Kráľovná prekliatych

Static-X, Dry Cell, Papa Roach, Candyhateful, Tricky, Wide Opan Cage, Godhead, Disturbed, Deftones ad. Hudba je nejlepší složkou filmu, i když popravdě k upírskému filmu bych očekával gotiku nebo alespoň dark wave. Nemluvě o tom, že se přímo nabízela skupina Lestat, která v té době ještě aktivně vystupovala. Jinak slušný vizuál, i když jeden má půl filmu pocit, že se dívá na videoklip, který však nedosahuje kvalit Hladu od T.Scotta. Ač je v názvu královna, tak Akasha příliš prostoru nedostala. Tahle romance má blízko k změkčilým sentimentálním příběhům ze ság Stmívání, Upíří deníky ad. Pravověrný fanoušek upířího hororu musí logicky zaplakat. Zákusy nejsou nejhorší, ale kde jsou vědra krve? A nevylepší to ani jedna utržená hlava. Hodnocení po letech nechávám, ale objektivně spíše 2*.... (10.12.2017)

Kdyby v tom nehrál (v této roli) velmi dobrý Stuart Townsend(jeden z nejlépe zahraných upírů,co jsem viděl!),dal bych ještě mnohem míň *.Film,jako celek,totiž nestojí vůbec za nic.Jako upírský film totální provar,ikdyž musím připustit,že nápad nebyl zas tak špatný,jen byl podle mne špatně ...velmi špatně....zrealizovaný.Ale hudba opravdu docela ujde! (02.06.2005)

"Je to rebel!", zařval vampkaprál a hnal se na Lestata s vytasenými tesáky. Aby taky ne, když se mizera rozhodl, že vykráká všechna upírská tajemství americké mládeží. I když si spousta gotikářů spojí jméno Lestat s Interview s upírem, nejspíš jen málokoho napadne, že Královna damnetých je volné pokračování. Možná i proto, že dle místních komentníků, dostala knižní předloha hodně na frak. Což mě naštěstí netrápí; nejspíš bych byl romantickým pojetím Anduly Rýžové znechucený víc. Tahle tvrdší verze mě vcelku bavila, přestože fanda ukňouraného rocku zrovna nejsem. Pozitivní také je, že díky tomu došlo k přeobsazení šprčka Toma, kterému by rockera věřil asi jen málokdo. Což by byl díky té stylizaci dost průšvih. Když pominu seriály a mládežnické uslintanosti, tak upírských filmů se slušným příběhem, moc není. Neustálé pokusy vyrabovat Stockera, považuju za úkrok přímo do hovínka. Takže v tomto kontextu mi příjde Královna prokletých úplně v pohodě. Ovšem, rezervy tady pořád jsou...nejspíš by to chtělo sáhnout i jinam, než do deníčků romantických tlusťošek. Třeba G. R. R. Martin, napsal moc pěkný příběh o upírech ...celou četbu jsem to viděl jako film. Sen Ockerwee se to jmenuje. Doporučuju. Postavu Lestata by tam šlo velmi snadno zakomponovat. (06.01.2024)

Když na scénu vkráčí hladová upíří pramáti, entita, která by (pravděpodobně) měla budit respekt a posvátnou bázeň na první pohled, a já se začnu dusit smíchy, je něco v nepořádku. A já tvrdím, že v nepořádku je v tomhle případě Aaliyah, ne já. ...Townsend a Perez celkem dobrý, muzika místy dost prima, ale i kdybych se třeba rozhodla na Jordanův film i na Anne Rice úplně zapomenout, tenhle počin prostě není možný brát vážně... Že jsem se u toho přeci jen nenudila, tak hodně ušmudlaný 4/10. (18.01.2007)

Zoufalství - herecky mizerně obsazené, Stuartův neintonující a teatrální Lestat pouze deklamuje duté promluvy k ostatním úděsně vybraným postavám (co ti to udělali, Marie?). Příběh vystavěný z efektně upravených kousků master-piece upířin Anne Riceové, prostředí doslova divadelní a polystyrenové křičící "interiéry, vole" (asi málo peněz? - jen to moře prý nebylo nakreslené), triky ničivě úsměvné - od věčného kousání do krku a brady od kečupu po "létání" upírů, přes příchod Akashy skrze oheň. Prostě "haha" televizní film zaměřený na fenomén krve/zubů (Lestat má dokonce špičáky hned čtvery), veselých triků, kruté hudby a domorodého kostýmu Akashy, která měla být vlastně z Egypta, ale tvůrci na to při všech těch cool úpravách asi nějak zapomněli. (01.08.2011)