Piano

Drama němé ženy a její dcery o kolo piána. Na mě moc uhlazené a romantické. (05.07.2008)

Asi jsem divná ženská, ale z chování hrdinky jsem pobrala kulové. Celý film se chová hrozně nelogicky (tedy nelogicky i na ženské myšlení) a jako rozmazlená sobecká dámička, co neví, co chce, a tak otravuje všechny kolem. Její chování mi bylo tedy absolutně nesympatické, sympatická mi však byla herečka a její vzezření, ta to celé zachraňuje. Asi tenhle typ filmů není pro mě, protože mě to vůbec nevzalo, jak by mělo. Očekávala jsem hodně, dostala jsem drobky. (10.03.2010)

Hudba zde vyjadřuje pocity i slova, zprvu jsem byl skeptický, ale posléze jak se rozvíjel děj, se má očekávání zcela rozplynula a celá zápletka dostala jiný spád. Nadchlo mě to a překvapilo zároveň, pak nastala chvíle, jak to celé dopadne. Musím uznat, že jsem podcenil rozvoj děje. Oceňuji hudební doprovod filmu a herecký výkon Holly Hunter. (08.01.2015)

Veľmi zaujímavá téma, super kvalitné spracovanie, výborné herecké výkony, super hudba. Odporúčam pre každého. (29.01.2015)

Hudba nádherná, herecké výkony skvělé, jen příběh je na dvě hodiny dost nedostačující. I když se jedná o zajímavý romantický a tragický příběh, tak to není dost originální na to, aby mě to celé dvě hodiny bavilo, jelikož mi již v polovině bylo jasné, jak to skončí. Film je to dobře natočený, ale asi to není můj šálek čaje. (28.02.2015)

Nevím, asi jsem na to špatného pohlaví anebo jsem to viděl zatím ve špatnou dobu. Nádherná hudba, záběry a vynikající výkony herců (především Holly Hunter je až úžasne přesvědčivá), ale bohužel nic moc víc. Do doby než zasvištěla vzduchem sekera to dokonce bylo velké zklamání. Onu lásku mezi Bainesem a Adou jsem neviděl a velice odvážné záběry měly spíš opačný efekt. Zkrátka jsem čekal mnohem větší hloubku, která naštěstí alespoň částečně v závěru přišla. Uvidíme, třeba se na Piano podívám za pár let a hodnocení bude trošku jiné...A jinak mě taky dostalo, že chudák Sam Neill zase hrál paroháče:-) (25.11.2008)

Není to strhující, ani výjimečný milostný příběh. Ale i tak patří k tomu lepšímu, co jsem v poslední době měl možnost vidět. Co dělá tento film zajímavějším, je střet civilizovanějšího života s tím syrovějším a naturálnějším. Je příjemné sledovat zdrženlivost, odtažitost i probouzenou živočišnost hlavní hrdinky. A ještě příjemnější je poslouchat hru na piano, která jedny vnitřně znepokojuje a ty druhé uchvacuje. V hlavní roli se představuje kultivovaná a tápající Ada McGrath (šarmantní Holly Hunter), ke které většina lidí hledá cestu obtížně. Často ji ani nenajde. Každé její gesto se bezmála stává příkazem pro ostatní. Je obrněna hradbou mlčení a snad jen zvědavost a probouzející se živočišnost jí smýkají ze strany na stranu. Něco nakonec musí skončit, aby něco jiného začalo. Volání o pomoc může vyústit v pokus o extrémní čin. Život se ale pokouší vyhrát. Je zde George Baines (zajímavý Harvey Keitel) v syrově jednoduchém životě s náhlou spalující tužbou po vznešené eleganci. Uhrančivost přináší dilema a nutnost rozhodnutí. Dále je tu Alisdair Stewart (dobrý Sam Neill) s bolestivým pokusem po spořádaném rodinném životě. Jeho potlačované touhy vyplouvají na povrch formou žárlivé svárlivosti, aby se poté stále pokoušel nalézt v sobě lidskou duši civilizovaného člověka. Čtvrtou výraznou postavou je Adina dcerka Flora (sympatická Anna Paquin). Ta touží po větší pozornosti své matky a neprozřetelně ji trestá po dalším a dalším přehlížení. Z dalších postav: Alisdairova puritánská teta Morag (Kerry Walker), její štěbetající služka Nessie (Geneviève Lemon), či zástupci maorského obyvatelstva Hira (Tungia Baker), náčelník Nihe (Te Whatanui Skipwith) a Hone (Pete Smith). Nepůsobí to na mě dojmem typicky banálního příběhu z červené knihovny. Je tu fascinace živočišností, touha po velikosti života a tolik soukromých přání po hltání elegance. Uhrančivost, která spaluje vše a přesto má sílu znovuzrození a obrození. (20.06.2016)

Nuda k posrání #134. Viz Osvícení. 30% (07.09.2022)

