Akt

,,Pravím-li, řekl Jára Cimrman, že existuje toliko okolní svět a neexistuji já, neznamená to, že nejsem ve vnějším světě vůbec patrný, neboť patrnost a existence jsou dvě naprosto odlišné věci. A dále Jára Cimrman přirovnal svět k jakési veliké ploše, uprostřed níž je místo, kde chybí Jára Cimrman. PANE REIDINGER, KAM JSTE MI DAL TU RULIČKU, S MOTOUZKEM???“ Následuje názorná ukázka………. ,,Na tomto místě, sám Cimrman upozornil, na velice zajímavý důsledek své filozofie. Jestliže totiž Cimrman tvrdí, že existuje pouze okolní svět a neexistuje on pak ale, jak jsme si teď ukázali, v okolním světě musí v důsledku toho, platit myšlenka zrcadlově obrácená. Totiž, že existuje jen on a neexistuje okolní svět, čili zpátky filozofie solipsismu. Autor tak vlastně zastává stanovisko, které zároveň vyvrací.“ Trpíte? Trpte, též jsem na hodinách filozofie trpěla. Chtěla jsem vlastně jen říci, že Miloň Čepelka, jako paní Žílová, je dokonalá baba!!! POZOR NA MNOHOZNAČNOST POJMU JE. :oD Moje třetí nejoblíbenější hra. (12.03.2012)

DJC-1. Na první Mistrově hře nedokážu definovat nic vysloveně nepodařeného, ale něco mi na ní prostě zavání. Snad že absence Smoljakova korektivu dala plný průchod jisté svěrákovské zemitosti - ano, i v dalších hrách Cimrmani těží nějaký humor ze sexu nebo vyměšování, ale není to leitmotiv jako zde. (Mimochodem si nemyslím, že je náhoda, že si Svěrák, v civilu morální etalon, tak často píše role různých proutníků a záletníků.) "Láďo!!" (07.10.2007)

Pokud srovnáváte hry DJC mezi sebou, mohou být některé lepší a jiné zase o něco horší. AKT bych řadil někam doprostřed, ale to stále znamená, že ho řadím nad většinu ostatní humoristické a rádoby humoristické tvorby. Většina míst se prostě nezapomíná. U Aktu mi navíc příjde velmi vyrovnaná pasáž referátů a hry, což u některých her citelně chybí. (19.10.2011)

Velmi příjemné ironicky vtipné dílko. V přednášce se nám představuje Jára Cimrman v celku. Dovídáme se, že vynalezl elektrické křeslo a první automatickou valchu. Více se zaobírá jeho filozofií externismu, který tvrdí, že filozof neexistuje, ale existuje vše kolem něj. Samotná hra pak ukazuje jak malíř Žíla (dobrý Jaroslav Weigel) ae svoji ženou (skvělý Miloň Čepelka) navazují vztah se svými dětmi: učitelem Láďou Pýchou (skvělý Ladislav Smoljak), bohémským kšeftařem Bedřichem Sírou (dobrý Jan Hraběta) a sexuologem Turnovským (skvělý Zdeněk Svěrák). A i přes krutou pravdu, že se malíř zbavil dětí, protože mu chyběl prostor pro jeho uměleckou tvorbu a múzu a následně zbavil svoji ženu paměti, tak se všichni postupně smiřují se skutečností. Je to ironické až cynické, ale je to uděláno s půvabným nadhledem a inteligentním vtipem. Bylo to pro mne příjemné zpestření ve své zábavnosti. A trochu toho tance a zpěvu, co více si od nich přát. (28.10.2010)

Seminář - První seminář z cimrmanovské série na opravdu vtipných momentech poněkud šetří. Obsahuje nezapomenutelný fór, který si později vypůjčila Samota u lesa. 3/5 Hra - Miloň Čepelka v roli mamky se dnes již pohybuje na rozhraní zábavy a trapnosti, stejně jako některé další okamžiky, kterým čas ubral na síle. Snad rovnocenná druhá polovina k té první. 3/5 (25.09.2009)