Rebel bez příčiny
Rebel Without a Cause
Rebel Without a Cause
Réžia:
Nicholas RayKamera:
Ernest HallerHudba:
Leonard RosenmanHrajú:
James Dean, Natalie Wood, Sal Mineo, Jim Backus, Ann Doran, Corey Allen, William Hopper, Rochelle Hudson, Dennis Hopper, Steffi Sidney, Edward Platt (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Jim Stark je meste nový, jeho rodina sa musela presťahovať kvôli problémom, ktoré mal v ich predchádzajúcom mieste bydliska. Dúfa, že v novom domove nájde lásku a pochopenie, ktorých sa mu nedostáva od jeho vlastnej stredostavovskej rodiny. Na policajnej stanici, kde ho dovezú kvôli opitosti na verejnosti sa zoznámi s Judy a Platom - dvoma mladými ľuďmi, ktorí majú podobné problémy ako on... (STV)
(viac)Videá (1)
Recenzie (287)
Hlasom Jean-Luca Godarda: "Nicholas Ray is cinema" sa však dostávam k určitým roztržkom, keďže Rebel bez príčiny (ako film) je určite významným miľníkom kinematografie. Perfektne dobovo načasované, konceptuálne a v rukách konkurencie príbehovo nepokryté a revíziou vynútene privolané. Zdanlivo banálny príbeh je skôr výpoveďou mladej nesprispôsobivej generácie, ktorú konfrontujú stereotypy nevyrovnaných rodičov a vlastný sugestívny stimul nedbať na následky svojho vyčíňania. Avšak, vedomá expresívnosť a okatá štylizácia sa častokrát (na tak závažnú tému) odkláňa od vizuálnej sprostredkovanosti, než by to bolo potrebné. Táto téza je dozaista podopretá autorskou substanciou, ale mám problém s jej formou odovzdania. Kazan síce ponúkol dospievanie mladých na vidieku pomocou poetiky mizanscén, ostrosti realizmu a jeho hrán, takisto i pomocou ultimátneho románu a preto chápem Rayov odlišný ideový zámer. Nezostáva mi však zapochybovať nad jeho miernou neistotou a výpomocnými trikmi k dosiahnutiu emočného efektu, ktorý ten parciálny a výstavbový pre neho tvorivo a pre tento účel dotvára. Johnny Guitar (1954) či In a Lonely Place (1950) sú jeho skutočnou esenciou a možno práve aktuálnejšia veková hranica, ktorú režisér práve počas tých časov prekonával mu utkvela v pamätihodnejšiu predstavivosť situácií a spôsobilosti, ako bude naráciu vytvárať a čo ho na životných skúsenostiach bezprostredne postretlo. Každopádne si tento film zaslúži rešpekt a treba sa pri ňom skutočne držať základnej sociologickej zložke, ktorou práve nespútaná živelnosť vyvíja prechodové impulzívne hrany v následný až prekonaný čistý prach, ktorý po nich po rokoch ostane, ale tento priebeh vyzerá byť nekonečný. A obdobie dospievania ako cukríkový med taktiež zrovna neprebieha s viditeľnými zmenami, vyššia kadencia, vyšší vzdor a väčší údel kritiky okolia = jej pomalšiemu a bolestivejšiemu prekonávaniu. ()
Dospívající dítka jsou pěkná kvítka. Je dobře známým faktem, že někdy v padesátých letech se v mnoha liberálních státech událo cosi (mnoho otřepaných a známých faktorů), kvůli čemu začala být pubertální mysl těžce svévolná a spíše než k rodičům vzhlížela k neohroženým westernovým hrdinům. A je taktéž velmi známou věcí, že Rebel bez příčiny je vrcholem v dané oblasti filmové vlny. Příběh je až podezřele primitivní a při pohledu na samotný scénář by bylo každému s podivem, že se honosí nálepkou kultovních rozměrů, avšak zdání klame. Vše je přesně na svém místě, rebelující puberťáci nepůsobí zdaleka jen jako banda protivných fracků a hlavní myšlenka, tak okatě deklamovaná už v textech distributorů, je nakonec znázorněna natolik chytře a působivě, že zestárnutí způsobené odlišnými generačními návyky filmu rozhodně nehrozí (spíše naopak). A pak je tu ještě James Dean - herec s charakterem Brada Pitta a nadáním Marlona Branda - jehož předčasného odchodu teprve nyní vysoce lituji. On je tím hlavním motorem, který předjel svou dobu a zajistil filmu takový status, jaký drží dodnes. Čest jeho památce. 85% ()
