ItsMeRionit

Poctivá Pocta všem kaskošům a stanťákům, Parádní akční jízda, Počůráte se smíchy, Plný Pyrotechniky, Proboření čtvrté stěny, Parodie Duny, Pěkný vizuál, Pusa - Byl jsem stvořen tě milovat, Proboha on je úplně já a Palec nahoru. No teda tolik Péček a vlastně celej ten film je úplný Péčko plný promyšlených kaskadérských kousků, skvěle napsaných Postav a celej film jsem si užil. Teda Leitch tu kombinuje všechno možný ze svého repertoáru a já se nemůžu dočkat co nám donese dál, vůbec bych se nezlobil na Pokračování.

Hele nejsem Američan, tak mě to asi nezasáhlo tak moc, i když teda jako ten audiovizuál mě opravdu odprásknul (all puns intended). Velmi zajímavý koncept mít příběh z pohledu válečných fotografů. Sám se focení věnuji a mám po zhlédnutí ohromný respekt k těmhle lidem. Konec jsem však předvídal a celkově jsem z toho měl takovej pocit že mi ještě něco chybí, takže jen 4/5.

Wim Wenders wonders about everyday wonders. Teda jak dokázal natočit uklízení záchodů tak, aby to bylo stejně krásný jako příroda a architektura Japonska, fakt nechápu, ale cením a obdivuji stejně tak jako tu myšlenku, kterou mi předal. Všechny ty maličkosti jako svit slunce skrz listí stromů nebo šmouhy odrazu lidí na zdi, to všechno je přece vlastně krásný a my to konstantně ignorujeme, přitom se stačí čas od času zastavit... a koukat kolem sebe

Nájemný vrah, kterému zabili psa. "Auditor", kterému ukradli kočičí náramek. A nyní opičí muž, kterému zabili maminku. Toť jest svatá trojice akčních bijáků s kulervoucně drsnými chlapáky v hlavní roli, kteří za sebou nechávají vymlácený zuby a rozšlehaný vajíčka s kečupem. Mám otázku: Vážně vám záleží na originálním příběhu? Já si osobně myslím, že prostě stačí na chvilku vypnout mozek a nechat aktivovat ty neurony vzrušení, když vidíte ty zpocený svaly bušit hlavy o zdi, stoly, mikrovlnky a bůh ví co se jim připlete do cesty. Patelovi se opravdu podařilo aspoň mít originální záběry, když ne příběh, všechno je to skoro jako POV (ne doslova jako Hardcore Henry) a i přes tu chaotičnost je vidět přesně to, co je zrovna důležité a veškerá akce je svižná, brutální a inovativní. Vizuálně má moc pěkný špinavý obraz, který doplňuje velmi povedená a pasující hudba a zvuk. Jo a milý houlyvůde, takhle se dají využít transgender lidé ve filmech! Vůbec to nebylo cpáno do ksichtu a naopak to bylo vlastně celkem přirozený. Najde se tu pár chyb (někdy to bylo vážně šumivý kvůli velkýmu ISO), ale co jsem četl, tak prý měl Dev docela problém na to vůbec získat peníze a realizovat, takže mu to odpouštím. Na závěr tedy: není to žádný perfektní film, ale je to perfektní zábava a splnil veškerá má očekávání - a to je přeci hlavní.

To si tak projíždíte Instagramem a najednou reklama kina Kavalírka, že prý budou promítat velkolepý Ugandský blockbuster, který svými moderními virtuálními efekty strčí celičký Marvel do kapsy, dá mu facku až z něj spadne na zem a pak ho ještě k tomu třikrát zastřelí. No to si pište, že jsem ukončil svou dovolenou v Ugandě a makal jsem do kina, protože takovou událost nepřekonala ani druhá Duna. Pohodlně jsem se usadil a jen jsem zíral co dokáže partička lidí natočit za svým způsobem absolutní masterpiece. Nejen že to má spoustu nezapomenutelných hlášek ("Manželek mám 10, ale bratra jen jednoho!"), ale i super postavy: chaotic evil záporáka, Karate Kida, kterého odmítl Mr. Miyagi, a také nejvíc stereotypního občana Ruska. Každý herec má bezpochyby černý pásek od Kung-Fu až po Krav Maga a ta influence Jackie Chanem je tu vážně vidět a cením každičký nápad. Scény z džungle mi připomněli hned několik válečných filmů z Vietnamu a nebo třeba když jsem hrával Vietcong. Jasně, spousta věcí nedává smysl, je tu několik absolutně random záběrů, plot twistů a střihů, ale všechno to tak hezky do sebe zapadá a o to víc je vše vtipnější. Závěrem bych řekl tohle: Film mě inspiroval, protože pokud tohle zvládne natočit na bramboru a sestříhat v toasteru jeden člověk z Ugandy, tak já to zvládnu určo taktéž.

Husina po celém těle, to je něco co bych stoprocentně měl, kdyby někdo přiložil k mému krku Gom Jabbar, ale také je to zároveň fakt, který se mi stal při sledování druhé Duny v kině. Doslova všechny chloupky se chvěly jako kdyby má kůže byl písek, pod kterým se skrývá Shai-Hulud, který svou vibrací vysloveně vyvolává euforický zážitek a já se nechal jen unášet vlnou Duny a pohltit se do chřtánu tohoto gigantického blockbusteru. Jelikož jsem knihu přečetl, tak mi všechny situace nebyly cizími, ale jen jsem koukal s úsměvem na tváři a říkal si: Tyvole jo! Tohle je přesně jak jsem si to představoval. Denis opravdu dokázal přinést Arrakis k životu tak nádherným způsobem a cítil jsem se přenesen do tohoto světa jako předtím při čtení knihy. A nejenom Denis, ale všichni co se na tom filmu podíleli, hudba Zimmera povznesla tu epičnost až na orbitu a ještě dál, efekty byly tak věrohodné, až si moje graficky-studentské-já málem nadělalo do gatí a herecké výkony by mohly svou intenzitou pohánět celou planetu. Nechám se ještě minimálně jednou odpálit v IMAXU, ale i kdybych měl teď zemřít, tak jsem dosáhl Nirvány. Tohle je prostě tak ohromně velkolepá pecka, kterou by si vážně nikdo neměl nechat ujít, i přesto že nemusí být pro všechny. Ještě bych rád zmínil pár momentů, u kterých jsem si asi ucvrnknul: První jízda na červu, útok na Harvester, promlouvání Paula k Fremenům (kdykoliv), závěrečná bitva + duel. No a já teď jdu šupem znovu přečíst jedničku a pokračovat dál, protože tenhle svět miluju čím dál víc a chci se pitvat v každém detailu. "May thy knife chip and shatter."

Mmm, Monke...