Dokonalé dny
Perfect Days
Perfect Days
Perfect Days
Perfect Days
Réžia:
Wim WendersKamera:
Franz LustigHrajú:
Kódži Jakušo, Min Tanaka, Tokio Emoto, Arisa Nakano, Aoi Jamada, Jumi Asó, Sajuri Išikawa, Tomokazu Miura, Ron Mizuma, Bunmei Harada, Šunsuke Miura (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Hirajama pracuje ako čistič toaliet v Tokiu. Žije spokojne vo svojej starostlivo zostavenej rutine a voľný čas trávi čítaním kníh, počúvaním starých rockových kaziet, alebo fotením na svoj analógový fotoaparát. Zo životnej harmónie ho vytrhne séria nečakaných stretnutí, ktorá postupne odhaľuje čriepky z jeho minulosti. (Filmtopia)
Recenzie (137)
Krásný film. Dlouho jsem se takhle u žádného filmu necítil. Naprosto mě tento snímek pohltil, seděl jsem připoután k židli a pouze sledoval život starého dědečka z Tokia. Na první pohled se může zdát, že film je naprosto o ničem, ale není tomu tak. Jedná se o pohled na běžný život a radost z naprostých maličkostí, a to je na tom to krásné. ´´Next time is next time, now is now ´´ ()
Wim Wenders wonders about everyday wonders. Teda jak dokázal natočit uklízení záchodů tak, aby to bylo stejně krásný jako příroda a architektura Japonska, fakt nechápu, ale cením a obdivuji stejně tak jako tu myšlenku, kterou mi předal. Všechny ty maličkosti jako svit slunce skrz listí stromů nebo šmouhy odrazu lidí na zdi, to všechno je přece vlastně krásný a my to konstantně ignorujeme, přitom se stačí čas od času zastavit... a koukat kolem sebe ()
Nejlepší film co jsem letos viděl a co uvidím. ()
3,5/5 film je to velmi poeticky, zaroven velmi zdlouhavy a ne na kazdou prilezitost ()
Některé druhy haiku jsou specifické tím, že první verš/sloka vystihuje téma samotné básně, druhá s tou druhou může být v kontrastu a třetí - poslední - tyto dvě kontrastní sloky syntetizuje. Perfect Days jsou takové dvouhodinové haiku.___Lidský film o laskavém člověku. Film o malých věcech a detailech, které člověka stejně dokáží "nasytit". A i když může žibot přinášet různá překvapení, neznamená to, že nelze být laskavý - a to jak k sobě tak k ostatním. S tímto jsem z kina odcházel. Finální interakce jedna ze scén roku. ()
KVIFF57: Spolu s hlavním hrdinou prožíváme obyčejnost všedních dnů, které jsou hodně repetitivní, takže ano nuda je i součást prožitku. Ale co mě nadchlo bylo to nacházení krásy kolem nás, které hrdina prožívá. Bavila mě ta kreativita, kdy si například postavy chodí přes stíny. Hlavní postava vám svou jemností přiroste k srdci a rádi s ním prožijete 2 hodinky. ()
Dle meho kdokoliv se rozhodne podívat na “dokonale dny” bude mit pote dokonaly den. film je prijemny jak na pohled tak i na poslech, skvele vybraný znamy pisnicky a zajímavý formát obrazu. ale pokud je jedna vec ktera pozvedla film o neco vis, tak je to rozhodne role Kodziho Jakusa, ktery mlcenim behem skoro celého filmu nedokazal rict vice nez by mnoha hercu dokazala rict slovama. à k tomu pribeh vypravejici den za dnem poteseni ze zivota ať je jakej je, je vskutku nádherný sledovat. dokonce mi prijde ze film je ztvarneni pisnicky od Lou Reeda - Perfect Day, jelikož při poslechu pisnicky lze prozit podobný emoce jako ze sledovani filmu à i progressivita pisnicky se shoduje s progressivitou deje ve filmu. ()
Věděla jsem, že se mě film dotkne. A rezonoval dokonale. Ten člověk si dokázal vybudovat svůj svět, den za dnem se s ním popasovat s hrdostí a pokorou. Mnoho dal, mnoho dostal. A ještě dá a dostane. Skvělá kamera, hudba, krásné obrazy lidí. Já už málem zapomněla koukat, jako bych viděla poprvé. Tak díky za připomenutí a za naději. ()
Z třídního hlediska šílené opium, skoro jako by úmyslně narušené tím "vytříděním" při setkání se sestrou. Jinak krásná opěva naivity a pluralismu ()
Krásný film o samotě a radosti z každodenních maličkostí. Terapie. ()
Mám pomalejší filmy rád, ale některé z nich a jejich hodnocení mi občas připomínají pohádku Císařovy nové šaty. ()
Chápu, že je možné být šťastný i jako umývač záchodů a dokonce v té práci vidět smysl. Člověk se taky může každý den opakovaně radovat z běžných maličkostí jako je poslech hudby v autě, pozorovaní mihotajícího světla mezi stromy, jízda na kole, čtení před spaním nebo návštěva bistra. Rozumím i tomu, že někdy je lepší mlčet než mluvit. Nevím ovšem, jestli je úplně nosné, o tom natočit film. Zenová moudra typu "teď je teď a příště je příště" mohou působit banálně, ale zároveň jsou vlastně pravdivá. V hlavě mi asi zůstane, že v Japonsku mají rozmanité a designově zajímavé záchody a že do Tokia bych se někdy rád podíval, ale žít bych tam určitě nechtěl. Každopádně pojem "dokonalý život" je velmi relativní a připouštím, že může vypadat i takto. ()
