Mr.Pink

Chvála všednosti, pomalosti a všímavosti. Je to ale opravdu chvála, když každé narušení pečlivě vybudovaného světa znamená otřes emoční stability? Wenders odpovědi nedává, ukazuje ale, že šťastně žít se dá různými způsoby, ať už je za tím cokoli, a ať už je naše štěstí sebekřehčí.

Dokonalé. Na víc se nezmůžu.

Někdo považuje za vrchol HIMYMu díly jako Pineapple incident a další z nižších řad. Proti tomu nelze nic moc namítat. Ale pro mě je stejně ten pravý HIMYM sedmá série. Spojuje se tu stále fungující humor s retrospektivou, propleteností vztahů a hlavně již přicházející nostalgií a velikostí příbehu. Sedmá řada je hodně smutná, ale pravý fanoušek jiných věcí než povrchního humoru ji musí milovat.

A nakonec je to přece jen za 5 hvězd. Od počátku solidně stavěné drama se zápletkou, která Vás zajímá, ale nijak zvlášť nevyčerpává, tak abyste se mohli soustředit na dialogy a herecké výkony. K této solidní stránce, která by vystačila na 4 hvězdy a kvalitní zážitek se ovšem zvlášť v druhé polovině přidává promyšlený přesah, kdy si nejedna scéna nápaditě hraje s divákovou morálkou a očekáváními od jednání postav. Může to být profesní deformací právníka, ale podle mého je Primal Fear film, který zasluhuje vyšší kolonku než "dobré drama z devadesátek" - nakonec se od této kolonky totiž liší právě i precizně zvládnutou druhou polovinou, která u rádoby napínavých dramat bývá již notně slepená. Ne tak zde.

Člověk nemůže nemilovat komedie, které jsou na první pohled stupidní, ale strašně dobře udělané. A to je přesně případ Forgetting Sarah Marshall. Minimum hluchých míst, dobře zvládnutý tradiční patos ala "20 minut před koncem se vše posere, ale rychle napraví" a hlavně kvalitní scénař od Jasona Segela, který si roli napsal prostě a jednoduše na tělo (v některých záběrech až moc). Neopomenul bych ani, že za skvěle blbým humorem se skrývá vcelku přesvědčivá výpověď o porozchodovém martyriu, nahodilosti událostí, které ho provázejí. Atmosféra toho, jak nelze nic mít ve vlastních rukou, spojená s citlivým humorem je prostě hlavním úderným duem tohoto filmu. Kunis se Segelem to ale taky šlape!

Film s poměrně zřetelnou myšlenkou, která prosakuje i do vizuální koncepce snímku. Obrazy jsou nakonec to, co vám z filmu v paměti nejspíše zůstane. To vše snesitelné na max 70 minutách, 106 tomut filmu opravdu nesluší a patnáctiminutový záběr na přerovnávání kostiček by mi býval stačil jednou. Filmům, které naprosto rezignují na jakoukoli diváckou stravitelnost, nemůžu dát z principu víc jak 3 hvězdy.

Neskutečný... nejlepší díl, o parník

Za nezajímavější aspekt celého dokumentu považuju, zda odpověď na "why is it never us" netkví právě ve fanoušcích samotných. Tohle dilema podle mě dost nenápadně ale přitom úzkostlivě probleskávalo oběma sériemi. Spousta fanoušků mi jako kdyby přirostla srdci a jako relativně nezaujatý fanda sportu jsem pochopil, proč se někdo ve svém fanouškovém přístupu dostává o onen pomyslný level výš, kde je pro něj sportovní tým vším. Na druhou stranu ale v tomhle ohledu vidím právě limity progresu Sunderlandu. Jakkoli jsme viděli několik skvělých fanoušků, věřím, že pocitově pro hráče nakonec bohužel převáží a nohy mu svazuje právě ta většina, která ho po prohraném zápase sprostě uráží. Právě tohle zamyšlení podle mě dokonale vystihuje Sunderland ´Till I Die a dokument by proto měl být povinností pro každého, kdo nechápe jak zapálené fandy na jedné straně, tak lidi, kteří nevidí víc, než 11 chlapů, co čutá do míče, na straně druhé.

Viděno podruhé a už podruhé nevidím důvod, proč bych tomu neměl dát pět hvězd a napsat o tom komentář. V žánru komedie se jedná o opravdový úkaz. Dialogy jsou prosycené politickou satirou, která za mě nemá obdob. Scénaristovi, potažmo režisérovi, potažmo střihači se povedlo kadenci vtipu udržet na snesitelné míře tak, že jednotlivé narážky nezanikají, naopak rezonují a jsou v dialozích dále rozváděny a nejen stříleny do prázdna. To považuji za největší klad celého filmu, díky kterému 107 uteče tak jako málo kterých jiných 107 komediálních filmových minut (karanténa mě přiměla podívat se na několik komedií a téměř u všech jsem trpěl jak zvíře). Film naprosto přirozeně graduje po očekávané, ale nijak nudné lince a zároveň každá z postav dostává dostatek prostoru pro svou "exibici". Brzy dojde na třetí zhlédnutí.

Naprosto perfektní hra s gradací a s divákovými očekáváními. Neuvěřitelně precizně vybalancovaný mix žánrů, jejichž spojení, jakkoli je vlastně lineární (chronologické), působí strašně přirozeně. Celkově mě na filmu nejvíc bavila neodhadnutelnost toho, co může být jen detail, anebo co bude naopak rozvedeno do epického zvratu. Sociállně laděný přesah prozařoval naprosto adekvátně a nenuceně. Brilantní hudba, střih, tempo, herci... Opravdu těžko něco vytknout.