Na útěku

Už je to nejaká chvíľka čo som naposledy písal recenziu, ovšem Moving si ju jednoznačne zaslúži. Nepamätám si, ako som ho našiel, ani prečo som sa rozhodol uprednostniť ho pred tým všetkým, čo mám vo watch liste, ale musím sa priznať, že to absolútne neľutujem. Ide totiž o presne ten seriál, ktorý raz ročne vyprodukuje Kórea, ktorý svojimi kvalitami predčí snáď úplne všetko podobné žánrové. O postavách sa snáď nemá ani význam baviť, už Bulgasal ma presvedčil, že kórejci jednoducho vedia na týchto svojich siahodlhých stopážach nadviazať puto medzi divákom a charaktermi tak, ako snáď nikto. Super hudba, zimomriavkové scény a krásna idea, zabalená do sviežeho kabáta. O tých dobrch veciach sa však ani zďaleka neoplatí písať toľko, čo o tým nepodarených, keďže dúfam, že tieto sa do druhej série zlepšia. Ironicky, najväčším problémom seriálu Moving sú pacing issues. Strávime síce s postavami 20 dielov, ale dej sa nezdá byť dostatočne vykrištalizovaný, aj napriek tomu, že celý čas baví. Čiže aj keď sme strávili s postavami tak veľa času, stále mám pocit, že by som chcel vidieť viac situácií s Ganghoonom alebo Bang Kisuom. Druhý, môj osobný, problém je rozdelenie na tretiny, kedy tá prostredná nie je ani zďaleka taká zaujímvá ako tie zvyšné, čiže prehrýzť sa cez tie love story keď som vedel, že môžem sledovať Huisoo a Bongsoka bolo celkom utrpenie. Posledná neveľmi podarená vec je nedotiahnutosť niektorých príbehových línií a motívov. Hovorím teraz napríklad o šikanovanej spolužiačke alebo o Frankovi, ktorí sa objavujú v prvej tretine len na to, aby až do konca zmizli a v posledných piatich minútach triumfálne ukázali na kameru svoju tvár, s výrazom kričiacim na diváka "gotcha!". Koniec mi ani nepripadá ako koniec, než ako začiatok, s množstvom materiálu čakajúcim na spracovanie. Podobne ako Jewjutsu Kaisen, kedy prvá séria je len akýsi prológ, akési ticho pred búrkou. Tl;dr: Veľmi dobre napísaný a zrežírovaný a zahraný a ja neviem čo ešte seriál, ktorý určite odporúčam; aj napriek toľkému počtu epizód. Už dávno sa mi nestalo, že by ma niečo takto bavilo sledovať. 80%, 4* (28.02.2024)

Na útěku je vážně dobrý seriál! Všechny ty postavy jsou prostě úžasné. A protože se jim scénář věnuje dostatečně, jako vážně dostatečně, tak prostě přirostou k srdci, protože jsme s nimi na tak dlouhém životním prostoru. Tomu pomáhá právě způsob vyprávění. Začne se v přítomnosti, která sleduje osudy dvou spolužáků na škole, která je speciální stejně jako oni dva. Abychom se potom vrátil do minulosti, kde zůstaneme poměrně dlouho. Prostě aby bylo jasný, proč se jejich rodiče chovají tak, jak se chovají. Proč jsou jací, jsou. A proč mají své důvody, aby se o své děti báli. Jenže během toho se totálně změní žánr. Spíš bych řekla, že je pro mě těžký jmenovat žánr, který tam není. Z nadpřirozého teen dramatu, kde sice někdo sem tam umře, je najednou dost inteligentní špionážní podívaná, zároveň brutální řezničina, se spoustou momentů, kdy mě míra (fakt velká!) romantický linky vážně mile překvapila, protože je to strašně fajn napsaný (v obou rodinách), přičemž se tím ještě k tomu táhne celá ta linky nekonečné lásky k dítěti, pro které uděláte všechno, aby jste nepřišli i o něj, protože je zlo zpátky. A ještě silnější. A během vyprávění minulosti do sebe všechno krásně zapadne, aby přišel závěr, opět v přítomnosti. A všichni to konečně začali brát vážně. Protože je tenká hranice mezi potřebou být svobodný takový, jací jste, a neohrozit životy těch, na kterých vám záleží.    Úžasný postavy, dobře zahrané a skvěle zpracované, zahrané, natočené. Na útěku totiž není seriál, u kterého se může stát, že by se vám nelíbil po dějové stránce. Je v něm totiž přesně to, co se očekává od daného žánru, a přesně to tedy ku spokojenosti dodá. Spíš jde o to, zda někomu nebude vadit struktura vyprávění a koncepce dílů samotných. Ale když se na to někdo podívá z dálky, dává to takhle dokonalý smysl. Tohle se moc povedlo. Po dokoukání se ve mě pere potřeba pokračování. Protože je jasný, že tohle nikdy neskončí. I kdyby nebylo tý potitulky. Jenže fakt by to pomohlo příběhu? Není nejdůležitější ta hlavní myšlenka seriálu, která je na konci naplněna? Což postavám postavám dává sílu zvládnout všechno to, co přijde potom? I bez potřeby, abych to já jako divák viděla, protože jsem sobec? Jenom říkám... (21.10.2023)

Presne to je ten prípad, keď čakáte málo a dostanete viac. Oveľa viac.  Kórea opäť udeľuje lekciu z toho, ako sa robí dobrá televízna zábava. Čo tam po konci. SPOILER: Keď tak nad tým uvažujem, to by bolo niečo, ak by v budúcnosti prípadný potomok tých dvoch mladých zdedil po nich schopnosť lietať, zosilnené zmyslové orgány, silu a navyše schopnosť regenerácie tela. Superhrdinovia od Marvelu sa môžu zahrabať pod zem. (20.09.2023)

Po dokoukání posledního dílu musím uznat, že korejci prostě umí, a umí to na výbornou. Takže po 1. sérii Hry na oliheň, divňáku Devils, a teď i po 1. sérii tohoto skvostu shledávám, že dosud víceméně ignorovat jihokorejskou produkci byl neodpustitelný hřích, který musím napravit. (14.03.2024)

Jedná sa o veľmi generický Kórejský snímok, ktorý som absolútne nečakal, že bude až taký dobrý a kvalita efektov bude až priam filmová. Som veľmi milo prekvapený z tohoto superhrdinského kdramatu zaradeného do rozdielnej budúcnosti, ako tej našej a myslím si, že tento seriál si určite zaslúži aj tú druhú sériu, keďže 20. diel skončil docela s otvoreným koncom plných otáziek. Samozrejmosťou sú tu veľmi dobre zapracované postavy do deja a všetko je vždy divákovy dobre vysvetlené. Čakal som od toho úprimne menej a dostal som omnoho, ale že omnoho viac. Taktiež sa nebáli absolútne tej krvy a celkovo gore počas celého seriálu. 4/5, 1 hviezda dole za docela nerozvinúty vzťah medzi dvoma hlavnými mladými postavami, ktorý sa nejak počas celého filmu moc nehýbal a bol instantne uzavretý behom poslednej epizódy, možno 2. séria to vyrieši... (05.01.2024)