Vraždy podľa predlohy

Pro masové vrahy byla postrachem. Energická doktorka z fotek zneuctěných a znetvořených žen kápla na pohnutky vraha a možná i na to, co měl zrovna na sobě. Jenže jedna návštěva dámské toalety, na které číhalo pěkné hovádko, všechno změnila. Z bytu od té doby nevychází, zlomená a úzkostlivá se straní okolního světa. Jenže o pár měsíců později jiný násilník udeří. A tenhle rafinovaný sériový vrah není žádné ořezávátko, takže vyšetřovatelé v čele s Holly Hunter potřebují veškerou možnou pomoc. Rutinér Jon Amiel předložil poměrně svižný thriller, hraje si s detaily, dokáže gradovat děj, s napětím a atmosférou to umí. Navíc má dva trumfy: úlisného maniaka Williama McNamaru a živočišnou Holly Hunter, která dokonale zastínila hlavní hvězdu Sigourney Weaver. Mimochodem zbožňuju americké thrillery, ve kterých hlavní oběť/postava zoufale/zmateně hledá své léky na předpis. Jakoby je potřebovala vůbec poprvé. Dvojice scénáristů sice občas sáhne k berličkám, vesměs ale naplňuje moji představu o poctivé kriminálce. Do šedi průměru nezapadla ani po letech. Možná právě proto ty čtyři hvězdy. (11.10.2017)

Thrillerů a krimi filmů, kde nejen policisté ve dne v noci nahánějí nějakého vraždícího úchyla, se objevilo v devadesátých letech jako hub po dešti, prostě pro diváky i producenty atraktivní téma. Společným jmenovatelem většiny z nich bývá peripetie, kdy už i policistům je jasné, kdo je pachatelem, nicméně než je skutečně dopaden, stačí jim obvykle pozabíjet i několik dalších lidí. Vraždy podle předlohy patří k řadě těchto snímků, pro někoho atraktivních, ale pro mě tuctových, neboť jak se říká, opakovaný vtip přestává být vtipem. Předem odhadnutelný děj, vlastně sotva film začne, už alespoň v nárysech tušíme, jak dopadne, a tak se ze slibně vyhlížejícího thrilleru stává nuda... (27.01.2012)

První filmový scénář Ann Biderman, kterýžto námět vypadá slušně, ale při dvou hodinách ho zabíjí opravdu nelogické, nebo minimálně totálně pitomé chování policistů. Jak toho, který se vydá k houkajícímu alarmu ven, když má hlídat byt Helen Hudsonové, tak i následně inspektorky Monahanové. Mimochodem, alarm po chvíli slyšet není a polda pořád nikde. Zločinci to měli dost jednoduché. Vyšetřování se táhne a veškeré napětí se pořád točí kolem bytu soudní psycholožky. Vedle takových filmů jako Sběratel polibků či Sedm snímek s podobným námětem neobstojí. (20.09.2023)

Videl som tento film asi pred desiatimi rokmi. Dnes som si ho pozrek znovu a ani po case nestratil nic zo svojej kvality. Jedna sa o inteligentni thriller z dobrym scenarom a zaujimavym nametom. Film mal vsak jednu velku smolu, pretoze v tom istom roku vysiel ovela lepsi thriller Sedem, z ktorym sa tento film aj ked je celkom putavy nemoze ani z daleka porovnavat. Priemerne vykony Holly Hunter a Dermota Mulroneya vysoko prevysuje vyborna Sigourny Weaver. (22.10.2009)

Alien je Alien, aneb jak se po fenomenálním úspěchu vezlá nezapomenutelná Elen Ripley pouze a jenom na vlně svého slavného jména. Jestli měl být Copycat originální a intelektuální kriminální thriller o masových vrazích, tak se rozhodně nepovedl tak jak měl. Klady ? Neskutečná Holly Hunter, výtečný Mulroney a i Sigourney v roli duševně ne příliš vyrovnané psycholožky se za svůj projev nemusí stydět. Zápory ? Neslaný nemastný scénář, spousta nedotažeností a úletů, nevyrovnané napětí, proměnlivé tempo a jednoduše příliš okaté televizní zpracování. Snímek který zapadl do šedi a průměru současného Hollywoodu. (20.07.2007)