Rebel bez príčiny

Hlasom Jean-Luca Godarda: "Nicholas Ray is cinema" sa však dostávam k určitým roztržkom, keďže Rebel bez príčiny (ako film) je určite významným miľníkom kinematografie. Perfektne dobovo načasované, konceptuálne a v rukách konkurencie príbehovo nepokryté a revíziou vynútene privolané. Zdanlivo banálny príbeh je skôr výpoveďou mladej nesprispôsobivej generácie, ktorú konfrontujú stereotypy nevyrovnaných rodičov a vlastný sugestívny stimul nedbať na následky svojho vyčíňania. Avšak, vedomá expresívnosť a okatá štylizácia sa častokrát (na tak závažnú tému) odkláňa od vizuálnej sprostredkovanosti, než by to bolo potrebné. Táto téza je dozaista podopretá autorskou substanciou, ale mám problém s jej formou odovzdania. Kazan síce ponúkol dospievanie mladých na vidieku pomocou poetiky mizanscén, ostrosti realizmu a jeho hrán, takisto i pomocou ultimátneho románu a preto chápem Rayov odlišný ideový zámer. Nezostáva mi však zapochybovať nad jeho miernou neistotou a výpomocnými trikmi k dosiahnutiu emočného efektu, ktorý ten parciálny a výstavbový pre neho tvorivo a pre tento účel dotvára. Johnny Guitar (1954) či In a Lonely Place (1950) sú jeho skutočnou esenciou a možno práve aktuálnejšia veková hranica, ktorú režisér práve počas tých časov prekonával mu utkvela v pamätihodnejšiu predstavivosť situácií a spôsobilosti, ako bude naráciu vytvárať a čo ho na životných skúsenostiach bezprostredne postretlo. Každopádne si tento film zaslúži rešpekt a treba sa pri ňom skutočne držať základnej sociologickej zložke, ktorou práve nespútaná živelnosť vyvíja prechodové impulzívne hrany v následný až prekonaný čistý prach, ktorý po nich po rokoch ostane, ale tento priebeh vyzerá byť nekonečný. A obdobie dospievania ako cukríkový med taktiež zrovna neprebieha s viditeľnými zmenami, vyššia kadencia, vyšší vzdor a väčší údel kritiky okolia = jej pomalšiemu a bolestivejšiemu prekonávaniu. (06.07.2016)

James Dean toho moc za svůj krátký život nenatočil, ale filmy, kde se objevil, se dají bez nadsázky označit za „nezapomenutelné“. Rebel bez příčiny je z nich nejznámější a snaží se o generační výpověď let padesátých. Hlavní hrdina Jim je nešťastný mladík, který touží po přátelích, možná i dívce, chce jen zapadnout a být konečně úspěšný. Silný. Rozhodně nechce, aby ho někdo považoval za zbabělce. Jenže okolnosti mu to nechtějí dovolit. Jak můžete být normání, když vám osud do cesty přihraje krásnou slečnu s tváří Natálie Wood kvůli níž daleko více riskujete a chováte se jako pitomec? Jak být součástí společnosti, když se okolo vás motá podivný kluk, který ve volném čase střílí štěňata? Příběh, který by se klidně mohl odehrávat i teď. Dnešní znuděná mládež, která nemá žádné starosti a hledá si zábavu všude, kde se dá. I když je to často nebezpečné a už vůbec ne správné... Oni jsou vlastně ti dospívající pořád stejní. Rodiče jim nerozumí, upínají se ke zdánlivě nesmyslným věcem, nechají se strhnout partou, dělají hlouposti... Je jedno, jestli žijete v roce 1955 nebo 2007. Některé věci se nemění. (16.08.2007)

Najkultovejšia úloha Jamesa Deana a jeden z najdôležitejších generačných filmov vôbec. Dospievaniu stredoškolskej mládeže sa dovtedy žiadna snímka nevenovala tak citlivo a pôsobivo. Mnohokrát citovaná klasika patrí už desaťročia k základnému vzdelaniu každého cinefila. Držiteľ troch oscarových nominácií. (07.12.2017)

Emocionálně zmatený hošan. Zase se opil a popral. Skončil na policejní stanici, na které zrovna probíhá výpověď rozrušené Judy i mladíka Platóna, nad kterým visí obvinění ze zabití štěňat. Vzdorující trio. Evidentně je všechny spojuje zoufalá snaha najít své místo ve společnosti i úzkost z budoucnosti. A nepochopení ze strany dospělých, rodičů především. Pečlivé domácí hospodyňky a bodří otcové. Dům vedle domu, skoro jako přes kopírák. Dá se v nich najít hned několik paralel k dnešku. Naštvaný vzbouřenec James Dean zrovna nastoupil na novou školu a hned se dostal do problémů, protože odmítá být zbabělým kuřetem. Několik momentů silných (hazardující závody nad útesem, naháněná Platóna trojicí mladíků), charismatický teenager v džínách Dean s cigaretou přilepenou na rtu se pak po premiéře (které se kvůli smrtelné autonehodě nedožil) stává absolutním symbolem. (01.08.2020)

Kdepak, zub času ani náhodou neobrousil ostří tohoto příběhu. Otevřel otázky, o kterých se do té doby nemluvilo. A nepotřeboval k tomu žádné připitomělé šablony z dnešní pásové výroby v továrně v Hollywoodu. Všichni herci do posledního podali tak výborné výkony, že ten dnešní plevel, který se vydává za herce v seriálových slátaninách, by jim měl postavit chrám a chodit je každý den uctívat. Sakra, kam se poděli všichni umělci, kteří dřív dělali film? Nic proti dělníkům, ale ti ať vyrábí stroje, ne filmy! (26.09.2011)