The Return of the Vampire

Stejně jako na jiné žánry i na horor měla válka výrazný dopad. Kuriózní, ale symbolická je ostatně v Return of the Vampire scéna, v níž letecká puma paralyzuje i takové mytické stvoření, jakým je vampýr – Armand Tesla (Bela Lugosi). Ačkoli není prvoplánově vylíčen coby obřadník války (Black Dragons), přítomnost monstra tu poměrně viditelně přesahuje klasické pojetí apolitického zla. Tesla je uspán na sklonku r. 1918 a vzkříšen londýnskými nálety Luftwaffe r. 1941. Spojnici mezi německou invektivou a zlovolným působením upíra posiluje, oproti ikonografii klasického hororu 30. let, nezvyklá fragmentárnost, zastřenost, zkrátka unikavost nestvůry, která se plíží do britských domácností, jako nevyzpytatelný přízrak bombových útoků. Jindy zastupuje válečnou infiltraci (ovládání mysli, brainwashing, špiónství), když na sebe Tesla bere identitu doktora Brucknera. Vampýr tu ztělesňuje „nemyslitelné zlo" II. světové války, zlo, které svou velikostí a brutalitou překročilo běžnou zkušenost, vzpírající se racionálnímu uchopení.

Naopak doktorka Lady Jane Ainsleyová (Frieda Inescort) vystupuje jako zástupce emancipované ženy domácí fronty americké propagandy; Van Helsing v kůži odbojářské „Rosie the Riveter". Vzácně se tu narušuje vypravěčská zvyklost hororu (nejen) 30. let, založená na trojčlence Žena – Monstrum – Muž/Hrdina, při níž hrdina monstrum zdolává a ustavuje se heterosexuální svazek. Jako humanistka vyzbrojená protestantskou morálkou doktorka zdůrazňuje přesvědčení o „válce lidí", konceptu, který prostupoval ideovým podložím The Office of War Information, projevy Four Freedoms (1941) Franklina D. Roosevelta a The Century of Common Man (1942) Henryho Wallace, nebo bestsellerem One World Wendella Willkieho (1943).

Horor se pravděpodobně nejintenzivněji zabývá animalitou, tvrdí filmová kritička Barbara Creed, umožňuje mu to zviditelňovat či problematizovat hranice mezi člověkem a zvířetem. Konečně Vlkodlak/Andreas Obry (Matt Willis) je zde tragickou figurou, která, zmítána oběma ideologickými póly (stínem nacismu, křížem spojenců), upomíná na symptomy „shell shocku". Její úsudková labilita stvrzuje moc ideologie, ačkoli mnohonásobné metamorfózy, vždy spojené s přimknutím k té či oné straně, postupně svědčí nejen o sociální kontrole, nýbrž také o kolísavosti každé propagandy. Opakovaná převýchova na Vlkodlakovi/Andreasovi zanechává nesmazatelné tělesné i psychické šrámy; pro vyhořelého vojáka znamená spásu jen jediná cesta... (Blazena)