The Very Late Afternoon of a Faun
Réžia:
Věra ChytilováKamera:
Jan MalířHrajú:
Leoš Suchařípa, Libuše Pospíšilová, Jiří Hálek, Ivan Vyskočil, František Kovářík, Ivana Chýlková, Alena Ambrová, Ela Šárková, Erna Červená (viac)Obsahy(1)
Komediálně laděný film V. Chytilové Faunovo velmi pozdní odpoledne, natočený na motivy povídky Jiřího Brdečky, lze označit jako groteskní moralitu. Zachycuje výjevy ze života stárnoucího elegána a svůdce mladých dívek, který ze strachu před stářím a smrtí se zoufale snaží urvat, co se ještě dá. Postupně si však uvědomuje, že jeho počínání je marné a bláhové, že ve svém životě spíše ztrácel, než získával. A tak se z Fauna, na první pohled šarmantního a úspěšného muže, stává tragikomická figura zbytečného člověka. Člověka se slabošským charakterem, který po celý život chtěl jen brát a dostávat, aniž příliš riskoval. Jeho životní styl, úzkostlivě uzavřený do soukromí, je zdánlivě přitažlivý, ale jak sám hrdina zjišťuje, ústí do samoty a prázdnoty. Autorky scénáře V. Chytilová a E. Krumbachová usilovaly o jakousi moderní commedii dell´arte. Vrstvením komediálních i vážných situací odkrývají hlubší jádro příběhu, jímž je právě téma stáří a zmarněného života. Ve formálním vyjádření zůstává režisérka věrna svému rukopisu. Kromě něj dominuje snímku obrazové zachycení Prahy a vynikající herecký výkon L. Suchařípy. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (234)
A pak že nejsou povedené české filmy:-) Ješitnost je vlastnost chlapů, kterou nám ženy pořád vyčítají. Teď už vím proč. Nemám rád filmy z kterého číší feminismus, z tohoto filmu přímo srší a mě to vůbec nevadí ba naopak. Dlouho jsem se tak nezasmál a Suchařípa je v této roli naprosto neskutečný. ()
Feministicka komedie, kde hlavni roli hraje postarsi svobodny bezdetny muz, jez se honi za kazdou sukni, ale po case nabyva zjisteni, ze jeho cely zivot je jedno promarnene odpoledne s tragickym koncem. Chytre natoceno a dobre typove zahrano. Udivuje me z jake doby film pochazi. 70% ()
Faun je sice karikatura, nicméně karikatura naprosto, ale skutečně úplně výstižná. Jako pro mnohé ostatní je pro mě castingovým hrdinou neopakovatelný Leoš Suchařípa, ale největší zásluhu na zlé moci snímku mají Krubachová s Chytilovou, jejichž libreto * neboť tohle nelze považovat za obyčejný scénář * je jako šňůra perel, jež by běžně invencí stačila rozetřpytit ne jeden, nýbrž tři velmi dobré filmy. To, jak si Suchařípa ohmatává vrásčité břicho a hořekuje „S tím jsem nepočítal”, nebo po explicitní kolizi s monstrózním hovnem spílá osudu, že „se to mohlo stát jen jemu, kterej je tak vybíravej” (a desítky dalších), nemá v českém filmu, nepočítáme-li ještě třeba „Vraždu Ing. Čerta”) obdoby. Nicméně právě tyhle skvělé ingredience by se bez zcela specifického režijního přístupu snadno rozplizly v to, co filmoví estéti nazývají nelichotivě komunální satirou. Chytilové koláž záběrů, sázející za sebe v rychlém sledu a víru „nesouvislé" obrazy jako podzimně zvadlé lopuchy a nešťastného figuranta Suchařípu, kterak převaluje své nevábné tělo po posteli pokryté ovčími kůžemi, ale sled situací představuje jako frenetickou, škodolibou poezii. Jedinou stížnost bych mám na adresu zvukařů. V mnoha momentech ne zrovna srozumitelné dialogy (a monology) bych normálně přičítal nekvalitnímu převodu na DVD, ale filmy Věry Chytilové jsou mi tímto neduhem (Panelstory je v tomto směru ještě příšernější) známé. Zbývá snad jen vyzvat nástupce, kterého Věra Chytilová ve světě současného filmu nemá, aby se pokusil natočit něco podobně nemilosrdného o ženě * od Trierovy Nymfomanky si slibuji mnohé, takovou legraci ale nikoliv. V dnešních nepatřičně korektních dobách se my zlí diváci dočkáme jen stěží. ()
Leoš Suchařípa naprosto famózní a prakticky díky němu je snímek Faunovo velmi pozdní odpoledne grandiózní přehlídkou§ určitých životních absurdit jednoho Don Juana. ()
