Don't Deliver Us from Evil
Don't Deliver Us from Evil
Obsahy(2)
Počas letných prázdnin, trávených vo vidieckom rodinnom sídle sa dve znudené žiačky katolíckej internátnej školy Anne (Jeanne Goupil) a Lore (Catherine Wagener) rozhodnú začať slúžiť Satanovi. So svojím okolím rozohrajú sériu zlomyseľných a krutých hier, ktoré napokon budú mať nedozerné následky. (Karamanlis)
Recenzie (15)
Naprostá srdcovka a jeden z mých nejoblíbenějších francouzských filmů. Výborný námět, krásné venkovské prostředí a dvě dokonalé představitelky andílků, doslova s ďáblem v těle, dělají z tohoto filmu výraznou a nezapomenutelnou klasiku. Žánrem jde spíš o sociální drama (tady výjimečně souhlasím s uživatelem darkrobyk v tom, co ještě je a co už není horor), avšak s velmi tíživou, místy až skličující atmosférou a děsivě úderným závěrem. Mučení kočky i zabíjení ptáčků je tu natočeno relativně citlivě, rejža evidentně nebyl žádný sadista a s tím co ve filmu muselo být se popasoval se ctí. Takže ani milovníci zvířátek (mezi které se řadím) nemusejí mít z filmu strach :) . Vřele doporučuji všem. ()
Poněkud brutálnější verze Sedmikrásek V.Chytilové. Dvě děvky, pardon, dívky, se rozhodnou páchat zlo (tedy býti zkažené). Není zde zdůrazněno, jako v Sedmikráskách, je-li důvodem celková zkaženost světa. Lore je spíše ve vleku Anne, která škodí lidem snad z čiré radosti. Lore je o krok zpátky, má obavy, není si jista, zda veškeré jejich konání je správné. Dojde-li však na činy, pak se Anne plně vyrovná. Hra s muži končívá téměř na hranici znásilnění (což by jim jistě nejeden divák přál), a když jde opravdu do tuhého, pak hra končí a nastupuje skutečné ZLO. Film nešetří nahotou a smyslnými scénami, které však již v době internetu prošpikovaného pornografií nemají tu původní sílu. I když se muži dostávají do rolí obětí, netřeba jich příliš litovat, jelikož si za své jednání mohou sami. Nejděsivější momenty snímku tak představují mučení kotěte a vraždění ptáků - pohled na umírajícího kanárka by dnes ochránci zvířat asi nevydýchali. Původně jsem čekal satanský horror, ale jedná se o sociální drama, o výpověď o světě, ve kterém žijeme. Byť je film místy mírně napínavý, tak žánr horror nemá v charakteristice snímku co pohledávat. Horrorového zde nakonec není nic. Některé scény jsou lehce předvídatelné - např. noční plavba na loďce po vykonání obřadu stejně, jako závěr, ke kterému vše nevyhnutelně spěje. Očekávaný konec potěšil. ()
...a nezbav nás od ničeho zlého. Třetí moje setkání s tvorbou Joëla Sériy a už mi začíná na základě hlavních postav ze všech viděných filmů plně docházet, že pan režisér zřejmě trpí značnými erotickými úchylkami nebo se v nich alespoň slušně vyžívá. Každý další Sériův film znamená pro mě tak trochu menší šok, ještě jeden nebo dva kousky a pomalu začne konkurovat i Bertrandu Blierovi. :D Když jsem necelé 2 týdny zpátky napsal u Comme la lune (1977), že Séria se dokáže vyhnout obscénnostem a provokovat místo nich spíše psychologicky, tady to ovšem vzhledem na některé pedofilně založené scény včetně sexuálního násilí platí spíše tak napůl. Jenže co naplat, zase mě Sériův film nesmírně vtáhl, zase mě to bavilo a současně provokovalo s jistým přesahem tak, že mě ani chvíli nenapadlo sledování filmu vzdát. Navrch se Sériovi podařilo ve spojení s ústředním hudebním motivem i výtvarnou stránkou vytvořit k tomu nestoudně šílenému příběhu velmi pěknou poetickou atmosféru. Jak už to tady někdo jiný v komentáři výstižně zmínil, jsou to skutečně takové drsnější a temnější Sedmikrásky. Dvě nádherné mladé bytosti s bílým věnečkem kolem čela, které dle svých vlastních slov dělají vlastně samé nádherné věci... a já ještě dodám, že jsou to Sedmikrásky, které narozdíl od Chytilové úletu mají v sobě i něco jako psychologii postav a také souvislý děj, který i někam spěje... aneb kam až můžou takové provokativní dívčí rošťárny zajít, když samy neznají mezí a nikdo kolem nich nic netuší nebo je nemá šanci zastavit? Rozhodně pozoruhodné zneklidňující, k závěru i kriticky laděné dílko se stylovým dechberoucím vyústěním, které plně opodstatňuje i zařazení do horrorového žánru. [85%] ()
Ze začátku to byla jen nevinná hra, opravdu nevinná hra, dvou nejlepších sotva plnoletých nudicích se kamarádek, pocházejících z velmi dobře situovaných rodin, která ale časem přerostla až v chorobnou nenávist a páchání všemožného zla, ten pomalý ale efektivní sestup obou hlavních protagonistek do říše zla-odkud už asi není návratu, tu byl velmi dobře nastíněn. Rouhání, zakázané touhy a vzrušení, upsání se Satanovi a jiné zlomyslnosti, jako dráždění a provokování starších frustrovaných mužů, svatokrádeže, bezdůvodné mučení a zabíjení ptáků, žhářství a nakonec i vraždy...Tohle nemohlo skončit dobře...Obě mladé dívky byli přinejmenším roztomilé, spíš než horor, tak drama (se sociálně kritickým podtextem, a kritizující zároveň i katolickou církev), ano finální scéna je vskutku dokonalá, nezapomenutelná a zároveň i dost znepokojující. Místy děsivé, dnes už spíše k pousmání, ale dobrý (odvážný a výstřední) film to určitě ve své době byl a stále ještě je. Vyzdvihl bych ještě nádhernou kameru, při které jsem měl občas pocit že sleduji nějaký dokumentární film. Film byl prý francouzskými kontrolními úřady cenzurován, ale divák ho mohl vidět na filmovém festivalu v Cannes v roce 1971. Na DVD film vyšel v roce 2006 u společnosti Mondo Macabro. ()
Na můj vkus až příliš rozvláčné, s místy zmateným střihem, nicméně příběh o dvou náctiletých kamarádkách, které chodí do katolické školy a letní prázdniny tráví na rodinném sídle na venkově jedné z nich, má své opodstatnění a hlavně neskutečně silnou pointu. Ta zamrazí v zádech! Děj se odehrává během oněch prázdnin, kdy se Anne (dominantnější povahy) a Lore (andělská tvářička) zřeknou Boha a svoje duše zasvětí Satanovi. Začnou dělat věci, které se neslučují s křesťanskou vírou, jako třeba zabíjet ptáčky, pálit stohy, dráždit a provokovat mužský, přičemž nejednou dojde až k znásilnění. Nakonec se stane to nejhorší, kdy zlo nabírá na síle a v té chvíli film začíná gradovat a znepokojeně pulzovat. Co bych určitě vypíchl, jsou hlavní představitelky Anne a Lore, které se nebojí odhalit a některé scény jsou nejen na svou dobu velmi odvážné. Další silná stránka je hudba, která působí jemným barokním dojmem, v kontrastu s rouháním, mučením a znásilňováním. Rozhodně hodně zajímavý počin, který bych nenazval hororem, ale spíš psychologickým dramatem. ()
Reklama