Masaryk

Ševčíkův Masaryk má jeden velmi podstatný problém - a to, že jinak řemeslně kvalitní, dobře zahraný a divácky velmi vděčný film klame hned úvodním titulkem "Podle skutečných událostí". Kdyby tam bylo "inspirováno skutečnými událostmi", pak bych sklapnul podpatky a bezezbytku bych si užil dobrou a napínavou mystifikaci à la Amadeus. Takto ale trio Ševčík, Koenigsmark, Kolečko vytvořilo pochybný mýtus o Masarykovi-feťákovi; efektní fikci, která diváky odláká od historických fakt do hájemství alternativních pravd (Masaryk se neléčil v letech 38-39 v žádném sanatoriu, jeho vztah k Benešovi nebyl provázen osobním zklamáním nebo agresivitou, přeměna z velvyslance v exilového ministra nebyla tak krkolomná, diplomatická bitva kolem ultimáta probíhala také jinak.. apod.). Drobné nepřesnosti vem čert (např. zapřísáhlý abstinent Beneš nemohl přijímat francouzské a anglické ultimátum se sklenkou vína na stole, s Marcie Davenportovou se Masaryk seznámil až v průběhu války... apod.), ale pokud je celá kostra scénáře vybudovaná na fabulaci, která se natře barvou v odstínu "takto to bylo", pak s tím budu mít vždycky problém. Přesto mě film zaujal - výpravou, kamerou, Rodenovým herectvím; jen ta přemíra skoků v čase a retrospektivní cyklování působilo dost rušivě až školometsky. Což je problém o to větší, že tento film je víc silná umělecká licence než historicky spolehlivá školní pomůcka. Navíc je Masaryk příliš zaměřený na českého diváka a je to dost znát... U nás může trochu rozčeřit filmovou nudu, v zahraničí ale zapadne (na to je moc eklektický). 3 a 1/2 * __ Appendix: Pseudoskandálek s udílením Českých lvů je celkem směšný. Masaryk splnil pravidla, producentský kalkul využít předávání jako dobré promo je pochopitelný a ničemu se nezpronevěřuje... To, že takřka všechno dostal jeden film, je věc a vizitka hlasujících "akademiků", ne problém producenta nebo jeho filmu... (10.03.2017)

Mladého Masaryka filmaři opomíjeli. Režisér Julius Ševčík se to rozhodl změnit a vypíchl jedno stěžejní období v životě syna zakladatele „našeho tatíčka“. Konkrétně léta páně 1937-1939, kdy nejprve přichází o otce a pak se jako velvyslanec ve Velké Británii snaží zabránit Mnichovské dohodě. Aby vše nakonec skončilo jeho emigrací za velkou louži. Atmosféra je i přes několik scén z večírků napjatá a tíživá, podíváme se (významně) i do psychiatrické léčebny, kam se na vlastní žádost dostává. Drtivá většina snímku je v angličtině, což může být pro řadu tuzemských diváků nepříjemné. Spíš to ovšem pomáhá s realitou vyprávění, stejně jako dobová stylizace se vydařila na jedničku. Ostatně veškeré technické položky jsou na tuzemské poměry na vysoké úrovni (střih, zvuk, kamera, výprava). Naopak scénář, který vznikal několik let, není nejpevnější. Takže třeba Českého lva za scénář bych raději viděl v jiných rukách, pár odvážnějších a propracovanějších snímků se daný rok určitě našlo. Žádný však neměl takové herecké eso v rukávu – herecký chameleon Karel Roden je bezchybný, jednou divoce flámuje, jindy se rve o trochu kokainu, pak mezi politiky bojuje o lepší příští. A pokaždé je naprosto přesvědčivý a soustředěný. Všechna čest. (17.08.2017)

Po stránce řemeslné (kamera, střih, hudba, zvuk, výprava, kostýmy apod.) bych byl rád, kdyby podobně vysoký standard mělo více českých filmů. Těžko také něco vytýkat obsazení či hereckým výkonům. Zbývá ovšem tradiční Achillova pata domácí kinematografie, kterou je scénář. Takže film je jen sledem více či méně povedených scén, po kterých zbývá trochu pachuť a pocit, že od tolika talentovaných lidí jsem přece jen čekal lepší film. :-/ (04.03.2018)

Ať už k Masarykovi přistoupíme jako Akademie nebo Kritici, tzn., že je to film z roku 2016 nebo 2017, jedná se o veskrze průměrný film, který může nabídnout jako nadprůměrné pouze herecké výkony Rodena a Kaisera (ale známe také jejich ještě lepší role) a masky, případně hudební složku filmu či pár zajímavých scén. Takže umělecky nedosahuje kvalit Hepnarové, Rodinného filmu ani Špíny, Kvarteta nebo Báby z ledu. Přeceňovaný film, kolem kterého se vytvořil zbytečný humbuk. Palec nahoru mají Kritici za to, že odmítli Masaryka zařadit mezi filmy z roku 2016 a v porovnání se snímky z roku 2017 obstál pouze Roden. (08.01.2018)

Na hviezdičky rovnako kvalitné ako Anthropoid, ale iným spôsobom. Masaryk nie je akčný, neobsahuje hezouny ani milostný motív. Je politický, obsahuje sex, drogy, polovicu stopáže v psychiatrickej liečebni a v ústrety ide divákom, ktorí ocenia umeleckejší dotyk osobitejšou formou. Nejde mu o strhnutie emocionálnym príbehom, ale o to, čo najdôstojnejšie, formálne na svetovej úrovni, zobraziť zhrnutie historicky významných udalostí okolo jedného charakteru. Všetky nominácie na Českého leva zaslúžené. Od scenára, ktorý rozumne prepája štúdiu osobnosti sklamaného Masaryka s presne tými kľúčovými dejepisnými udalosťami, ktoré ma zaujímajú, cez vydarené zachytenie doby a ponurej atmosféry veškerých lokalít (hlavne interiéry palácov, pracovní so závesmi s protisvetlom sú mňamka), až po (samozrejme) super hercov. Je to chladnejší filmový zážitok, ale stojí za to. (17.03.2017)