře. Řada vtipů už přeznamenává Dědictví, ale tady je ještě navíc mystika snu a reality splývající do nejistoty obecního blázna na hradě Švihov, stojícího náhle tváří v tvář své milované královně (Matičce). (27.02.2011)