Mais ne nous délivrez pas du mal

"Pod sukýnkou rohatý, Chytilová čumí... na tyhle dvě okatý. Jsou down, škodit umí." Dvě růžové broskvičky, které na nás zpod sukýnek vystrkuje samotný ďábel. Anne je jasná, v jejích očích to zlo i probleskuje, ale Lore? Tak sladká a nevinná? Tvářička andílka, ale své tělo používá jako zbraň. Koketování až na hranici znásilnění (zajímavý adrenalinový sport) a sněhobílé kalhotky jako rudý hadr na býka, zde starého vola, pasáka krav. Omlouvám se oběma Sedmikráskám Věry Chytilové, že jsem je kdysi považoval za zkažené a zlomyslné spratky. Kdepak. Světice to byly! Nanejvýš byly jen "maličko down". Zato tyhle dvě francouzské dívenky, to je úplně jiný level. Od satanské mše, přes mordování ptáčků a žhářství až po zabití člověka, to už je páchání zla na plný úvazek. Můj ty smutku, a přece mi jich bylo TAK líto! Navzdory své naprosté zparchantělosti byly jen v hloubi duše zoufalé a toužící po citu. A co že to vlastně bylo? Prý horor? Ani omylem. Že by sociální drama? Obžaloba šosácké a smrtelně nudné společnosti, všechna ta tíseň z dospívání a obavy z kyselého dospělého života, ubíjejícího a odporně sladkého, jak zápach tlející mrtvoly, ukryté pod stolem při svatební hostině? Nebo jen režisérovo vyznání vlastní víry - krvavá olejomalba na mladou a zpocenou kůži? Možná. Ať tak či tak, je to brutálně živočišná zábava. Radostná a svěží jako jízda na kole z kopce, bez šlapání, se široce roztaženýma nohama, kdy vítr fouká pod sukýnku a milosrdně vysouší zvlhlý rozkrok. Kapky potu smrtelného strachu z nudy a nicoty versus důvěrné holčičí špitání po večerce pod peřinou. Jako v životě - každému, co jeho jest. Anne a Lore si ve finále zvolily cestu absolutní svobody a nechaly své city vzplanout. Obrazně i doslova... (19.02.2014)

Mais ne nous délivrez pas du mal/Don't Deliver Us From Evil je film, ktorý v období svojho vzniku pôsobil oveľa viac šokujúco ako dnes. Režisér a autor scenára Joël Séria sa inšpiroval novozélandským prípadom, keď dve mladé dievčatá zavraždili matku jednej z nich a ktorý neskôr sfilmoval Peter Jackson; ten sa však v Heavenly Creatures viac sústredil na vzájomný vzťah dievčat. Séria do svojej snímky vložil skôr spoločenskú kritiku, zameral sa na katolícku cirkev, sociálne nerovnosti, odcudzenie a úpadok tradičných hodnôt. Postavy Anne a Lore a ich kamarátstvo sú poňaté pomerne povrchne, pozornosť je venovaná ich činnostiam, ktoré vyplývajú z nudy a pocitu nadradenosti bohatých detí. Snaha šokovať je zjavná už z obsadenia mladučko pôsobiacich herečiek (Jeanne Goupil a Catherine Wagener), ktoré sa vo svojich úlohách neštítia ničoho – zvádzania mužov, trápenia a zabíjania zvierat a nakoniec ani vraždy, hrali však tak dobre, že mi boli skutočne nesympatické, hlavne postava Anne. Zaujímavý je však fakt, že aj táto snaha o kontroverznosť má svoje hranice: Séria pokojne zobrazuje naturalistické scény takmer znásilnenia, ale homosexuálna tématika je pre neho tabu a odkazuje na ňu len slovne. Vo filme po celý čas znie jeden hudobný, takmer náboženský motív, ktorý zvýrazňuje skazenosť dievčat oproti ich mladému veku. Konečný pocit vo mne ešte musí dozrieť, ale toto odvážne dielo rozhodne má svoje kvality. (14.08.2009)