Pribeh nemej Ady, ktora prichadza so svojou dcerou na ostrov za svojim novym manzelom. Vlastne ide pribeh jej piana, ktore ostava lezat na plazi,osamotene, tak ako Ada v nehostinnej prirode pri muzovi,ktory je jej uplne cudzi. Piano je drsny pribeh o tom, co clovek spravi pre to, aby si zachoval jednu z mala veci, pre ktore sa mu oplati zit. Film je v podstate od svojho zaciatku znacne pochmurny a surovy, teda taky ako je miesto,na ktorom sa odohrava. Obrovsku nehu (snad aj urcitu kultivovanost v nehostinnej divocine) do nho vsak prinasa Adyna hra na piane a teda zvacsa povodna hudba Michaela Nymana, ktora je nadpozemsky krasna. Osobne pre mna ostava problemom nedoriesena motivacia Adynej dcery, ktora svoju mamu umyselne dva krat zradi (a paradoxne nosi anjelikovske kridla) za co Ada trpko pyka. (04.08.2006)

Jsem v pokušení říct, že jenom za Nymanovu hudbu, ale nejde to. Ještě nikdy jsem neviděl film, v němž by se mi před očima tak nádherně ztělesnila ženská sexualita, něha a (chápejte to nepejorativně) tělesnost. Možná právě proto, že ženskou nahotou tak šetří. Film, u kterého mi v každé erotičtější scéně mrazilo a tep stoupal zároveň. Nevím proč, jde prostě jen o pocit. Lepší než Piková trojka, protože se to oebjde bez vulgarity. Když se zamýšlím například nad filmy jean-marca Barra nebo Antoina d´Agaty, které se k čistě tělesné lásce a spojení vyjadřují z mužského hlediska, nemůžu než uznat, že v jejich pojetí nejde o nic jiného než o dvouhodinovou "š*****u" a vlastně je mi za nás chlapy dost stydno... (13.11.2008)

51. Zlatý Glóbus za rok 1993 - cena (1) - *Nejlepší herečka (drama) - Holly Hunter + nominace (5) - Nejlepší film (drama), Nejlepší herečka ve vedlejší roli - Anna Paquin, Nejlepší režie - Jane Campion, Nejlepší scénář - Jane Campion, Nejlepší hudba - Michael Nyman (13.12.2008)

Nádherný film to určitě je, k uplné dokonalosti by mi stačilo prohodit charaktery herců hlavních mužských představitelů, protože jsem prostě doufala, že zůstane se Samem Neillem, což je asi špatně......jinak nádherná hudba, prostředí a asi nejlepší herecký výkon Anny Paqiun, jaký jsem zatím měla možnost vidět. (16.08.2010)

Anička Paquin je zde prostě úžasná, nemohla jsem z ní spustit oči! Bez ní by to byl jen průměrný film o jednom netypickém trojúhelníku. 80% (25.06.2011)

Je to jeden z tých vzácnych filmov, ktorý nie je len o príbehu alebo niektorých postavách, ale o celom vesmíre cítenia. 10/10 (28.05.2021)

Sofistikovaný Harlequin pro oduševnělé intelektuálky. Projděme si vrstvy a propojení: (a) příroda - moře (modrá), les (zelená) - když prší, spojují se tyto dvě barvy v jednu (b) rozum - to je zákon usekávající prsty a ten reprezentuje muž. Spojení (a) s (b) provádí žena - ta je svou vášní ponořena v přírodě a rozum se v ní transformuje do hudby - matematické přesnosti tónů. Někteří muži (Neill) neumí ženě naslouchat, neumí na ni hrát a výsledkem je disharmonie. A někteří muži (Keitel) cítí přírodu a tedy i ženu - i když to vůbec nejsou vzdělanci. A ženy? To samé. některé se odtrhly od své přírozenosti a pro ně Ada hraje špatně (viz scéna močení v lese). Film: prvoplánový patos můžeme krájet, režiserka miluje Keitelovo tělo a jeho psí pohled, prvoplánová barevnost, záběry malosti člověka proti přírodě... Ale je to solidní řemeslo. Tři hvězdičky - průměr. (26.10.2008)

Krásný film, anebo spíše, krásné obrázky a smutné, místy až příliš drásavé milostné drama v symbióze s nádherným soundtrackem... Piano je především svým soundtrackem a pak teprve filmem. (05.11.2008)

Velmi působivý, dynamický film. S kým tohle ani trochu nehlo, tak to nevím. Všichni herci si počínali skutečně výborně. (08.10.2009)

Tenhle film mě dostal... (30.05.2011)

Takových filmů mnoho není. Jsem rád, že mne to strhlo, a že jsem si to prožil s nimi. Bylo by mi to líto, kdybych těch emocí nebyl schopen. 100% (10.07.2011)

Piano je bez pochyby výjimečný snímek. Chvílemi bilancuje dost na hraně, ale vždycky ze všeho dokáže krásně vybruslit. Erotické dusno by se chvílemi dalo krájet a to přibližování se dvou tak rozdílných postav opravdu stálo za to vidět. Hlavní herecké obsazení bylo opravdu vybráno s vkusem a herci předváděli vynikající party. Co se týče hudby, netřeba asi komentovat, mnozí soundtrack považují za jeden z nejlepších, který kdy vznikl. Já takto soudit nemůžu, jen musím konstatovat, že mně se hudební podklad velmi líbil a skvěle dokresloval tamní atmosféru. Pokud vezmu v úvahu, kdy byl film natočen, je "Piano" pro mne skvost mezi romantickými dramaty 90. let. Když jsem si prohlížela hodnocení zde na ČSFD, chápu některé uživatele, kteří snímek ohodnotili nejvyšším počtem, já jsem ve skrze na vážkách, film musím zhlédnout ještě jednou, abych jej byla schopna plně zhodnotit. (17.09.2011)