Moc dobrý film o cti a hrdosti, přátelství, správném individualismu, mladistvé rebelii, o šikaně a mezigeneračních trablích, dokonce i s nenásilnou existencionální vložkou. Bylo příjemný sledovat problémy teenagerů a pro jednou přitom nebýt až po uši v chlastu a drogách. James Dean je výborný a ve své roli zcela přirozený frajer, žádný nastrčený hezounek. Obohacující a časem nepokažená klasika. "What do you do when you have to be a man?" ()
Niekto sa môže celý život snažiť a hrať aj v 50. filmoch, aj tak sa nikdy nepreslávi, Jimmy Dean si zahral len v 3. a stal sa L_E_G_E_N_D_O_U, nesmrteľným, a len sa môžem domnievať, kam by to inak dotiahol, nebyť tej osudovej autonehody... Vlastne okrem Deana, tak aj Sal Mineo a Natalie Wood mali tragické osudy ... Rebel bez príčiny je filmom generácie dospievajúcich mladých ľudí po druhej svetovej vojne, postava Jima Starka je IDOLOM mládeže, ktorí sa chceli čo najviac podobať hlavnému hrdinovi, ktorého gestá, oblečenie a povahu napodobňovali, kopírovali, skrátka mladí chceli byť ako ON, James Dean mal za vzor Marlona Branda. Postavy sú od začiatku v centre diania, odkedy sa stretnú na policajnej stanici, odvtedy sa ich cesty spoja, budú konfrontovaní s okolím, Jim ako prisťahovalec, sa musí popasovať s lídrom bandy Buzzom, ktorý si ho s kamarátmi poriadne doberá, dôjde aj na súboj nožmi a potom i na preteky v noci nad nebezpečným útesom, kde Jim a Buzz si dajú extrémne zaťažkávajúce, s pevnými nervami účinné, zlomové preteky, aby len srab vyskočil skôr, ako je dohodnuté... Jim nemá rád, keď ho niekto nazýva srabom, lebo jeho otec je pod nátlakom matky, ktorá ho komanduje. Starý je pod papučou ? Výzvu prijíma a odchádza z nej ako víťaz. Po tejto skúške odvahy si začne s Buzzovov priateľkou, Judy, mladý Platón, ktorý je bez rodičov, žije s pestúnkou, tak sa s nimi skamaráti, všetky cesty vedú do planetária, ako na začiatku, tak i na konci, kde prichádzajúca konfrontácia naberie prudký, strmý pád. Film má svoje čaro, svoju energiu, svoje pôsobenie, svoj smer, svoj nadhľad, nie je to film, ktorý by zo mňa urobil fackovacieho panáka, ale diváka, ktorý drží svojim hrdinom palce, nepochopenie okolia, ignorovanie rodiny, postupné vytriezvenie, až keď je po limite. Na východ od raja Eliu Kazana je svedomitejším, sugestívnejším počinom, Rebel je až moc reálny, autentický, aký je v skutočnosti Jim Dean. Mal by som snímok umiestniť v rebríčku o niekoľko desiatok vyššie. Ako hovorím, tak aj učiním... ()
Kinematografie nám za dobu své existence nabídla celou řadu tzv. generačních filmů. Tyto díla povětšinou velmi dobře vystihují dobovou atmosféru, soustředí se na určité sociální skupiny či vyjadřují myšlenky specifických hnutí a názorové proudy. Ať už se tyto snímky odehrávají kdekoliv a kdykoliv, spojuje je ona magická revolta a buřičství, spolu s nezájmem a ignorací společenských konvencí a výsměchu autoritám. Možnost ztotožnění se s hlavními protagonisty je velmi lákavá a identifikace se tak stává jednou z hlavních deviz snímku. Film s takovýmito tématy pak automaticky inklinuje ke kultovnosti, protože jde sám o sobě proti onomu zaběhanému hlavnímu proudu. Možnost alespoň na chvíli opovrhnout konzumním stylem života a vzepřít se díky pohyblivým obrázkům vůdcům a zažitým zvyklostem, je velmi lákavá. Letos /2005/ nás od uvedení, bezpochyby kultovního, Rebela bez příčiny dělí už celé půlstoletí, stejně jako od smrti jeho hlavního představitele, který se stal ikonou americké dobové mládeže a hereckou legendou, přestože natočil pouhopouhé tři filmy, z nichž za jeden byl posmrtně nominován na Oscara. James Dean stál u zrodu proměn filmového herectví, které v slavném Actors studiu v New Yorku vyučoval mimo jiné Elia Kazan. Po boku dalších hereckých gigantů druhé poloviny dvacátého století, jakými Marlon Brando či Paul Newman zcela určitě byli, zde mladé a talentované individuality pronikaly do tajů Stanislavského metody zpracované Lee Strasbergem, Cheryl Crawdordovou a právě Kazanem, která je známa pod názvem herectví metody. Příběh Rebela, který začal trochu příznačně na policejní stanici, se postupem času rozrostl do tragédie, plné pocitu zbytečnosti, nepochopení a smutku. Potyčka, jež započala na