Na můj vkus až příliš rozvláčné, s místy zmateným střihem, nicméně příběh o dvou náctiletých kamarádkách, které chodí do katolické školy a letní prázdniny tráví na rodinném sídle na venkově jedné z nich, má své opodstatnění a hlavně neskutečně silnou pointu. Ta zamrazí v zádech! Děj se odehrává během oněch prázdnin, kdy se Anne (dominantnější povahy) a Lore (andělská tvářička) zřeknou Boha a svoje duše zasvětí Satanovi. Začnou dělat věci, které se neslučují s křesťanskou vírou, jako třeba zabíjet ptáčky, pálit stohy, dráždit a provokovat mužský, přičemž nejednou dojde až k znásilnění. Nakonec se stane to nejhorší, kdy zlo nabírá na síle a v té chvíli film začíná gradovat a znepokojeně pulzovat. Co bych určitě vypíchl, jsou hlavní představitelky Anne a Lore, které se nebojí odhalit a některé scény jsou nejen na svou dobu velmi odvážné. Další silná stránka je hudba, která působí jemným barokním dojmem, v kontrastu s rouháním, mučením a znásilňováním. Rozhodně hodně zajímavý počin, který bych nenazval hororem, ale spíš psychologickým dramatem. (28.09.2020)

Poněkud brutálnější verze Sedmikrásek V.Chytilové. Dvě děvky, pardon, dívky, se rozhodnou páchat zlo (tedy býti zkažené). Není zde zdůrazněno, jako v Sedmikráskách, je-li důvodem celková zkaženost světa. Lore je spíše ve vleku Anne, která škodí lidem snad z čiré radosti. Lore je o krok zpátky, má obavy, není si jista, zda veškeré jejich konání je správné. Dojde-li však na činy, pak se Anne plně vyrovná. Hra s muži končívá téměř na hranici znásilnění (což by jim jistě nejeden divák přál), a když jde opravdu do tuhého, pak hra končí a nastupuje skutečné ZLO. Film nešetří nahotou a smyslnými scénami, které však již v době internetu prošpikovaného pornografií nemají tu původní sílu. I když se muži dostávají do rolí obětí, netřeba jich příliš litovat, jelikož si za své jednání mohou sami. Nejděsivější momenty snímku tak představují mučení kotěte a vraždění ptáků - pohled na umírajícího kanárka by dnes ochránci zvířat asi nevydýchali. Původně jsem čekal satanský horror, ale jedná se o sociální drama, o výpověď o světě, ve kterém žijeme. Byť je film místy mírně napínavý, tak žánr horror nemá v charakteristice snímku co pohledávat. Horrorového zde nakonec není nic. Některé scény jsou lehce předvídatelné - např. noční plavba na loďce po vykonání obřadu stejně, jako závěr, ke kterému vše nevyhnutelně spěje. Očekávaný konec potěšil. (26.09.2013)

Spíše než o horor jde o sociální drama. Film i po letech neztrácí nic na své výpovědi, dnes by byl natočen s obtížemi. Některé scény by určitě byly napadeny ochránci zvířat anebo náboženskými fanatiky. Obě dívky vypadají velice mladě, zvláště představitelka Lore, ale film se natáčel v průběhu dvou let, a herečkám již bylo dvacet a jednadvacet let. Představitelka Anne Jeanne Goupil se vdala za režiséra tohoto filmu a vytvořila několik dalších hlavních rolí v jeho filmech. Naopak Lore - Catherine Wagener zahrála neúspěšně několik úloh v erotických filmech a zemřela v zapomnění a chudobě v padesáti osmi letech. I při svém uvedení byl film ve Francii částečně zakázán, i když nahota ve filmu není vůbec okázalá, ale decentní, ale celkové vyznění chování mladistvých dívek bylo pro tehdejší společnost nepřijatelné. (21.04.2024)