Sherlock Holmes: Majster medzi vydieračmi

Je to přesně, jak řekl Sherlock Holmes : "No, Watson. There are certain aspects (of this case) of which I am not proud. Please". Tento díl nepatří k dobrým, Sherlock Holmes je spíše mužem převleků, než mužem s geniálním úsudkem, pamětí, logikou a dedukcí vybaveným vyšetřovatelem. Robertu Hardymu zlomyslnost kouká přímo z vočí. Scénář : Jeremy Paul / Hudba : Patrick Gowers (28.12.2010)

Poctivé televizní zpracování vlastně dost divného (ne)detektivního případu: kdo je vyděračem všichni věděli, lítý a znechucený Sherlock nic nededukoval (vícekrát snad s nápadem přišel klidně uvažující Watson!), pouze v přestrojení posbíral pár informací a zastal roli prostředníka. Vždyť i "samovolnému" rozřešení jen přihlížel(i)! (01.08.2017)

Podmínky stanovené Tosimem splňuji, ale stejně jsem zase musela žehlit. Hned vysvětlím. Působí trochu naschválovitě, když chorobný nespavec jako já usíná do pěti minut před čímkoli připomínajícím obrazovku, navíc u něčeho, na co se dívat chtěl a co ho baví. Zkoušela jsem tomu zamezovat různě. Cvičením, jenže při klicích a sklapovačkách vidím na to, co se děje na obrazovce, jaksi blbě (i když to je u spousty filmů spíš výhoda). Žvýkáním svých oblíbených sušených jablek a celozrnných placiček. Zatím to vždycky skončilo tak, že jsem se probudila ve čtvrt na dvě ráno s hlavou visící přes opěradlo a zbytkem žvýkané hmoty nalepeným za uchem, což by také jednoho dne mohlo skončit tak, že se tiše udusím ve svém zákoutí a najdou mě ohlodanou od mé zvířeny. Není zbytí, žehlení to jistí, takže zatímco Sherlock řešil případ, já řešila případ záhadně zmizelých puků na kalhotách, a celkem jsme se doplňovali. "Prosím tě, jak můžeš žehlit, když Sherlock pátrá?" podivil se kamarád, tak jsem mu řekla, že proto, že naopak by to působilo divně. Případ tentokrát divně nepůsobil vůbec, můj drahý SH působil jako člověk, hlavní zloduch působil náležitě odporně a scénárista působil jako člověk, který předlohu nejen četl, ale také u ní přemýšlel a domýšlel. Chválím a někdy nashle. (07.05.2008)

Původně jsem byl trochu skeptický a říkal jsem si, jestli to není trochu škoda rozmělňovat Doylovy krátké povídky do podoby celovečeráků, když se ta krátká seriálová podoba už tolik osvědčila. Po zkouknutí Mistra mezi vyděrači ale musím říct, že moje obavy byly zcela zbytečné. Vynikající povídka byla skvěle převedená na plátno. Rozhodně se nejedná o žádnou nudu, jak jsem čekal. Film ctí základní dějovou linii povídky i její atmosféru, a do toho všeho si tvůrci přidali několik nových postav a scén, o které v povídce nezavadíme a výsledek se hodně povedl. ___ Nemám ve zvyku komentovat komentáře ostatních, ale tady mi to nedá. Uživatel someone je zřejmě co se postavy Sherlocka týče úplně mimo, takže jeho koment neberte vážně. Onen zmiňovaný "vyšší standart" v podobě nepřekonatelného Brettova výkonu samozřejmě dostanete. A celkově postava Sherlocka je taková jaká má být a hlavně taková jaká byla v povídce. (23.12.2010)

Jen jedna věc dokáže Sherlocka rozladit víc než zápach zelí a sice když ohledně pachatele zločinu ví kdo, ví jak, ale neví, jak jej dostat. Takže si chladí žáhu na paní Hudsonové, zkouší to s převleky za řemeslníky či pragmatickými zásnubami a nakonec se i stane tichým svědkem výkonu spravedlnosti. A přitom stačilo najmout si za pár liber přiopilé irské dělníky z londýnských doků, co by si pana Milvertona vzali do parády. Být upoután do konce života na lůžku a cucat stravu brčkem, to dost sníží vaše schopnosti býti mistrem vyděračem, ale já tu nejsem od toho, abych geniálnímu mozku z Baker Street radil, jak vyřešit případ a ještě přitom ušetřit.. Co se týká Hammondova zpracování, platí závěr Holmese k téhle patálii a sice že jsou zde jisté aspekty, na které nelze být hrdý. Na pohřbení do zapomnění to ale není.. (01.08.2022)