Bohužel mi to přišlo úplně o ničem. Je to pozitivní, milé, ale po půl hodině mi přišlo, že se to pořád opakuje dokola a musel jsem si to pustit na třikrát, abych to dokoukal. ()
Film, co má svoji poetiku, ale nic kromě té poetiky nabídnout nemůže. Několikrát jsem během sledování filmu měl pocit, že se mám čeho chytit, ale vždycky to vyhnilo do nikam: k čemu tam byla třeba celá ta podzápletka s mladým a nezvedným kolegou a jeho holčinou? Nebo s nesmělou spolusvačící paní v parku? Nebo ta stínohra na konci? Proč se Hirajamovi příbuzní objeví až úplně na konci filmu, takže se jejich vztah omezí na pouhé konstatování a nemá šanci se někam vyvinout, aby z toho mohl být vůbec nějaký příběh? Dokonalé dny jsou sice moc hezky natočené a kompetentně zahrané, ale mimořádně špatně napsané. A na slabém scénáři se těžko staví dobrý film. A tak nějak nechápu, co na tom všichni vidí... popularitu filmu přisuzuji západní fascinaci japonskou kulturou, jinak to totiž nedává smysl. Kdyby Wenders natočil stejný film v Berlíně místo Tokia, říkali bychom si, že režisérovi prostě už došla inspirace. ()
Japonský artový film, který příjemně ukázal takovou tu obyčejnou lidskost jednoho pána, který to měl v hlavě neuvěřitelně mile poskládané. Německý režisér točící v Tokiu byla zřejmě dobrá volba:-). Hlavní postavu pana Hirajamu zahrál Jakušo skvostně. Film nám sice nevysvětluje příčinu, ale odděluje tak pocity od důsledku, což sem pasuje. No a líbily se mi některé ty vymakané tokijské toalety:-)), které byly původně opravdu postaveny pro turisty na OH. ()
Tak toto. Viděl jsi mě, jak jsem čistil hajzle. Tys tu byl. Píčo, tak se pojď podívat (KVIFF 2023) https://youtu.be/0GeS4DN5a5U?si=QzGUZ9pP1a5ejv0o ()
Chvála všednosti, pomalosti a všímavosti. Je to ale opravdu chvála, když každé narušení pečlivě vybudovaného světa znamená otřes emoční stability? Wenders odpovědi nedává, ukazuje ale, že šťastně žít se dá různými způsoby, ať už je za tím cokoli, a ať už je naše štěstí sebekřehčí. ()
Wim Wenders empaticky sleduje dennú rutinnú existenciu japonského umývača záchodov, ktorý nachádza radosť a zmysel života vo svojej vášni pre hudbu, knihy, stromy, kvety a ulice Tokia. Hlavným pilierom úspechu je Koji Yakusho, ktorý zaslúžene získal za svoj výkon cenu najlepšieho herca na festivale v Cannes. Film je nádhernou ódou na hľadanie krásy v maličkostiach, jednoduchosť a dôstojnosť skromného života, zároveň však nespadá do žiadnej sentimentality. Krásnymi zábermi Tokia a skvelou hudbou ma pomaly tento film absolútne pohltil, sprostredkoval mi celú škálu emócií a nepustil ma ani dlho po dopozeraní. Film roka. (9/10) ()
Veľmi potešujúci, hrejivý film, ktorý ukazuje, že v živote toho veľa netreba, aby bol človek spokojný. Príbeh života osamelého staršieho chlapíka, ktorý síce každý deň robí tie isté činnosti dookola (pokropí rastliny, oblečie si pracovnú uniformu, pred domom si kúpi plechovku nápoja z automatu, nasadne do auta, cestou pozoruje vysokánsku tokijskú vežu, pracuje celý deň, počas obedňajšej prestávky fotí stromy v parku na analógový foťák, po práci ide do bistra v stanici metra a doma potom číta knihu, kým nezaspí), ale aj tak vyzerá so životom spokojne. Sčasti je to taký artový dokument o tokijských verejných toaletách, keďže ich detailne zobrazujú aj so všetkými technologickými vymoženosťami. Svojou atmosférou mi pripomína minuloročný, tiež japonský film Drive My Car. Tiež je tu málo dialógov, málo hercov a rovnako sa časť filmu odohráva v aute. V ňom hlavná postava stále počúva klasický rock z kaziet. Za soundtrack ešte ďalší palec hore. ()
Kazdy člověk se někdy v životě setkal s Hirajamou. Wim Wenders to umi připomenout ! ()
Súvisiace novinky
Nominace na Ceny Akademie zveřejněny
V úterý 23. ledna 2024 byl v Samuel Goldwyn Theater v Beverly Hills z úst herců Jacka Quaida a Zazie Beetz oznámen kompletní výčet nominací pro nadcházející 96. ročník předávání cen americké Akademie… (viac)
NEJ filmy a seriály roku dle žebříčků ČSFD
Blíží se konec roku, a tak opět nastal čas na bilancování toho, které filmy a seriály z letošní produkce se umístily nejlépe v ČSFD žebříčku, jehož podoba není ovlivněna ničím jiným než celkovým… (viac)
Byly rozdány Zlaté palmy v Cannes
76. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Cannes se uchýlil ke svému závěru a nastal tedy čas, aby byly rozdány Zlaté palmy. Hlavní ocenění prestižního festivalu díky rozhodnutí poroty, jíž… (viac)