Tajomná pokožka

Čistý film o špinavých věcech. (SPOILER WARNING) Při sledování výtečné adaptace prvotiny kansaského spisovatele Scotta Heima (*1966) člověka až mrazí, když si uvědomí, s jakou chladnou obyčejností vypráví o zneužívání dětí (viz obsah). Vytvořením dojmu všednosti, až každodennosti, se zkušenému nezávislákovi Greggu Arakimu (*1959) podařilo jednak se vyhnout nabízejícímu se patosu, a jednak skvěle předestřít pocity dětí, jež se se sváděním ze strany dospělých setkají (bezelstně dospělým věří, že je to normální). Podobně jako Viscontiho Smrt v Benátkách (1971) tak působí i Mysterious Skin velmi čistě, nekonfliktně: není tu nikdo, kdo by moralizoval (jako v rozporně přijatém Notes on a Scandal /2006/), nejde o zákeřné rodinné spiknutí (veleúspěšná dánská Rodinná oslava /1998/), chybí tu juxtapozice náboženství a pedofilie (na níž stojí Almodovarova Špatná výchova /2004/) či konflikt v rodině (My Own Private Idaho /1991/). Idyla je téměř dokonalá: pro teenagera amerického maloměsta jakoby nebylo nic normálnějšího, než na hřišti sbalit dalšího kunšafta (postava Erica, kterého jedinečně ztvárnil Joseph Gordon-Levitt), popřípadě si výpadky paměti (jež vytěsnila trenérovo svádění) vyplnit sny o únosu mimozemšťany (postava Briana). Odtržení lásky a sexu nemůže být důslednější. O to zrádnější a bolestnější je pro oba hrdiny konečné uvědomění si své minulosti. Film lze vykládat různě, já bych se spíše než k "odpudivému melodramatu" (BBC) přiklonil k "nejdojemnějšímu filmu o zneužívání dětí, který jsem viděl" (Roger Ebert). Jisté je, že Gregg Araki (jinak vystudovaný filmař a producent) tímto dílem potvrdil své místo v novodobém proudu filmů zvaném New Queer Cinema, do něhož jsou řazeni ještě například Gus Van Sant (zmiňované My Own Private Idaho) či John Cameron Mitchell (naposledy Shortbus /2006/). I když už Mysterious Skin neoplývá tak otevřenou snahou šokovat, kterou se vyznačovaly Arakiho předchozí filmy (Zkurvená generace /1995/), svou "normálností" je o to působivější. Koneckonců do svého programu si ho zařadily věhlasné festivaly jako Sundance či Benátky. (02.01.2008)

Silné téma a silné zpracování. Filmů o zneužívaných dětech už bylo natočeno relativně dost, ale nevybavuju si, že bych někdy narazila na takhle přímé a osobní pojetí. Přitom se mi líbí, že se tvůrci nepokoušejí zneužívání nějak paušalizovat, leda snad kromě nevyhnutelného závěru, že je to pěkný svinstvo. Ze dvou hlavních postav se s tímhle bezva zážitkem z dětství každá vypořádává po svém: z jednoho se stal "skaut v civilu", co si radši namlouvá, že ho uneslo UFO, druhý si přivydělává obzvlášť pro maloměsto velmi svérázným způsobem a sere na všechno a na všechny. Na první pohled tihle dva nemají naprosto nic společného, a přitom se nakonec dostanou z bryndy, až když najdou jeden druhého. Na toho Gordon-Levitta si teda budu muset dávat bacha... (02.08.2010)

Nikdo by si nikdy nechtěl projít tím, čím si prochází hlavní hrdinové v tomto filmu. Strnule jsem seděla na gauči a sledovala dění ve filmu. Když se člověk zamyslí a uvědomí si, že tohle se děje i ve skutečnosti, přepadne ho jakási "hrůza" z toho, co se děje, co naše oči ještě nikdy nespatřili či nespatříme, ale přitom je to všude kolem nás. Po světě se pohybuje spoustu dětí a dospělých lidí, co již od raného dětství na srdci nosí obrovské břímě a snaží se zatlačit vzpomínky co nejhlouběji do sebe, až jednoho dne se vše vyvalí na povrch a nikdy byste nevěřili jak zdrcující minulostí si museli projít. (30.09.2011)

New-queer-cinema Geygg Araki a jeho indie trochuúchylárna, kde sice nečekáš na pointu (protože ji brzo uhádneš), ale můžeš si užít půl tuctu divnopostav (wicked malej Neil, gíkovskej moula Brian, ta holka co ji pravidelně unášej mimozemšťani, ...). Co se týče pohledu do světa mladíků co prodávaj svůj án, tak je lepší třeba česká Mandragora...ale zatímco tam vypadaj ty drsný scény spíš srandovně, tak tady to pedofilování působí občas tak nějak laskavě. #skoroRodinnýFilm (75%) (18.02.2018)

A další hřebíček do rakve zelených mužíčků - aneb vývojová psychologie v praxi. Sice se film na svět dívá jenom růžovými brýlemi (doslova) nebo zelenými, ale přesto myslím, že je o to reálnější... Lidské vědomí má úžasnou moc vytěsnit události, které se staly nebo se dějí, ale film není jen o tom, protože to by ho diváci vytěsnili vzápětí také. Je o hledání, nalézání, ale také o tom, jak láska může vzbudit nenávist... (18.10.2009)