Obsahy(2)
Tým pražských cimrmanologů se vydal do Liptákova v Jizerských horách. Cílem bylo prozkoumat drsný kraj Cimrmanova stáří. Již sama cesta byla dobrodružstvím a výsledek stál za to. (oficiálny text distribútora)
Zaujímavosti (21)
- Hlas hostinského Sirotka, který na otázku, zda se stěny škrábaly, odpověděl: „To ne,“ namluvil Oldřich Unger. (mnaucz)
- Hra se měla původně jmenovat „Cimrmanův Liptákov“. (mnaucz)
- Miloň Čepelka i přes to, že ve hře hrát odmítl, byl nakonec ve hře dost často obsazován, dokonce ještě před emigrací Oldřicha Ungera, po které byl obsazen do role Otce a Hlavsy. Velmi často zaskakoval v roli Artura a Syna. (mnaucz)
- Se slavnou větou: „Maminko, zase vypli proud,“ přišel až po pár reprízách Oldřich Unger – bývalí alternant Jaroslava Weigla v roli Otce a Hlavsy. (mnaucz)
- Věta: „Byl jsem jednou v jeho divadle, stáčí mi to na celý život,“ ve hře původně nebyla. Původně v textu bylo: „Znal jsem ho osobně, když ještě nebyl slavnej, žebral.“ Ta 1. věta se ve hře objevila díky improvizaci Oldřicha Ungera a jelikož to autorům přišlo lepší, ve hře to zůstalo. (mnaucz)
- Když v roce 1983 vyšlo LP s hrou „Posel z Liptákova“, byl o hru masivní zájem. Důvodem bylo i to, že se na LP nedostala aktovka „Posel Světla“. V audio provedení se oficiálně vydala až v roce 2005. (mnaucz)
- Nápad, kdy se člověk přepravuje potrubní poštou se později objevil v seriálu Futurama (od r. 1999). (TomasSlach)
- Hra „Vizionář“ je ze všech her nejkratší. Trvá cca 20 minut. (mnaucz)
- Důl Terezka, který vlastní Uhlobaron, byl přejmenován na Petr Bezruč v roce 1946. Téhož roku byl i znárodněn, na což odkazují synova slova: „Třeba ten důl neprodáte. Třeba vám ho vezmou.“ (Folky)
- Když Smrtka prohlásí, že jeho poslední bude „nějakej Ferdinand, Sarajevo“, myslí tím atentát na Františka Ferdinanda d'Este, který se odehrál právě v Sarajevu, a byl příčinnou První světové války. Jeho následující slova: „Pak přijde novej, mladej, ten se nezakecá,“ pak odkazují právě na tuto událost. (Folky)
- Miloň Čepelka, který v té hře hrát nechtěl, se do hry dostal kvůli tomu, že v roce 1977 opustil divadlo Oldřich Unger a rok nato emigroval do USA. A tak Miloň Čepelka hrál dvojroli otce a Hlavsy. Druhá změna rolí proběhla po smrti Jaroslava Vozába v roce 1988, kdy hrával Miloň Čepelka dvojroli po Ungerovi i Vozábovi. Až v roce 1994 nahradil Miloně Čepelku v této dvojroli Jan Hraběta a od té doby hraje Miloň Čepelka jen matku a uhlobarona Ptáčka. (mnaucz)
- Podle vzpomínek Smoljaka jeden z dramaturgů PKS po zhlédnutí premiéry hry nadšeně komentoval, že to je vlastně angažované. To, že měli tehdejší diváci šanci představení vídat v divadle, bylo zásluhou odlišné interpretace hry komunistickými funkcionáři. Zatímco většina publika se smála tomu, že před více než sto padesáti lety by nikdo nevěřil, že člověku někdo může vzít důl, zapálení komunisté ve hře spatřovali zesměšňování uhlobarona, což se jim vlastně do programu velmi hodilo. Proto tehdejší diváci mohli vidět hru opravdu téměř ve stejné podobě, jako ji známe dnes z divadla. (mnaucz)
- Schvalovací představení proběhlo 14. dubna 1977, tedy týden před premiérou, a Janu Zvolskému se líbilo, vyjádřil se jen, že by v něm uvítal více angažovanosti a kritiky soudobých nešvarů. Například jak vzpomíná Svěrák na konkrétní připomínku ředitele: „V těch vašich konferencích (to jsou semináře) byste měli popularizovat myšlenky kodexu kulturně výchovné práce. Soudruh Husák, jak víte, hovořil nedávno o stavebnictví. A vy to umíte, jak to napálit, ty nešvary v tom stavebnictví. Dám vám příklad, jak by to šlo: Jak jedete do toho Liptákova, tak po cestě třeba byste mohli vidět chlapa, jak se opírá o lopatu a nic nedělá, tak ho pěkně pokritizovat. A vy na to máte. Já nechci agitku, já chci plný sál.“ V komisi tehdy kromě Zvolského seděla také soudružka Kepáková. Ta si v průběhu představení dělala poznámky a s ředitelem nesdílela jeho nadšení. Mimo jiné se jí nelíbila část, kde zazní zpráva o počasí, jakou tehdejší diváci mohli slyšet z rádia, nepochopila, co by na tom mělo být vtipného, pasáž jí přišla nezajímavá a nudná. Navíc pronesla pro autory jistě nezapomenutelnou větu: „A rozhodně tam nesmí být věta ,A není to komisař Rudé armády, ale gauner 107‘“, která, jak se ukázalo, byla v úplně jiném představení, které soudružka předtím hodnotila. (mnaucz)
- Když Hlavsa (Jaroslav Weigel) věští budoucnost, řekne uhlobaronovi: „Petr něco červenýho Bezruč“. Před revolucí se říkalo pouze „Petr Bezruč“. Jde to vidět například ve filmu Nejistá sezóna (1987). (mnaucz)
- Legrační slovo „štrajchpudlíci“ ve hře „Posel světla“ je skutečné, jednalo se o dětské pomocníky v tiskárně kartounů. Jakub Arbes napsal sociální román „Štrajchpudlíci“. (sator)
- Dědova mísa má být místem, kam ve hře „Posel světla“ odesílá své rodiče syn, aby se jich zbavil. Ve skutečnosti takové místo není, jedná se o narážku na báseň Jana Nerudy „Dědova mísa“, která je o bezmocnosti stáří. (sator)
- Liptákov není smyšlená obec, jde o jiný název pro Ferdinandov u Hejnice. (Frontie)
Súvisiace novinky
Zemřel herec Jaroslav Weigel
05.09.2019
Ve věku 88 let zemřel známý cimmermanovský herec Jaroslav Weigel. Weigel se kromě herectví věnoval také grafice, malířství a scénografii. Byl dlouhodobým členem divadla Járy Cimrmana, kde za více než… (viac)