Vtipný, ironický, možná až trochu krutý, ale velmi dobrý film, který rozhodně pobaví, ale stárnoucím mužům na dobré náladě nepřidá. Pokud byla Chytilová feministkou, tak oceňuji, že neváhala tepat i do řad ženstva. Chválím též režii, kameru a mistrné využití symboliky. Jako hold Věře Chytilové sem vkládám záznam jednoho mého snu, kde tato režisérka figuruje. - - - Sen o vúdú (v noci z 14. na 15. března 2014) - - - Spolu s dalšími dvěma muži se ubírám k nějakému kostelu. Máme tam pomáhat při restaurování nějaké fresky. Freska se nachází na vnější stěně kostela, je veliká, má zhruba kruhový tvar a je opravdu dost zašlá. Provedena je ve stylu ikon a znázorňuje Ježíše Krista, který se shýbá k zemi a něco tam buď sází nebo trhá, případně něčemu žehná. Detaily nelze rozeznat. Fresku na její spodní straně zčásti obklopuje a zčásti do ní proniká zlatý ornament, který připomíná nějaké vúdúistické veve. Ten ale září jako nový a evidentně žádnou opravu nepotřebuje. Přichází umělecká restaurátorka, která vypadá jako (nedávno zemřelá) filmová režisérka Věra Chytilová. Podává mi lahvičku s nějakou tekutinou a přikazuje mi, abych tou vodičkou potřel fresku a potom to nechal působit. Říkám, že nevím, jak to mám udělat, když freska je vysoko a není tu žádné lešení. Chytilová, o níž se říká, že bývala dost nervní a herce buzerovala, vybuchne a začne vykřikovat něco o mé naprosté neschopnosti. Prostě si s tím mám nějak poradit. „Tak chceš, aby ten čokl chcípnul, nebo ne?!“ S těmito slovy odchází. Prohlížím si nádobku s kapalinou. Je to stejný typ lahvičky, v jakých se ve Vídni prodávaly vúdúistické vodičky importované z Haiti. Také nápis na etiketě je francouzský. Čtu tam něco jako EAU... LA MARINETTE... JÉ-ROUGE. Dívám se, jestli tam v souladu s předpisy někde nenajdu i českou popisku, a opravdu tam je: Určeno ke korekturám reality. Vyrobeno v Republice Haiti. Neužívat vnitřně. Chraňte před dětmi. Dovozce pro ČR Veronika Š. Zamyslím se nad tím, jestli se Chytilová pro své zásluhy po smrti nestala prvním vúdúistickým loa české provenience. Jak by se toto božstvo asi jmenovalo? Odvozovalo by se ono jméno od slovesa attraper, prendre nebo saisir? Anebo to žabožrouti říkají ještě nějak jinak? To mi tedy, Ježíši, vysvětli. Místo Ježíše však slyším odněkud volat Chytilovou: „Nestůj tam jak tvrdé Y! V zakristii je žebřík! Tak si ho, sakra, přines a vylez na něj!“ Ptám se, jestli mám potřít i ten zlatý ornament. Odpověď: „No to si piš, že máš!“ ()
Na 5* to rozhodně není, ale Leoš Suchařípa je jako faun naprosto úžasný. ()
Od svých nejoblíbenějších herců, tj. Leoše Suchařípy a Roberta De Nira, čekám vždy maximum. A tady jsem se dočkal. Jsem opravdu rád, že Věra Chytilová neskončila jako klapka. ()
Leoš Suchařípa do role Fauna zapasoval jako prdelka na nočník. Dokonalý prototyp seladona, co neví, kdy přestat, zato ví, jak se nevkusně odívat. Skutečně famózně zahraná karikatura. Velmi povedené. ()
Kupodivu ne úplně typická Chytilová (ač s jasným rukopisem), která překvapivě udržela na uzdě svůj feminismus i sklony k populistickému moralizování. Naopak otevírá vrata svému humornému já, stejně jako citu pro jakousi ležérní režii a smyslu pro detail (pěkné záběry Prahy, makro detaily nadcházejícího podzimu). Film na první pohled "o hovně", který však (s nadhledem) postupně odkrývá základní dilema a starosti každého člověka... Samozřejmě excelentní one-man-show Leoše Suchařípy. ()
Věčný lovec, který si hodně užil, ale "ještě nic neudělal" v podání skvělého Leoše Suchařípy. Zábavný film a přitom docela nekompromisní k mužskému pokolení. ()
Tak tento film jsem zhlédnul v den umrtí Věry Chytilové, R.I.P.. Vemi slušný film o jednom stárnoucím sukničkáři a jeho strastech a radostech. ()
Při prvním shlédnutí jsem neměla na takovou podívanou náladu, při druhém shlédnutí to bylo ke dni úmrtí profesorky V.Ch... a sedlo mi to. Poeticky jsem si to užila... a zasmála se od srdce. ()
55% - Zpočátku mě bavila netradiční kamera, zajímavé prostřihy a vtipné feministické narážky. Zkousnul jsem problém jménem Leoš Suchařípa (jehož herecké umění tímto nechci znevažovat, nicméně bych si do hlavní role uměl představit milion charismatičtějších seladonů z řad českých herců) a těšil se na to, co Chytilová dále nabídne. Bohužel jsem se opět přesvědčil, že i 99 minut se může zdát zatraceně dlouhých. Problémem bylo z mého úhlu pohledu to, že Faun jako hrdina působil nudně, bez náboje. A jelikož Suchařípa nic moc tomuto faktu neulehčil, začal jsem pokukovat po hodinách a odpočítával jsem, kdy že už to jeho trápení skončí. Film zkrátka postupem času nabírá na těžkopádnosti. Kamera a střih se okoukají, otravná je i hudba, a když nepříjde ani tolik očekávané rozptýlení v podobě pěkných hereček coby Faunových milenek (Chytilová asi nemá vkus), nezbývá nic než udělit velmi slabé tři hvězdy. ()