edukačním výletě v místním planetáriu, mimochodem filmaři velmi často užívanou The Griffith Observatory v Los Angeles, tak přerostla do zbytečného a smrtí zakončeného závodu na ostrých skaliskách útesů, který ani nemohl mít vítěze. To co se zprvu jevilo jako mladická nerozvážnost a touha oslnit zbytek party, vykrystalizovalo do sebevražedné agónie, jež zúčastněným změnila životy jednou provždy. Nicholas Ray natočil film, který tak trochu bořil mýty o dokonalé maloměstské společnosti padesátých let ve Spojených státech. Sluší se podotknout, že Ray, který svou kariéru započal jako režisér obyčejných a ničím nevybočujících témat, se postupem času vypracoval rovněž v rebela a z Hollywoodu přesedlal k mezinárodním produkcím. Svým dynamickým stylem, potřebou vtisknout dílu nezaměnitelné osobní rysy a rovnoprávností mezi muži a ženami se stal oblíbencem zejména u nové vlny a jména obdivovatelů jako jsou Godard, Truffaut, Rohmer či později Wenders určitě nemá smysl blíže představovat. Díky literární předloze Dr. Roberta Lidnera a citlivému režijnímu doteku tak vznikl snímek, který svou dynamickou skladbou a celkovou autenticitou oslovil obrovské množství mladých lidí., kteří ve svých stereotypních a fádních životech hledali onen vzdor, či alespoň potřebu sympatizovat s někým, kdo jejich sny uvede do pohybu. Je zbytečné komentovat, že valná většina diváků místo výtečné psychologické drobnokresby a strhujícího herectví metody, viděla spíše příběh o mladém sexy floutkovi, který se svým nicneděláním a z jejich pohledu zbytečnou duševní rozervaností stával nebezpečným příkladem pro jejich ratolesti nebo oslavovanou modlou a králem teenagerů. Ať už se na Rebela bez příčiny díváme z dnešního pohledu jakkoliv, nemůžeme mu upřít, poměrně věrné vyobrazení dobové Ameriky. Pro někoho možná hloupé, příliš konzervativní a upnuté, či třesoucí se před hrozbou komunismu stejně, jako před útokem monster ze šestákových sci-fi románů a časopisů, jejichž síly se formují v jiných vesmírech, tak vzdálených od toho našeho. Některým se ten život za bílým laťkovým plotem s pečlivě zastřiženým trávníkem a minimem starostí může jevit jako poklidný ideál, který čas od času naruší něco tak nezkušeného a triviálního, jako rebelující adolescent. Přes všechny možné úhly pohledu je však jasné, že z oné zloby vůči přezíravosti a lhostejnosti spojené s duševním rozdíráním, zůstává stejný pocit jako před oněmi magickými padesáti lety. Díky tomuto filmu tak vzniknul symbol, který se vypálil do hlavy obrovskému množství lidí, stejně jako pozérský a trochu smutný postoj mladého načesaného muže v modrých džínách. Muž, který symbolizoval vzpouru proti úzkoprsým rodičům a konzumnímu světu, který jeho zploditelé připravili, se stal miláčkem dospívající generace. Tehdy 30. září roku 1955 se mu v Californii při divoké jízdě nevyhnul protijedoucí Ford a šest tisíc dolarů, za které bílé Porsche koupil, se ukázaly jeho nejhorší a bohužel poslední investicí v životě. Odešel jeden z největších hereckých talentů všech dob a na natáčení dramatu Někdo tam nahoře mě má rád se tak musel dostavit Paul Newman. Legenda Jamese Deana, živená zejména oním rebelstvím, však žije dál... () (menej) (viac)
Galéria (100)
Zaujímavosti (49)
- Film měl být původně černobílý, ale režisér Nicholas Ray přesvědčil studio Warner Brothers, aby byl Rebel bez příčiny barevný. (Maark)
- Scenárista Stewart Stern zúril, keď zistil, ako voľne sa narábalo s jeho scenárom a aké banálne vety vymysleli mladé hviezdy. (marlon)
- Konkurz na obsadenie hercov vo vedľajšej roli viedol režisér s producentom, pričom jednou z hlavných otázok bolo: „Ako vychádzate so svojim rodičmi?“ Jeden mladík, ako dôkaz problémovosti, dokonca predložil výpis z registra trestov. (marlon)
Súvisiace novinky
Režijní legenda ožívá
Od konce 40. až do poloviny 70. let vedl režisér Nicholas Ray dlouhotrvající válku s hollywoodským průmyslem, kterému neseděla nejenom jeho forma vyprávění, ale i styl života, jemuž vévodily alkohol… (viac)
Reklama