Kľúč svätého Petra

Letos hvězdičkově nadělovat nebudu, protože jsem to nedokoukal. Od začátku mě to ničím nechytlo, vše jak vyšťavený kadáver. Jediné, na co bych rád upozornil, jsou "ťunťoviny" - těch jsou naše tak zvané vánoční pohádky plné. Já nevím, kdy to Janákovi a spol. dojde, ale ťunťoviny nedělají humor ani pohodu. Prostě ze sebe pár jinak nepochybně schopných herců dělá ťunťata, aby se při sledování bavila těžko početně definovatelná divácká skupina, jejíž útroby se změnily na rybozpracovatelský maloprovoz. Jinak pohádka za mě úplně o ničem, zbytečná jak vánoční papír - jednou použiješ, pak šupky hupky do kamen. (25.12.2023)

Karel Janák za mě dokázal vyšperkovat řemeslo Štědrovečerní pohádky tím, že natočí něco levného, víceméně neurážlivého a hodně mdlého. Podívat se na Janákovo dílo jako tradici jednou za rok nesníží divákovo IQ jako například pohádky, které pro ČT točil Zděnek Zelenka, ale nezasloužíme si víc? Zvlášť když se pak divák podívá na klasiky jako Tři oříšky pro Popelku, Noc na Karlštejně, Anděla Páně nebo jiné Vánoční klasiky. Oceňuju Hudského snahu vždycky nějak zvrátit jedno malé pohádkové klišé, ale je pro mě otázkou jestli není čas na trochu větší změnu. Bohužel česká definice "pohádky" je velmi pro tvůrce svazující. Aspoň pro základ: 1) Nedělejte 3 pohádky ročně, stačí jedna. 2) Odprostěte se od dávno vytěžených témat princezen, čertů a pravé lásky a zkuste jiné prostředí nebo příběh. 3) Zkuste na to jít upřímně a ne tam jen strčit nesmyslné poselství, protože tam být musí. Stále máme, co říct. 4) Pokud není dobrý nebo kloudný nápad, pohádku vynechejte. Otázkou však jestli má cenu radit, jelikož Štědrovečerní pohádka je historickým relikem a možná už nikdo nechce žádnou změnu. Nezbývá nám tedy nic jiného než si sednout za televizi, poslouchat hašteření a hádky rodiny a dokoukat ŠTĚDROVEČERNÍ POHÁDKU ČÍSLO 32. (25.12.2023)

Lukáš Příkazký je jako vodník kouzelný, až ho je do téhle pohádky škoda. Moc se mi líbil! Jinak to byla slátanina s podivnými, nepohádkovymi slovními obraty (drát do ucha), otravně cvrlikajícími zpěvavci a defilé nezajímavých, zoufale nepohledných postav v čele s hranatým smrkovým prknem a šišlajícím Nárožným. Nezachránilo to ani jindy spolehlivé duo Remundová- Novotný. (24.12.2023)

Karel Janák to pomalu dotáhl k titulu ,,popravčí českých štědrovečerních pohádek" a natočil další unylou a mdlou - přesně podle mustru své nechvalně známé pohádkové manufaktury. Překvapující je snad jen to, že z výrobního pásu sjela letos právě na Štědrý večer pohádka vysloveně antikřesťanská - lepší než věčný život za nebeskou branou na nebesích zní letos volba smrtelného života pozemského - to byl od dramaturgů České televize asi nějaký podvratný smysl pro černý humor, nebo jak si to lze vysvětlit? :-) (24.12.2023)

Štědrovečerní pohádku České televize měl již téměř tradičně na svědomí režisér Karel Janák, bohužel se ale znovu ukázalo, že Korunní princ se asi jen tak znovu konat nebude. Pozitivem jsou rozhodně neokoukané tváře v hlavních rolích (Filip Březina jako muzikant Tobiáš a Sára Korbelová jako princezna Viola), scénář ale nepřichází s ničím příliš originálním, a tak pouze spojuje motivy z výrazně povedenějších pohádek, jako je Anděl Páně (křesťanské relikvie a postavy) nebo Bambitka (dvojice zlotřilých rádců). A jakkoli si vážím pana Nárožného, jeho neustálé obsazování do role otců sotva plnoletých princezen už nelze brát ani jako špatný vtip. 3* s přivřenýma očima. (14.01.2024)