Takešiho hrad

Pamatuju, když jsem kdysi v televizi viděla jeden díl tohohle pořadu. Bylo to tak trapný, ale nehorázně NEHORÁZNĚ vtipný až jsem Takešiho začala sledovat pravidelně. To japonský vřískání a jejich kreativita jak obelstít nepřátelé (viz bludiště nebo ty "fotbalový" utkání) fakt nemají chybu. S postupem časem si říkám - prostě Japonci. Ale když oni se smějí i sami sobě, že se prostě musíte smát taky. (26.11.2015)

Jako dítě jsem to tenkrát žral na německé MTV a strašně si liboval v tom postupném "odpadávání" soutěžících. No, dnes už vím, že je to jen divadlo pro diváky a i když nikdo nesplní danou disciplínu, stejně jich do dalšího kola postoupí původní počet - 2 Japonci aby se neřeklo. Takešiho hrad je ovšem legenda, kde jde pouze o držkopády a hlavně pobavení diváka. Položil základ pro dnešní pořady jako Drtivá porážka nebo Ninja Faktor a tak zaslouží uctivé hodnocení. 60% (20.05.2011)

Stará dobrá neustále přejmenovávaná TV Galaxie a její bizarní program sestávající z videoklipů, různých béček a tohoto kultu. Podobné televizní soutěže mě nikdy nebraly, ale tohle oproti všem těm vyměklým HRÁM BEZ HRANIC a PEVNOSTI BOYARD nabídlo podstatně ujetější (dementní moderátorské duo) a drsnější zábavu. Z disciplín jsem měl nejradši přechod přes řeku po kamenech - kdekoliv jinde by to účastníci hezky pomalu a bezpečně proskákali, ale japonci to museli proběhnout a já se těch zpomalených držkopádů nemohl nabažit. A taky prorážení dveří nebylo špatný. (19.08.2008)

Popravdě, když tento pořad vidím, směju se skoro celou dobu. Za to však může směšnost a absurdita v prvé řadě soutěžících, poté celého pořadu - ač se tahle směšnost a absurdita může zdát jako zápor, beru ho i jako klad tohoto pořadu. Bohužel Takašiho hra v mých očích patří mezi ty horší soutěžní pořady, i když podle roku vzniku bych tipoval, že patří za průkopníky. (09.06.2011)

Píši několik dní po skončení tohoto SKVĚLÉHO a KULTOVNÍHO díla na obrazovkách české televize. Každý den jsem po několik měsíců zasedal před obrazovku a nevynechal ani jednu z nekolika set částí. TAKEŠIHO HRAD se stal mým životem. Nevynechal jsem ANI JEDNU z několika stovek částí. Bylo vždy potěšením sledovat, kterak SLAVNÝ GENERÁL LEE posílal do boje sto ODVÁŽNÝCH SOUTĚŽÍCÍCH překonávat překážky, které navrhl HRABĚ TAKEŠI. Ne každá mise byla úspěšná, avšak já sledoval KAŽDOU a z vítězství HRDINNÝCH SOUTĚŽÍCÍCH jsem měl vždy velkou radost. Některé překážky se mi vryly pod kůži (DRAČÍ JEZERO, VYBÍJENÁ, SKOK O TYČI, VČELÍ BLUDIŠTĚ, PŘEKÁŽKOVÁ DRÁHA, JÍZDA NA PRKNĚ, OBŘÍ VÁLCE, LAVINA), některé tak moc ne, ale všechny byly originální a já se u nich náramně bavil. Pak ovšem přišel SOUDNÝ DEN, neboli VELKÉ FINÁLE, které mělo určit ABSOLUTNÍHO ŠAMPIONA TAKEŠIHO HRADU. Ještě jednou jsem tedy usedl před obrazovku a sledoval ty NEJLEPŠÍ Z NEJLEPŠÍCH, kterak se měli ještě jednou utkat s náročnou dráhou a stát se ŠAMPIONY. Po celý díl jsem si říkal, jaké to asi bude po titulcích této části. Ty vzpomínky nejdou smazat. Ty už ve mně zůstanou navždy. S TAKEŠIHO HRADEM jsem překonal mnoho dobrého i zlého v mém životě a on měl najednou skončit? Už se s tím musím smířit. Možná přeháním, život jde dál, avšak pro mě tento pořad znamená něco, co si mnoho ostatních pořadů nezaslouží. Užíval jsem si nejvíc, co to jen šlo, a když nastal okamžik ULTIMÁTNÍHO ZÚČTOVÁNÍ, sevřel se mi žaludek. Naposledy se rozezněl onen hudební motiv, který byl vždy slyšet hlavně při ZÚČTOVANÍ a mohlo to začít. Ještě naposledy jsem si užil nesmrtelné klasiky a zafandil si. Poté už následovalo vyhlášení ABSOLUTNÍHO ŠAMPIONA, poté pohled do kamery všech hrdinů a bojový výkřik, poté titulky a poté.....ticho....navždy..... (20.08.2011)