Bodies
Tvorcovia:
Paul TomalinHrajú:
Stephen Graham, Shira Haas, Jacob Fortune-Lloyd, Amaka Okafor, Kyle Soller, Tom Mothersdale, Synnøve Karlsen, George Parker, Michael Jibson, Jonny Coyne (viac)VOD (1)
Epizódy(8)
-
Jste mrtvý muž (E01)
-
Víte, kdo jsem? (E02)
-
Vše má svůj čas (E03)
-
Hodně staré (E04)
-
Jsme si navzájem duchy (E05)
-
Celý svět patří tobě (E06)
-
Chyťte si mě (E07)
-
Věz, že jsi milován (E08)
Obsahy(1)
Čtyři detektivové. Čtyři časové linie. Jedna oběť. Aby zachránili budoucnost, musí nejdřív vyřešit vraždu, která změnila tok dějin. (Netflix)
Videá (1)
Recenzie (124)
Tak sme sa dozvedeli, že homoklády v zdanlivo usporiadaných rodinách sú tu odjakživa, že Hitlerov pohľad na židovskú rasu bol "opodstatnený", no a že žandárom môže byť aj 147 cm vysoká moslimka so šatkou okolo gebule. Netflix opätovne ponúka svoju tradičnú mix pop kultúr, gender kuchyňu v solídnom námete, avšak treba kriticky dodať, že miestami bez chuti, akoby bez snahy použiť soľ a korenie. Natiahnuť toto všetko na 8 epizód je úplná vražda, kde sa stáva obeťou v prvom rade divák. Po 4 zárezoch som to chcel zabaliť, nevzdal som to, no vyslovene nadšený nie som, i keď musím kurva uznať, že tá odbočka od vraždy do úplne inej pointy, veľmi milo prekvapila. Na záver len dodám, že zrovnávať takýto čiastočný paskvil s počinom ako bol "Dark", je doslova na lakeť, tak snáď Vám ho aj niekto medzi rečou na nos ujebe. Díky. ()
Natočené je to určite kvalitne, herci sympatickí a paradoxne tí, ktorí mi zo začiatku nesedeli sa ku koncu stali obľúbencami a naopak, námet fajn ale porovnávať to s Darkom, neviem no, určite sa to v niektorých bodoch podobá. Dark bol však veľmi komplexný, miestami veľmi náročný a vo výsledku dokonalý seriál, trebalo tam naozaj vnímať čo sa deje a pamätať si detaily. Pri Bodies sa dalo predvídať takmer všetko, posledné 2 časti sa mi zdali trochu urýchlené, avšak záver bol vcelku fajn. Slečnu Iris som v roku 2023 trošku nepochopila, ale ktovie, možno nám niekedy dajú aj druhú sériu. ()
Sci-fi žánre príliš neobľubujem, ale akonáhle ide o cestovanie v čase (pokiaľ to nie je úplné fantasy), siaham po tom všetkými desiatimi. Viacerí v komentároch spomínajú paralelu s Dark – úplne oprávnene, a veruže, nevyhnem sa tomu ani ja. Silno cítiť inšpiráciu práve týmto seriálom, vďakabohu, že Bodies neskĺzlo do takého chaosu, ktorému chýba akákoľvek logika, ako tomu bolo neskôr v Dark. SPOILERY: Až okaté bolo, keď hlavná postava dokonca použila slovné spojenie „tik-tak“. Celkovo je Bodies príjemným prekvapením, kde sa prelínajú 4 časové línie. A aj keď sa zdá, že hlavnou záhadou bude záhadná mŕtvola muža, ktorú vyšetrujú štyria detektívi v štyroch rôznych rokoch, tá pointa prejde pomaly do úzadia. Zo všetkých časových liniek (1890, 1941, 2023 a 2053) ma najmenej bavila tá posledná v budúcnosti a najviac zrejme tá prvá z 19. storočia. Som rád, že sa celý príbeh nerozsypal a neprestal dávať logiku, s pribúdajúcimi časťami všetko do seba zapadlo. Tvorcovia vsadili na menej známe tváre, čo považujem za výhodu. Hviezdou bol Stephen Graham (tradične skvelý a vrcholne nesympatický) a taktiež aj izraelská hviezda Shira Haas (Unorthodox), tiež mi jej postava Iris Maplewood k srdcu neprirástla. Azda najviac mi sadli Kyle Soller ako Alfred Hillinghead a Synnove Karlsen ako jeho dcéra Polly. Mnohí tu tiež spomínajú tradičnú Netflix „LGBT propagandu“, priznám sa, že nachvíľu mi to pri gay zápletke tiež napadlo, že to mohlo ostať aj bez toho, ale na druhej strane, malo to svoje opodstatnenie kvôli tomu, aby inšpektora Hillingheada mohol Mannix/Harper vydierať. Oplatí sa pozrieť aj ľuďom, ktorí sci-fi neobľubujú :) ()
1890-1941-2023-2053. Ne to není číslo kreditky Reeda Hastingse. To jsou roky, ve kterých se odehrávají 4 souběžně běžící dějově linie. Zní to někomu šáhle? Ani zdaleka ale není jako obludně groteskní tabulková představa Netfixového světa (v tomto případě Londýna). Žena-tmavá-muslim (3v1), žena-postižená-židovka (3v1), muž-gay-křesťan-zrzek (víc zvráceně už to nešlo) a konečně, muž-žid a protože je hetero běloch musí být za odměnu zkorumpovaný a děvkař. Přitom většina je tam zcela zbytečná až komická (1890 asi nejvíc). Nejméně groteskně působí 2053 a 1941. Tam to do děje i přirozeně zapadá. Co ale nezapadá vůbec je celkové rozuzlení. Řekněme 1/2 seriálu to vypadá super. Pak ale vyplavou díry jako vrata a scénár je nezalepí. Jedna nezalepená díra za všechny… proč zrovna ty 4 roky a ne jiné? Více u jednotlivých epizod. ()
