Kráľovná prekliatych

Proti Lestatovi Toma Cruise z vynikajícího INTERVIEW S UPÍREM (také z pera Anne Riceové) nemá ten Townsendův sebemenší šanci a v podstatě lze platnost tohoto tvrzení vztáhnout na celý film. Námět přitom není zlý, celá ta MTV, gay-like emo stylizace mi k němu ale vůbec nesedla - všechno zde vypadá strojeně a jako pouhá hra na gotiku. V rámci obsazení je také dost mimo mísu Vincent Perez, ale ten, pokud si dobře vzpomínám, nebyl přínosem pro žádný film, ve které se objevil. Ve výsledku nehodnotím ještě úplně špatně, protože jednak jsem se u filmu nenudil a potom hudbu (a samotný zpěv) upíra Lestata a jeho kapely pořídil a spolu zkomponoval Jonathan Davis, lídr mých oblíbenců, amerických KORN (ve snímku si navíc střihne cameo překupníka s lístky). II Scénář: Scott Abbott, Michael Petroni (adaptace stejnojmenného románu americké spisovatelky Anne Riceové). Hudba: Jonathan Davis, Richard Gibbs. 60% (21.09.2010)

Předlohu neznám, diskontuitu neřeším, technické nedokonalosti zas patří ke kouzlu "béček". Mám za to, že čím míň člověk čeká tím víc dostane - já nečekala nic a byla z toho láska na první pohled. Upíři jsou teď "in", mnohá "áčka" z nich ale dělají kostěné chlapíky, to mi je Towsendův Lestat milejší. Další body jsou za Maria, Vincent Perez je prostě správně "divnej". (29.01.2010)

Tohle mi jako horor moc nepřipadá, i když jsou tam nějaký upíři, tak je to absolutně bez napětí a celej děj se rozmělňuje v debilních dialozích, ale zase nemužu říct že bych se nějak výrazně nudil, samozřejmě že jsem spoustu scén už viděl v jiných filmech, hlavně mi to připadalo jako docela slušná vykrádačka Interviw s upírem a i Vincent Perez nic moc nepředvádí, jenom tam furt kecá blbosti a občas někomu vysaje krev, ale i tak se u toho dá celkem slušně pobatvit, když se v tom nebude hledat nic výjimečnýho (29.05.2005)

"Je to rebel!", zařval vampkaprál a hnal se na Lestata s vytasenými tesáky. Aby taky ne, když se mizera rozhodl, že vykráká všechna upírská tajemství americké mládeží. I když si spousta gotikářů spojí jméno Lestat s Interview s upírem, nejspíš jen málokoho napadne, že Královna damnetých je volné pokračování. Možná i proto, že dle místních komentníků, dostala knižní předloha hodně na frak. Což mě naštěstí netrápí; nejspíš bych byl romantickým pojetím Anduly Rýžové znechucený víc. Tahle tvrdší verze mě vcelku bavila, přestože fanda ukňouraného rocku zrovna nejsem. Pozitivní také je, že díky tomu došlo k přeobsazení šprčka Toma, kterému by rockera věřil asi jen málokdo. Což by byl díky té stylizaci dost průšvih. Když pominu seriály a mládežnické uslintanosti, tak upírských filmů se slušným příběhem, moc není. Neustálé pokusy vyrabovat Stockera, považuju za úkrok přímo do hovínka. Takže v tomto kontextu mi příjde Královna prokletých úplně v pohodě. Ovšem, rezervy tady pořád jsou...nejspíš by to chtělo sáhnout i jinam, než do deníčků romantických tlusťošek. Třeba G. R. R. Martin, napsal moc pěkný příběh o upírech ...celou četbu jsem to viděl jako film. Sen Ockerwee se to jmenuje. Doporučuju. Postavu Lestata by tam šlo velmi snadno zakomponovat. (06.01.2024)

Ze samých temnot nelidské existence vyplouvá na vlně moderního „hororu“ velmi ošizená kopie zavedených postupů a krom myšlenky, že být upírem je celkem cool nepřináší na zřetel hororoživců nic převratného, či jinak alespoň zajímavého. Když vyšel na spalující světlo upírský projekt Interview s upírem (1994), spojoval v sobě jistou gotickou temnotu, silné charisma hlavních postav a jisté znepokojivé napětí, jenž se s vyprávěním pojilo. Královna prokletých nemá ani jeden z těhle prvků a krom snahy vymanit se cucání z krku teenage produkci, můžu vyzdvihnout jediný prvek: Hudbu! Moderní alternativní metal současných velmožů tohoto řemesla jako jsou Disturbed, Marilyn Manson nebo Papa Roach, chytře napsané Jonathanovi texty s návazností na příběh, temný sound a když už i to nevinné přitakávání původně asi dobře myšlenou kamerou zařízli jak rosoloidního pašíka na zabíjačce, patří Jonathanu Davisovi hlavní dík, že jsem vydržel až do konce. Lestat, jakožto kříženec Erica Dravena z Vrány a kupy pokusů vyrovnat se lepším představitelům česneko-nemilovného řemesla, působí spíš tragikomicky a kdyby Stuart Townsend vysával dívčí krčky Megacucem 6000, alespoň by byl něčím originální. Stejný problém jsem měl u všech postav, které nebýt té slušné kostýmní základny, nijak nezaujali, nedoplnili snahu scenáristů (byla-li nějaká). Michael Rymer tak natočil mizerný horor, slušný koncertní miniklip, televizně se tvářící spletenec slepený žvýkačkama v podobě několika podobných filmů, ale rozhodně nenatočil napínavou podívanou, která by stála za nějakou investici času a těžce vydřených měďáků. 3/10 (29.05.2005)