Ani neodmyslitelné frenetické záběry Věry Chytilové po tlejícím listí, nedokázaly koncert Leoše Suchařípy narušit. PS...."Zase neprší, kdy já užiju takovej krásnej deštník" ()
královské R... ()
Vševýmluvný povzdech stárnoucího muže nad nepřeberným zástupem lepých žen: "...ono se to všechno stihnout nedá..." ()
Můj první Suchařípa a byla to tenkrát pecka. Stárnoucí švihák už není co bejval, ale klátit by ještě pořád chtěl. 75% ()
Doktor Suchařípa tomu dodal patřičné faunovské "koule". Nedovedu si představit tento film s někým jiným, to je prostě on. Četla jsem i povídku, ale film je mnohem lepší. Obrazem, hudbou i herci jednoznačně první liga. ()
Přidávám se k většině a hodnotím taky čtyřmi hvězdičkami. Možná, že při premiéře před těmi více než třiceti lety jsem ten film zažil lépe, ale má řadu nosných plusek: Životní role Leoše Suchařípu, který mi jinde taky tak dobře neseděl, jako stárnoucí Donjuan, z něhož mají všichni jen legraci, je skvělý i s tím bordelářstvím, které má doma i v kanceláři, typicky mužská vlastnost bez ženský... Vůbec si neuvědomuje, že život běží a ty mladé už o něho nestojí, což nejlépe dokazují jeho dialogy s jeho přítelem J. Hálkem. Zajímavou roli dostala TV dramaturgyně Libuška Pospíšilová, kterou si pamatuje naše generace z Bakalářů, k filmu si zaskočil i divadleník Ivan Vyskočil a jednu z posledních rolí zahrál F.Kovářík. A kamera se střihem - to je plno záběrů, připomínající paralelu padesátníků s podzimem, kdy ještě všechno hraje barvami, ale přitom se chystá k spánku... Pospíšilka jako smrtka - potkat bych ji nechtěl... ()
Vynikající Suchařípa v komediální roli stárnoucího seladona, který se, seč může, snaží zachytit aspoň zbylé odlesky radostí, které mu ještě život může nabídnout. V obvykle neotřelé režii Chytilové s nečekanými střihy a lehce afektovanými hereckými postavami a pod těkavou Malířovou kamerou a nervozní hudbou (Kořínek-Stivín) Suchařípa neodolatelně balancuje na hraně trapnosti, když se svým charakteristickým astmaticko-ráčkujícím přednesem oslovuje mladé slečny ("Já jsem vyrozuměl ze souvislostí, že studujete..Já se ted zabývám interpersonáními vztahy. Sháním takovou publikaci, jak se to Já a my a ti ostatní...") Drží se své Don juanské hry, cítí, že život už utíká mezi prsty (Žít!), všechno je vlastně marnost, i ty nové pokusy o dobrodružství (např. dcera Chytilové Tereza Kučerová) i to skrývaní před před šéfovou (Pospíšilová, tehdejší náměstkyně ČT s režimním zápalem sobě vlastním), dožadující se svého Maroka...A při vší té mizerii jsem se parádně bavil! (Hálek: Hanka brečí, Cipísek brečí, ta navíc ještě bleje..) Chytilová měla totiž kromě hlavního trumfu (Suchařípa) v ruce i podařený scénář, napsaný ve spolupráci s Ester Krumbachovou (My žijeme, o něco se snažíme a on je to vlastně všechno zvyk) a povedený casting (kormě výše uvedených Vlasta Špicnerová z Nedivadla Ivana Vyskočila nebo Ela Šárková, hvězda Pudru a benzín) SPOILER A na konci pobíhající a prchající Suchařípa, zoufale volající "Ještě jsme nic neudělal', v symbolické a nesmírně silné scéně, která předznamenává osud většiny z nás. Až přijde čas té paní s kosou, na koho nebude platit "Vždycky jsem chtěl udělat něco pořádnýho, ale pořád mě někdo rozptyloval'.? ()
Súvisiace novinky
Zemřel herec Jiří Hálek
Ve věku 90 let nás včera opustil český filmový, televizní a divadelní herec Jiří Hálek. Rodným jménem Hugo Frischmann vystudoval pražskou DAMU a ve filmu se poprvé objevil v roce 1948 v kraťasu… (viac)
Věra Chytilová 1929 - 2014
Ve věku 85 let dnes zemřela Věra Chytilová, svérázná režisérka a scénáristka. Studovala architekturu, později FAMU. Pracovala jako manekýnka, kreslička, poté na Barrandově jako klapka a pomocná… (viac)