Galéria (54)
Fotka © Netflix
Zaujímavosti (4)
- Mnohé scény boli natočené v „Starom meste“ v Kingston upon Hull s využitím nádherných viktoriánskych budov v centre mesta Hull a niektoré scény zo seriálu boli natočené na palubách lodí v lodeniciach v Yorku. Mnohé z futuristických scén boli natočené na University of Leeds a v Sheffielde. Natáčacie obdobie trvalo od 16. mája do 21. októbra 2022. (Arsenal83)
- Seriál je natočen podle komiksu „Bodies“ z nakladatelství DC Comics, který napsal Si Spencer a ilustrovali ho Dean Ormston, Meghan Hetrick, Phil Winslade a Tula Lotay. (flyer.nick)
- Amy Manson a Synnove Karlsen hrajú matku a dcéru, ale je medzi nimi iba jedenásťročný rozdiel. (Arsenal83)
Představte si další den v práci. A je jedno zda v roce 1890, 1941, 2023 nebo 2053. Najít nahou mrtvolu muže s průstřelem oka bez výstupu kulky z hlavy a bez kulky samotné, asi není přesně to, co vám přinese povýšení a prémie. Možná vás to i připraví o život. Když si nebudete dávat pozor. Nebo když vás nebudou dostatečně milovat. Čtyři detektivové, každý z nich jiný než ten druhý. Přesto zastupují zažité stereotypy své detektivní doby. Už jenom na začátku, když o nich nic nevíme, je tedy zajímavé pozorovat rozdílné postupy už jenom během ohledání mrtvého těla na pitevně. Celkový přístupu k vyšetřování je tady zobrazený hodně realisticky. Proto už od začátku vystupuje do popředí právě rok 1890, kde vyšetřuje Alfred Hillinghead (Kille Soller) a rok 2023, kde jsme s Shahara Hasan (Amaka Okafor). Doba, kdy se detektivovi nadřízení vysmáli za nález důkazu otisku prstu a doby, kdy nebýt otisku a DNA, tak se nevyšetří skoro nic. Nulový důkaz a hlavní důkaz. Stejně jako jejich osobní život, na kterém je vidět, že se naše společnost už alespoň trochu posunula. Podobně jako detektivové z roku 1941 a 2053. Kdy se Charles Whiteman (Jacob Fortune-Lloyd) snaží zorientovat nejenom v sobě, ale i ve válce, přičemž Iris Maplewood (Shira Haas) v tom má jasno možná až moc. Protože zjistit pravdu bolí víc, než žít ve lži. Na téhle minisérii je vidět, že se tvůrci rozhodli nijak zvlášť nekomplikovat děj, protože věděli, že mají pouze osm dílů k odvyprávění toho, co mají plánu. A možná o to víc je třeba si Těl vážit. Nejedná se o žádnou natahovanou podívanou o cestování v čase ani tajemné mystery, které ztroskotá na nízké sledovanosti, kde divák nedojde uspokojivému konci. (Přirovnávat k Dark a 1899 mi přijde úplně mimo.) Děj dojde z bodu A do bodu B a odpoví na to hlavní. Proto se pro mě Těla stala tak rychle příjemnou žánrovkou. Každá doba, kdy se děj odehrává je zobrazena uvěřitelně a herci jsou vybraní skvěle. Celé je to uchopené srozumitelně. A momenty, kdy je divák napřed, protože vidí děj na všech hřištích, jsou skvěle zpracované. Od navázání scén a dialogů, po vizuální propojení a přechody. Ano, některé věci jsou místo logiky vysvětleny jakousi vnitřní logikou chápání postav. Prostě to tak intuitivně cítili. To za mě na druhou stranu funguje mnohem lépe než činy, které nelze vysvětlit vůbec žádným způsobem. Nebylo by to správné cestovaní v čase, kdyby nebylo uspokojivě vysvětleno, proč se všechno děje. A to tady funguje na jedničku. Motivace hlavního (nechám už na každém, zda pro jeho popis použije stejné slovo jako já) padoucha jsou dostatečně popsané a všechno spolu skvěle funguje. Byť je základ dost sobecký. Přičemž jednotlivé dílky puzzle si budete skládat sami. A budete fandit, aby postavy co nejdřív zjistili to, co vy už víte/tušíte, dali si vše dohromady, a budete jim přát šťastnou cestu a především její konec. Slibuji, pořádně si to s nimi prožijete od začátku až do konce. Pere se ve mě potřeba napsat, aby se na to podíval každý, kdo má na tuhle skoro osmi hodinovou cestu čas. Protože Těla za to rozhodně stojí. Byť uznávám, že v podobně laděných žánrovkách tahají za kratší provaz. Ale jenom o trochu. Na konci je od diváka navíc vyžadováno, aby s příběhem a s tím, co právě viděl, ještě chvíli žil. Což je v dnešní uspěchané době to největší zlo, co muže umění od svého příjemce očekávat. A je už jenom na vás, jestli se na konci usmějete nebo budete umírat touhou po epilogu, který vás povede za ručičku jako malé dítě. Pokud máte podobné věci v oblibě, bylo by velkou chybou Těla vynechat. 90%. () (menej) (viac)