Sherlock Holmes: Pes baskervillský
The Hound of the Baskervilles
Obsahy(1)
Nad blaty se opět nese hrozivé vytí, věštící smrt dalšího z rodu Baskervillů. Sherlock Holmes posílá svého přítele doktora Watsona, aby odhalil tajemství dávné kletby... Slavného detektiva Sherlocka Holmese a jeho přítele dr. Watsona navštíví doktor Mortimer, vykonavatel závěti Sira Charlese Baskervilla, který právě za záhadných okolností zemřel. Jediným dědicem je, jak se zdá, syn Henry, dosud žijící v cizině. O rodu Baskervillů se vypráví hrůzná pověst pro poklesek jednoho z předků jej prý stíhá prokletí v podobě obrovského pekelného psa, který má dosud žít na blatech u jeho sídla. Jelikož existují obavy, že smrt Sira Charlese mohla být pomstou za dávný čin předka, Mortimer žádá Holmese, aby záhadu objasnil. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (80)
Millsova adaptace Doylova ikonického Psa baskervillského trpí především televizním zpracováním, které se podepsalo hlavně na budování děsuplné atmosféry a vedení herců - potenciál mlžných blat zůstal veskrze nevyužitý a herecky mi přišel film spíše průměrný. Navíc - vinou předlohy - je ve snímku (i v knize) Holmes upozaděn a vrahův konec působí příliš zkratkovitě (minimálně druhé jmenované mohli filmoví tvůrci lehce poupravit). ()
No tak tohle se teda zrovna nepovedlo. Zacnu pribehem. Pes Baskervillsky je jeden z nejzasadnejsich pribehu Sherlocka, aspon pro me, ale tady mi to zpracovani prislo dost divny. Jednak Sherlock je tu v podstate poradne az zaverecnou pulhodinku, vysetrovani je sfouknuty vetou, ze tajne vse zkoumal a uz to vyresil a konec je takovej podivnej. Ani Jeremy Brett mi dvakrat nesed, ne ze by hral spatne, jen se nehodil ani vzhledem ani oblecenim. A samotny zpracovani je sice televizni, ale kulisy ujdou, nicmene zadna atmosfera, zadna gradace napeti, nic. Takze krome par scen sem se casto solidne nudil a i kdyz sem si uz nepamatoval, kdo je vrah, tak jsem to celkem lehce odhad. Lepsi 2*. ()
Místo pro natáčení bylo vybráno excelentně. Mlhy, blata, tajuplné zámky... Jinak ale spíš průměrně odvyprávěný Pes. S příběhem rodu Baskervillů už jsem měl co dočinění několikrát (kniha, dvě divadelní adaptace, filmy), a tak jsem čekal nějakou efektní obměnu, něco co tento příběh posune a co mě překvapí. Nestalo se. Průměrná pohádka, tentokrát s dost ubohým psem - jeho hrůznost spočívá v tom, že je natřen fosforem. Tristní. ()
'Pes baskervillský' je nejslavnější a tudíž také nejznámější příběh se Sherlockem Holmesem a doktorem Watsonem. Nejen detektivní, ale takřka hororová nátura děje je přitažlivější, než se na první pohled zdá. Už při čtení literární předlohy má čtenář takřka husí kůži. A teď jde o to, jestli se stejná atmosféra podaří ztvárnit i ve filmovém zpracování. Byl by hřích, kdyby se takovýto příběh vyhnul herecké dvojice v hlavních rolích konce osmdesátých let, jakých jsou Jeremy Brett a Edward Hardwicke. Děj je toliko známý, že už jenom nastínění je nošením dříví do lesa. Co si však málokdo uvědomuje, je fakt, že samotný Sherlock Holmes má v rámci příběhu velice malou roli. Po představení celé plejády různorodých událostí a odcestování do sídla Baskerville z příběhu mizí a vše je tak na bedrech doktora Watsona. Samozřejmě se v ději zase ocitne, ale až na samém konci. Bohužel, smůlou že očekávaná děsivost a vůbec hrůzná atmosféra z tohoto snímku vůbec nevyvěrá. O nějakém napětí se nedá hovořit už vůbec. A na takový námět je to setsakramentská škoda. O nějaké akci nemá cenu přemýšlet už vůbec. Scéna útoku samotného psa samozřejmě nechybí, ale to je tady opravdu jen z nutnosti. Jeho vyobrazení je však přívětivé. Snímek jako takový je zkratka jen obyčejná televizní vyprávěnka, opravdu jen k televiznímu odpočinku, u kterého se nemusí nijak přemýšlet. ()
Pes baskervillský to jako nejznámější a stokrát a jednou adaptovaný případ nejznámějšího detektiva nemá vůbec lehké. A ti, kteří ho točí, už vůbec ne, protože se musejí vypořádat se zapeklitým čekáním na Sherlocka a s tím, že takřka každý ví, co a jak se stalo a stane, a přesto by se neměl nudit. Tentokrát to dopadlo dobře. Čekání na Sherlocka krátí jeho monology, které zní Watsonovi v hlavě, a nuda (většinou) nehrozí díky vcelku slušně tajemné atmosféře. Přesto má ale Brettův Holmes na kontě lepší i mnohem lepší případy. ()
Reklama